Článek
Odpověď spočívá ve schopnosti rozlišovat mezi upřímností a falešností, slušností a neslušností. Toto rozlišení často uniká těm, kteří sami nejsou upřímní a chovají se neslušně.
V Bibli nalezneme podobenství o marnotratném synovi. Vypráví o mladším synovi, který si vyžádal svůj díl dědictví, promrhal ho a poté, co přišel o vše, se vrátil domů s upřímnou lítostí. Jeho otec ho radostně přijal, což vyvolalo nevoli u staršího bratra, který se nedopustil žádného provinění. Otec se snažil vysvětlit, že má oba syny stejně rád, ale projevuje radost nad návratem marnotratného syna, který si uvědomil své chyby a chce je napravit. Podobenství je o odpuštění těm, kdo si uvědomí své chyby, litují je, omluví se a snaží se napravit své chování.
Toto podobenství se vztahuje na Petra Pavla, který se omluvil za svou minulost a svými činy dokázal upřímnost. Proto si zaslouží naše uznání, podobně jako otec v Bibli přijal svého syna, který se omluvil a prokázal, že se změnil.
Babiš se za svou minulost neomluvil. Naopak, nejprve prohlásil, že spolupracoval, ale byl slušný, a poté to všechno popřel a tvrdil, že žádnou spolupráci nepodepsal. Existuje mnoho lidí, kteří podepsali spolupráci s STB z různých důvodů. Mohl to být strach nebo zištnost, ale nemáme právo je soudit, protože nevíme, co je k této spolupráci vedlo. Ti, kteří se ke spolupráci přiznali a ukazují, že jejich chování bylo ovlivněno režimem, ve kterém jsme žili, a nyní, když od nich nikdo nevyžaduje, aby dělali něco nesprávného, dokazují, že jsou slušní lidé. Ti mají právo být přijati jako slušní lidé. Slušní lidé to udělají. Ale Babiš to neudělal, a proto si nezaslouží být přijat mezi slušné lidi. To je rozdíl mezi Pavlem a Babišem.
Lidé, kteří odmítají podobenství z Bible o marnotratném synovi, často nechtějí uznat vlastní chyby, chybí jim sebereflexe. Většina Chartistů byli bývalí komunisté z 50. let, kdy komunisté páchali největší zločiny. Signatáři Charty 77 svou statečností napravili to, že svým členstvím podporovali zločinný režim. Kritizují je ti, kteří žádnou statečnost neprojevili.
Další podobenství, není z Bible, je o chlapci, který nazývá slepá koťata komunisty, kromě jednoho, které „prokouklo“. To ilustruje, že někteří lidé mohou změnit své chování prozřením. Bible říká: „Kdo je bez viny, ať první hodí kamenem.“ Ti, kteří hází kameny, často chtějí skrýt vlastní nedostatky. Říká se, že „zloděj volá: chyťte zloděje!“ Slušný a upřímný člověk rozpozná upřímnost a neslušnost a odpustí tomu, kdo se omluví a začne se chovat slušně. Jsou lidé, kteří slušnost neuznávají, a proto odsuzují slušné a obdivují neslušné. „Vrána k vráně sedá.“ Rád bych si sedl k Petru Pavlovi, ale pokud by si Andrej Babiš sedl vedle mě, odsedl bych si.
Každý z nás má svou minulost a všichni jsme v ní udělali něco, co bychom dnes už neudělali, protože jsme se poučili. Kdo se poučí a napraví své chyby, neměl by být dále souzen. Ti, kteří byli za své činy uvězněni, mají po odpykání trestu právo ukázat, že se změnili, a pokud to dokážou, měli bychom je respektovat. Být poctivý a čestný není zásluha, pokud člověk vyrůstal v prostředí, kde to bylo normou. Naopak, ten, kdo vyrůstal v prostředí, kde byly tyto hodnoty deformovány, a přesto se stane poctivým a čestným, si zaslouží naši úctu. Petr Pavel, vyrůstal v prostředí s komunistickou ideologií, ale po změně doby pochopil a přijal nové hodnoty. To není oportunistická změna, ale skutečné poučení.
Andrej Babiš žil za jiných okolností a měl možnost vidět rozdíl mezi totalitou a demokracií. Využíval výhod, které mu totalita nabízela pro život ve svobodném světě. Na rozdíl od Babiše, Pavel neměl možnost srovnání a mohl věřit, že režim, který hájil, je lepší než ten, proti kterému by jako voják bojoval. Být vojákem znamená obětovat část osobní svobody. Babiš nic obětovat nemusel a mohl si vybrat, komu bude sloužit. Mohl opustit totalitu a žít ve svobodě, ale svoboda mu nezaručovala úspěch, který mu totalita poskytovala, a tak jí zůstal věrný. Pavel neměl možnost odejít, musel by utéct, což není tak jednoduché jako odejít.
Pavel a Babiš měli po revoluci odlišné přístupy. Pavel jednal jako hrdina, zachránil životy a byl vyznamenán. Naopak Babiš využil své konexe k osobnímu prospěchu, choval se jako zbabělec, který lže a nedokáže se omluvit. Petr Pavel si zaslouží naši úctu, zatímco Andrej Babiš ne. Jejich minulost je méně důležitá než to, jak se s ní vyrovnali. Kdo toto nedokáže rozlišit, hází kameny, aby odvrátil pozornost od vlastních nedostatků.
