Článek
V roce 1924 napsal Karel Čapek článek o tom, proč není komunistou. Napsal ho jako svoji obhajobu, protože být komunistou znamenalo mít sociální cítění. V roce 1924 napsal to, co někteří lidé nepochopili dodnes.
Karel Čapek celým svým dílem dokazoval, že je člověk s obrovským sociálním cítěním, a proto ve svém článku obhajuje, proč není komunista. Doporučuji tento článek přečíst všem, kdo ještě nepochopili, v čem je komunistická ideologie špatná a stále nebezpečná. Současní komunisti tvrdí, že jsou jiní. Zřekli se stalinistických metod teroru. V jednom se nezměnili. Zneužívají ty, kdo se cítili utlačováni a vyvolávají v nich zlobu, nenávist a závist. Řídí se pravidly těch, kdo chtějí získat moc. Rozděl a panuj.
V roce 1946 vyhráli komunisti volby, protože poštvali pracující lidi proti těm, kteří jim dávali práci. To byly poslední svobodné volby na dalších 50 let. Vyvolali v lidech zlobu a závist a řekli jim, že si mohou vzít zpět to, co svojí prací vytvořili. To byla první obrovská lež. Pracující produkují práci, ale tuto práci neumí zhodnotit, prodat. Podnikatel jim řekne, co mají vyrobit, jak to mají vyrobit a on to pak prodá. Tím vytvoří hodnotu, kterou pracující vytvořit neumí. Sama práce hodnoty nevytváří.
Další lež byla, že tvrdili, že budou znárodňovat jen velké podniky. Malé podniky, živnostníky a zemědělce že znárodňovat nebudou. Kdyby popravdě řekli, že seberou všechno všem, tak by volby nikdy nevyhráli. Celých 50 let lidem lhali a dodnes jim někteří tyto lži věří. Přivlastnili si veškerou moc a 50 let rozhodovali o tom, co je a není pro lidi dobré. Ti, kdo projevili nesouhlas s jejich rozhodnutími, byli pronásledováni, zavíráni nebo popraveni.
Mohli hlásat lži a nikdo se nedozvěděl, co je a není pravda, protože cenzura byla mnohem tvrdší než za Rakouska-Uherska. Za císaře pána měli političtí vězni privilegia, protože to nebyli kriminálníci. Za komunistů tomu bylo naopak. Být politickým vězněm bylo mnohem horší než být vrahem.
Komunistům nestačilo vše znárodnit, jejich zloba a závist šla tak daleko, že zavírali do kriminálu lidi jen za to, že byli bohatí, a obyčejní lidé, ve kterých vyvolali závist a nenávist, jim za to tleskali. Vedoucí místa ve všech oblastech neobsadila lidmi podle schopností, ale podle politické angažovanosti. Státní byrokraté ničemu nerozuměli, ale rozhodovali o všem. Z pracujících, kteří neměli žádné zkušenosti s podnikáním, se stali ředitelé a předsedové a z ekonomicky vyspělého státu jsme se stali tím, čím jsme dnes. Státem ekonomicky zaostalým.
Za první republiky jsme na tom byli lépe než Němci a Rakušané. Bylo tomu tak, protože tu byli lidé jako Kolben a Daněk, Škoda, Baťa a mnozí další, kteří dokázali produkovat hodnoty a dávali lidem práci. U Bati se měli dělníci tak, jak se nikdy za komunistů neměli.
Komunisti argumentovali raným kapitalismem, který byl k dělníkům velmi bezohledný. Ale kapitalisti jako Baťa pochopili, že spokojený dělník je mnohem produktivnější než dělník hladový. A tak se vztah kapitalistů k dělníkům postupně měnil. Dělníci začali zakládat odbory. Sjednocovali se a vyjednávali si postupně nové pracovní a mzdové podmínky. Jejich postavení se velmi zlepšilo.
Komunisti zestátnili i odbory, které měly dělníky hájit a prosazovat jejich zájmy. Vytvořili Revoluční Odborové Hnutí. ROH. Jak mohou odbory hájit zájmy dělníků, když jsou řízeny státem a stát je ten, co vše vlastní. Je to jako by fabrikant založil pro své dělníky organizaci, která by měla hájit zájmy dělníků. Taková organizace bude tvrdit, že hájí zájmy dělníků, ale bude hájit zájmy fabrikanta. Takto komunisti vzali dělníkům možnost prosazovat své zájmy. Bylo právo na stávku, ale státní odbory nikdy stávku dělníkům nepovolily. A kdyby se dělníci chtěli přesto vzbouřit, byla tu Lidová milice.
Aby dělníci měli pocit, že hájí své zájmy, dostali zbraně. Zbraň je pocit moci, ale o tom, proti komu tyto zbraně použijí, zase rozhodovali komunisti. Tak komunisti získali naprosto neomezenou moc a dělníci, které k tomu zneužili, svoji veškerou moc ztratili. Dělníci byli vládnoucí třída, která nemohla a nesměla o ničem rozhodovat. Odbory v kapitalistických státech hájily zájmy pracujících. Komunistické odbory hájily zájmy státu. Nastalo státní vykořisťování pracujících, které nemělo ve světě obdoby. Kapitalisté si nemohli vůči zaměstnancům dovolit to, co si dovolil stát řízený komunisty, které nikdo nesměl kritizovat.
Význam dělníků v ekonomice se změnil. Dnes pro ekonomiku není nejdůležitější výroba, ale obchod. K čemu mi je, když dokáži něco vyrobit a nedokáži to prodat. Tak dělníci ztratili i svoji ekonomickou sílu. Dnes se lidé v ekonomické sféře nedělí na dělníky a kapitalisty. Ale na pracující a podnikatele. Ale stále jsou tu komunisti a jim podobní populisti, kteří se snaží poštvat pracující proti těm, kdo jim práci dávají.
Za komunistů se podnikat nesmělo. Ale byli tu meloucháři, vexláci a kšeftaři. Ti podnikali, i když se to nesmělo. Byli to lidé, kteří se o sebe dokázali postarat a nečekali na to, kdo jim, co dá. Tito lidé po revoluci okamžitě začali podnikat. A z komunistů se také stali podnikatelé, jako Andrej Babiš. Divoká privatizace jim umožnila to, co zestátnili, znova rozkrást.
Dnes může podnikat každý. Ale ne každý to dokáže. Jaký je rozdíl mezi podnikatelem a pracujícím? Pracující jsou ti, kdo si nedokáží vytvořit vlastní pracovní příležitost a jsou odkázáni na to, kdo jim práci dá. Lidé se budou vždy dělit na pracující a podnikající. Dnes to již není stát, ale schopní lidé, kteří vytvářejí pracovní příležitosti pro ty, kdo pracují. Stát již nemá za úkol dávat lidem práci. Má za úkol pomáhat těm, kdo vytváří pracovní příležitosti, aby lidé měli práci. A tuto změnu mnoho lidí dodnes nepochopilo. Bez lidí, kteří jsou podnikaví, budou lidé, kteří podnikaví nejsou, bez práce.
A tak ti, co chtějí vládnout, zase štvou ty, co pracují, proti těm, co podnikají. Závist lidí je věčná a možnost tuto závist u lidí využít je také věčná. V tom se komunisti nezměnili. Hlásají, že hájí zájmy pracujících, ale štvou pracující proti těm, kteří jim dávají práci. Stále se řídí heslem: rozděl a panuj.
Podnikatelé se neobejdou bez lidí, kteří pracují, a ti, co pracují, se neobejdou bez těch, kdo jim dávají práci. Proto nejsem komunista, nejsem v SPD a nebudu volit ANO. Když najdou podnikatelé a pracující společnou řeč, nebudeme volit podle toho, kdo nám, co slíbí, ale podle toho, kdo vytvoří nejlepší podmínky pro podnikatele, aby lidé mohli mít co nejlépe placenou práci. Hodnoty netvoří ti, co pracující, což se lidem snaží namluvit komunisti, ale ti, co práci lidí dokáží zhodnotit tím, že ji dokáží prodat. Tak je to ve všech státech, kde po válce nezvítězili komunisti a kde se pracující lidé mají lépe než u nás. Díky tomu, že jim nevládli komunisti, mají dnes vyšší platy a důchody než my. Dokonce i v takových státech jako je Itálie, Španělsko, Portugalko a Řecko, což byly vždy státy ekonomicky zaostalé, se dnes lidé mají lépe, protože tam nevládli komunisti.
Vzkaz těm, kdo tvrdí, že jsme se měli tenkrát líp. Jestli se dnes máte špatně, je to proto, že jste se tenkrát měli líp. Do 35 let jsem byl dělník. Do 63 let jsem byl zaměstnanec. 8 let jsem důchodce. Dnes se mám lépe, než jsem se měl tenkrát, a kdyby se komunisti tenkrát nedostali k moci, měl bych se jako ti, kterým komunisti nikdy nevládli. Proto nejsem komunista.
V roce 1924 napsal Karel Čapek to, co někteří lidé nepochopili dodnes.
