Článek
Citát - „Povýšenost nikdy nemá žádnou omluvu. Pochází buď z malého sebevědomí, nebo je založena na dočasných a povrchních úspěších.“ — Dalajláma
Mnozí hledají důvody k povyšování se nad ostatní, což přináší další hodnocení a třídění. Vytváříme skupiny se společnými názory, které se staví nad ostatními. Členové těchto skupin se často napadají, někdy dokonce i fyzicky. Když dojdou argumenty, posledním řešením bývá útok. Tento problém se objevuje mezi jednotlivci, skupinami i národy. Neschopnost nalézt společnou řeč může vést k potyčkám a nedohoda mezi národy může vyústit ve válku.
Vše začíná v rodině, kde rodiče nerozumí dětem a děti rodičům, manžel manželce, partner partnerce, muži ženám a naopak. Toto vzájemné neporozumění plodí zášť, zlobu a nenávist. Když někoho soudíme nebo odsuzujeme, domníváme se, že jsme lepší. Ti, které kritizujeme, si však myslí totéž o nás, což způsobuje zlobu, jež ovlivňuje kvalitu našeho života. I když můžeme mít odlišné názory, nemusíme se uchylovat k ponížení těch, s nimiž nesouhlasíme. Proč se snažíme je urážet a být vulgární? Je to touha se povýšit, která pramení z pocitu ponížení. Jen nesebevědomý člověk potřebuje povýšení; sebevědomý jedinec zná svou hodnotu a nepotřebuje ji nikomu dokazovat. Opravdové sebevědomí je vzácné.
Rodiče nás často vychovávali tím, že nám vnucovali své názory, které považovali za správné. Povyšovali se nad námi a nazývali to výchovou. Tento vzor chování pak přenášíme do dospělosti, kdy i my vnucujeme své názory ostatním lidem. Někteří to dělají umírněně, jiní agresivně, ale většina z nás napodobuje chování rodičů, protože nic jiného jsme nepoznali. To je důvod, proč mnoho lidí nemá zdravé sebevědomí.
Když si to uvědomíme, můžeme se snažit to změnit. Není to snadné, ale každá snaha se cení. Čím méně se pohoršujeme nad tím, co se nám nelíbí, tím kvalitnější máme život. Dva lidé se dívají na sklenici s vodou, která je plná do poloviny. Jeden říká, že je zpola plná, druhý, že je zpola prázdná. Oba mají pravdu, ale ten, kdo ji vidí do poloviny plnou, je spokojenější než ten, kdo ji vidí do poloviny prázdnou. Hodnocení lidí a situací je naše volba. Plná sklenice je lepší než prázdná, ale prázdná je zase horší než poloplná. Vždy je něco, co může být ještě horší, a tak se snažím být vděčný za to, co mám a netrápit se tím, co nemám. Pokud mohu něco změnit k lepšímu, snažím se o to; pokud ne, nemá smysl se rozčilovat. Tímto způsobem ovlivňujeme kvalitu svého života. Všichni toužíme po štěstí, ale pokud vnímáme sklenici jako zpola prázdnou, naše životní kvalita je nižší než u těch, kteří ji vidí jako zpola plnou.
Pod články probíhají diskuse, ve kterých lidé vyjadřují své názory na přečtený obsah. Někteří diskutují věcně, jiní posuzují podle osobního prospěchu, a někteří přímo útočí na autora bez argumentů, stačí jim ho nazvat hlupákem nebo lhářem, přičemž k tomu nemají žádné důkazy. Někteří pak hledají informace o autorově soukromí, aby ho dehonestovali, což naznačuje poruchu osobnosti. Následuje také výměna názorů mezi těmi, kteří s článkem souhlasí, a těmi, kteří nesouhlasí. Tento proces je nazýván diskusí, avšak termín neodpovídá skutečnému významu.
Cituji: Diskuse je věcným rozhovorem několika osob o určitém tématu, jehož cílem je pečlivě rozebrat problém a shromáždit argumenty pro racionální rozhodnutí.
To, jak se lidé vyjadřují v komentářích pod články, svědčí o vztazích mezi lidmi. Nejvíc nespokojeni jsou ti, kdo hrubě kritizují ostatní. Vyjadřují se neslušně a požadují po ostatních, aby byli slušní. Předhánějí se v tom, kdo doplivne dál a výš. Když zafouká vítr a slina dopadne na jejich tvář, tak si neuvědomí, že ta slina je jejich a jejich vztek a zloba ještě víc zesílí.
Kvalita našeho života je nízká a zlobíme se, že lidé a podmínky nejsou takové, jak by měly nebo mohly být. Kdo za to může? Odpověď zní: my všichni! Každý může začít u sebe. Uděláme to?
