Článek
Velkostatek Rábín č.p.31 je (dle odborného popisu) rozlehlý hospodářský areál čtyřkřídlé dispozice, obestavěný kolem pravoúhlého nádvoří. Pamětníci a místní starousedlíci si jej pamatují i pod názvem remontní statek a hospodářský dvůr, kde byli až do června 1945 ustájeni oceňovaní remontní koně. Dvůr se nachází v blízkosti jihočeské obce Malovice, nedaleko od Netolic. V minulosti patřil do majetku šlechtického rodu Schwarcenberků, kteří zde v období 1850 až 1863 nechali zřídit první českou rolnickou školu. Kromě vstupní správní budovy byl statek vybaven hospodářskými objekty, lihovarem, kovárnou a bytem pro šafáře, postavenými s typickou Schwarzenberskou fasádou chlévů, provedenou v kombinaci kyklopského kamenného zdiva a cihelných armatur. Až do vyvlastnění německou okupační správou, dne 2.11.1944 byl Rábín majetkem Dělnického družstva v Praze. Po vyvlastnění byl předán do užívání jednotkám SS a byl v něm zřízen remontní úřad pro doplňování koňstva oddílů SS. Na samém konci války zde byli ubytováni příslušníci zbraní SS (1)a po nějakou dobu vězněni jugoslávští zajatci. Pověst a slávu velkostatku Rábín později zastínily nejenom válečné události, ale i politováníhodné okolnosti spojované s nezákonnými popravami po osvobození.
Hospodářský objekt Rábín byl obsazen jednotkou skupiny Šumava II (2), vedenou npor. Jaroslavem Reisem (3) 7. května 1945. Na místě byl ponechán strážní oddíl o síle 10 až 15 mužů pod velením ppor. Jaromíra Honsy (4). Úkolem jednotky byla ostraha a ochrana majetku uskladněného v prostorách lihovaru a v hospodářských budovách statku.
V době příchodu jednotky byly zajištěny v Rábíně přibližně 2 – 3 vagóny masových konzerv a asi 60 čistokrevných belgických koní, velké množství starožitného, historického nábytku ze 14-16.stol., uměleckých předmětů, obrazů, porcelánu, nádobí a cenných gobelínů, majetku uloupeného jednotkami SS ve Francii. Ve skladech bylo uloženo i značné množství elektromateriálu, technické vybavení a zemědělské stroje. Velitelství Šumavy II určilo správcem uskladněného majetku, tehdejšího správce lihovaru, Františka Tesaře.
Přibližně v polovině roku 1945 se k Oblastní kriminální úřadovně (dále Okú) v Písku opakovaně dostávaly dílčí informace o popravách, které na velkostatku Rábín provedly partyzáni z jednotky Šumava II v červnu 1945. Spolu s tím byl pobyt příslušníků Šumava II na Rábíně spojován i s majetkovou trestnou činností, rabováním a zneužíváním pravomocí veřejného činitele. Závažnost získaných, prvotních poznatků ukázala na potřebu zahájit ve věci vlastní vyšetřování. Vyšetřovatelé Okú začali mezi zaměstnanci velkostatku, obyvatelstvem okolních obcí a mezi tehdejšími příslušníky skupiny Šumava II provádět výslechy konkrétních osob. Podaná svědectví a předběžné výslechy zúčastněných osob potvrzovaly závažnost uváděného protiprávního jednání a podezření z porušení tehdejších čs. Zákonů (5). (Pozn. autora: Zástupce velitele skupiny Šumava II, rtm. Josef Klimeš napsal o působení skupiny publikaci s názvem „Jižní Čechy v boji proti okupantům“, vydanou v roce 1947. Publikace na str. 109 až 111 nekriticky glorifikuje události spojené s osvobozením Rábína, ale ani náznakem nezmiňuje okolnosti poprav.)
Pozornost vyšetřovatelů se zaměřila zejména na velitele strážní jednotky, ppor. Jaromíra Honsu, který k událostem poprav na velkostatku Rábín kromě jiného, dne 23. ledna 1947 uvedl: Začátkem června uprchl z velkostatku Rábín zajištěný SSman Ferdinad Novák ml. (6) Hansa o zmizení Nováka informoval četnické stanice v okolí. Uprchlík byl dopaden v Protivíně a téhož dne dopraven zpět do Rábína. Po jeho příjezdu Hansa před shromážděnými partyzány prohlásil, že přestupek zběhnutí se na vojně trestá smrtí a po vzájemné dohodě s ostatními partyzány napsal rozsudek smrti (7), ve kterém Nováka odsoudil k smrti zastřelením, jako výstrahu všem Němcům zajištěným na Rábíně. Příští den (9.5.1945) nechal Honsa kolem 8 hodiny ranní shromáždit všechny Němce i civilní zaměstnance statku a předvedl Nováka na nádvoří. K popravě se dobrovolně přihlásili partyzáni, des. Josef Mikeš, čet. Adolf Borovanský a vojín Václav Cimický, kteří Nováka před přítomnými lidmi vybídli, aby začal utíkat a poté jej zezadu zastřelili. Popravený Novák byl pohřben do předem připravené jámy za dolní bránou statku. Honsa jeho popravu následující den ohlásil na MNV v Netolicích (8).
Několik dní nato si Honsa vyslechl hlášení čet. Borovanského o zastřelení na Rábíně zajištěného, údajného Němce Netolického (Pozn.autora: Jednalo se o Václava Netolického, nar.13.12.1910 ve Vrátě u Č. Budějovic, české národnosti, svobodný bez trvalého pobytu, mnohokrát trestaný tulák), dne 10.5.1945 na železniční trati Dívčice-Netolice, a to při pokusu o útěk. Netolický byl pohřben podél trati na místě, kde byl usmrcen. O události sepsali Honsa s Borovanským služební záznam (9), který následující den Honsa předal na MNV v Netolicích. (Pozn.autora: Tehdejší vězeňský dozorce Karel Jankovský (10) uvedl ve své výpovědi z 31.ledna 1946, že dne 5.6.1945 vydal na rozkaz kapitána partyzánů Františka Řehoře z Netolic 10 osob, určených na statek Rábín na práci při ustájených koních. Dne 11.6.45 vydal Jankovský strážnímu oddílu z Rábína dalších 9 osob, zajištěných u Okresního soudu v Netolicích. Mezi nimi byli Němci i údajní zrádci a kolaboranti Jakub Pešl, Jan Miegl, Jan Říha, Ferdinand Novák st., Vojtěch Bárta, MVDr. Matěj Zimmerhanzel, Jan Šesták, Jakub Šesták a Albert Reininger. K převozu těchto osob vydal příkaz MNV v Netolicích na žádost npor. Honsy. který pro tento úkol určil několik lidí ze svého strážního oddílu.)
Dalším vyšetřováním Okú byla potvrzena výpověď vězeňského dozorce Jankovského, týkající se převozu zajištěných a internovaných osob Jan Říha, Jan Miegl, Ferdinand Novák st. a Vojtěch Bárta na Rábín. Svědecké výpovědi rovněž popisovaly okolnosti dalších poprav, mimo jiné i brutální usmrcení Jana Říhy. Z dochovaných dokumentů lze vyčíst, že dne 16.5.45 byl Říha (11) zatčen v Netolicích jednotkou ze Šumavy II a předán do vazby v Netolicích. Dne 11.6.45 přidělila vězeňská služba Říhu na práci na Rábíně, kde byl bezprostředně po příjezdu vyzván čet. Borovanským, aby se umyl v nedalekém rybníčku. V. Cimickým, Janem Šestákem a Václavem Hlouškou byl přiveden k rybníčku a přinucen odložit si šaty. Kolem pasu mu stráž přivázala provaz a vyzvala jej, aby vlezl do vody. Vojín Šesták skočil do loďky uvázané u břehu a trhl provazem tak, že se Říha potopil, ale zůstával stále naživu. Přítomný ppor. Honsa nařídil Říhu utopit za každou cenu a proto čet. Borovanský rozkázal Hlouškovi, aby se svlékl, vlezl do vody a pomohl Šestákovi s utopením Říhy. Oba pak společně chytili Říhu za hlavu a podrželi jí pod vodou tak dlouho, než Říha zemřel. Jeho bezvládné tělo pak vytáhli z vody a pohřbili je do jámy vykopané pod hrází rybníčku. Následující den vypracoval Honsa ranní hlášení, kde vylhaně popsal příčinu Říhovy smrti (12).
Dne 11.5.1945 zatkla jednotka Šumava II z Netolic občany obávaného Jana Miegla (13) z Netolic. 11.6.45 byl Miegl určen na práci do Rábína. Spolu s ním byli odvedeni na práci ve statku i vazebně držené osoby Ferdinand Novák st. (14) a Vojtěch Bárta (15). Po příjezdu na statek byli všichni tři odvedeni do nedalekého lesíka „V pytli“, který se nachází v blízkosti velkostatku. Na uvedené místo s nimi odešli strážní, čet.V. Borovanský, des. J. Mikeš, voj. V. Cimický a voj. J. Šesták s V. Hlouškou. Po příchodu na místo byli vězni vyzváni, aby se pomodlili. K předem vykopané jámě byl nejprve postaven J. Miegel, který byl na povel Cimického popravčí četou zastřelen. Stejným způsobem byli poté zastřeleni i Novák a Bárta. Do již mrtvého Nováka pak četnický stržm. Chalupecký ještě vystřelil dávku ze samopalu. Exekuce se odehrála za účasti ppor. J. Honsy a dalších mužů ze strážní jednotky. Těla popravených byla na místě ponechána až do ranních hodin následujícího dne, kdy byla partyzány na místě zahrabána. Z výslechového protokolu Honsy vyplývá, že popravy těchto osob byly dohodnuty a schváleny tehdejším předsedou vyšetřovací komise v Netolicích, JUDr. Otakarem Kudrnou (16) a členem vyšetřovací komise a vězeňským dozorcem v Netolicích, Karlem Jankovským.
1. ABS-sig.2M 10539-0169.jpg - Údajní velitelé Mewis a Schulte-Ufallage, další 3 důstojníci, 10 poddůstojníků a 82 vojáků SS, kteří byli po své kapitulaci v Rábíně předáni do zajetí jednotkám Sovětské armády na dohodnuté demarkační linii. Osvobozeno mělo být 39 Jugoslávců.
2. Úmyslně neuvádím u Šumava II označení partyzánská nebo odbojová skupina. Této polovojenské jednotce nebyla nikdy přiznána partyzánská nebo odbojová činnost, dle zákona 34/1946 Sb.
3. ABS- sig.2M 10539-0074.jpg - por. Jaroslav Reis, velitel tzv. „úderné roty“ ve skupině Šumava II. Jeden z blízkých spolupracovníků a osobních přátel rtm. Josefa Klimeše, zástupce velitele Šumava II.
4. ABS-sig.2M 10539-0151.jpg - ppor. Jaromír Honsa, nar. 24.1.1914, bytem v Netolicích č.p.59, povoláním velkostatkář a spolumajitel hospodářství. Do skupiny Šumava II se údajně přihlásil 1. května 1945, ale až do 10.května v ní nevykonával žádnou činnost. Poté byl povolán velitelem netolické jednotky, por. Františkem Řehořem k nástupu služby. Dne 15.5.1945 byl odvelen k strážnímu oddílu na Rábín.
5. ABS-sig.2M 10539-00130.jpg - Popravy zpočátku šetřila Okresní krim. úřadovna v Písku, která 14.2.1946 pod č.j.103/46 informovala Okresní st.zastupitelství v Písku. Dodatky k němu pak byly odeslány 19.2.1946, 1.3.1946 a 6.3.1946. Ve věci bylo dne 3.4.1946 pod č.j. 281/46 informováno rovněž MV.
6. Ferdinand Novák ml., nar.3.3.1926 v Netolicích, česká národnost, nevyučený pekař, svobodný, tehdy bytem v Netolicích č.p.196. Nezaměstnaný, špatné pověsti, třikrát trestán. Dne 28.5.1945 se objevil v Netolicích v uniformě čs. partyzána. 29.5.45 byl zatčen příslušníky jednotky Šumava II v Netolicích a internován ve věznici Okr. soudu v Netolicích a následně předán, dne 5.6.45 do Rábína.
7. ABS-sig.2M 10539-0143.jpg - Opis rozsudku smrti nad Ferdinandem Novákem ml.
8. ABS-sig.2M 10539-144.jpg – Opis ranního hlášení ppor. J. Honsy o vykonání trestu smrti nad F. Novákem ml. Okolnosti popravy byly doloženy svědeckými výpověďmi dalších osob.
9. ABS-sig.2M 10539-145.jpg – Opis ranního hlášení ppor. J. Honsy o zastřelení Václava Netolického. Okolnosti usmrcení Netolického byly Honsou vylhané.
10. ABS-sig.2M 10539 - vězeňský dozorce Okresního soudu v Netolicích, nar.24.9.1901, tehdy bytem v Netolicích č.p.208.
11. ABS-sig.2M 10539-0132.jpg – Jan Říha, nar. 6.10.1911 v Přemýšlení u Prahy, tehdejším pobytem v Mahouši, okr. Prachatice, české národnosti, trestán pro násilí, krádeže a žebrotu. V době okupace údajně udával rolníky německým úřadům, vyhrožoval českým občanům a nadržoval okupantům.
12. ABS-sig.2M 10539-0146.jpg – Ranní hlášení o smrti J. Říhy. Okolnosti smrti byly Honsou v hlášení vylhány.
13. ABS-sig.2M 10539-0133-0134.jpg – Jan Miegel, nar. 28.5.1875 ve Zvířeticích, okr. Prachatice, trvale pobytem v Babicích č.p.1, ženatý, rolník, něm. národnosti. Člen Henleinovy strany a NSDAP. Za okupace, jako starosta Babic spolupracoval s Němci a údajně šikanoval a udával české lidi. Udržoval styky s Vlajkaři v Netolicích.
14. ABS-sig.2M 10539-0133-0134.jpg – Ferdinand Novák, nar. 25.5.1896 v Netolicích, trvale bytem v Netolicích č.p. 196, ženatý, nezaměstnaný. Měl ve městě velmi špatnou pověst, několikrát byl soudně trestán. Za okupace dohazoval německým vojákům české a německé prostitutky. Existovalo nepodložené podezření na udavačství českých lidí.
15. ABS-sig.2M 10539-0133-0134.jpg – Vojtěch Bárta, nar. 23.1.1891 v Netolicích, trvale bytem v Netolicích č.p.182, české národnosti, ženatý, dělník. V průběhu okupace byl zaměstnán jako strážný v německém vojenském skladu munice v Rudolfově. Opakovaně žádal o německé st. občanství, které mu však nebylo uděleno.
16. ABS-sig.2M 10539-0133-0134.jpg – JUDr. Otakar Kudrna, předseda vyšetřovací komise v Netolicích a netolický právník. Pravděpodobně příbuzný JUDr. Otakara Kudrny (24.5.1853 až 15.6.1940) – někdejšího česko-rakouského právníka a politika, bývalého poslance Českého sněmu ve Vídni a dlouholetého starosty Netolic. Podílel se na založení Městského muzea a městského archivu a byl sběratelem starožitností. JUDr. O. Kudrna ml. po válce vytrvale odmítal jakoukoliv osobní odpovědnost za popravy na Rábíně.
Dne 11.5.1945 byl příslušníky jednotky Šumava II zatčen Emil Schleger (17)a dodán do vazby k Okr. soudu v Netolicích. Důvod jeho zatčení nebyl znám, protože Schleger byl v Netolicích neznámý. Ve městě se objevil až v květnových, revolučních dnech. Stejně, jako ostatní zajištěné osoby byl vyžádán a odeslán 11.6.1945 na práci na Rábíně. V. Hlouška v pozdějších výslechových protokolech popsal popravu Schlegera takto: Ve dnech 13.-14.5.1945 nařídil des. J.Mikešovi a voj. Hlouškovi, aby šli do objektu ovčína ve dvoře Rábín připravit vše potřebné pro popravu Schlegera. Za spolupráce voj. Cimického chtěli lstí vylákat do ovčína Schlegera a tam ho pověsit do připravené oprátky. Po příchodu celé skupinky do ovčína dal Cimický domluvený signál ostatním a po provolání věty „ruce vzhůru“ se Hlouška a Mikeš vrhli na Schlegera, vysadili jej na připravený sud a navlékli mu oprátku na krk. Po podražení sudu Schleger zůstal viset až do svého skonání. Po popravě všichni odešli z ovčína a po nějakém čase způsobili poplach, který měl vyvolat dojem z útěku Schlegera. Při prohlídce statku byl Schleger nalezen mrtvý, odříznut z oprátky a na pozemku Rábína pohřben. Z výpovědi Hloušky rovněž vyplývá, že návrh na pověšení Schlegera vzešel od Cimického, ppor. Honsy a od Borovanského. Jediným důvodem pro usmrcení Šlegera prý byla osobní averze Cimického vůči Schlegerovi. V přiloženém hlášení sepsaném 14.6.1945 ppor. J. Honsou byla smrt uvedena, jako sebevražda Schlegera oběšením (18).
Posledním člověkem oběšeným v červnu 1946 na Rábíně byl Josef Schimanko (19). Tato událost se stala „podívanou“ pro okolní obyvatele Rábína, ale byli na ní pozváni i američtí vojáci, kteří k potrestání Schimanka sami dali podnět (20). Popravě byl přítomen i JUDr. Otakar Kudrna se synem. Z výslechových protokolů se dozvídáme, že poslední červnovou neděli se na Rábín sjelo asi třicet vojenských automobilů, ze kterých vystoupilo větší množství amerických vojáků, tehdy ubytovaných v Libějovicích. Kolem 9 hodiny byla Schimanko vyveden z místnosti ve které byl držen odděleně od ostatních zajištěných osob. Strážní jej odvedli do stáje, kde stál neosedlaný kůň, na kterého Schimanka vysadili a odvedli jej z rábínskéhodvora na konec tzv. Schwarcenberské aleje, kde byli shromážděni Američané. Pod jedním stromem, z jehož spodní větve visela oprátka, zůstal kůň s odsouzencem stát. Na větvi seděl voj. Cimický, převlečený do americké uniformy a s černou kápí na hlavě. Na sobě měl americký vojenský opasek se zavěšeným pouzdrem spistolí. Cimický chtěl Schimankovi nasadit oprátku na krk, ale to se mu nedařilo, a tak Schimanka přinutil, aby si smyčku kolem krku nasadil sám. V okamžiku, kdy si Schimanko nasazoval oprátku na krk a držel smyčku oběma rukama pod bradou někdo z Američanů vystřelil. Kůň se lekl a odběhl na pole, zatímco Schimanko zůstal na oprátce s prsty pod provazem. Cimický tedy seskočil ze stromu a obě ruce přitáhl Schimanskovi podél těla. Američané nechali chvilku Schimanka viset na oprátce a poté dali Cimickému znamení, že je poprava vykonána. Cimický vytáhl pistoli z pouzdra a dvakrát do Schimanka vystřelil. Ke střelbě se přidali i někteří američtí vojáci, kteří se do oběšence trefovali ze svých zbraní. Po přeříznutí provazu zůstala smyčka oprátky na Schimankově krku, a proto jeden z Američanů vytáhl kapesní nůž, oprátku přeřízl a schoval si jí na památku. To se stalo signálem i pro ostatní americké vojáky, kteří přistoupili k mrtvole a počali si z jeho obleku odřezávat knoflíky a kousky látky z šatů na památku. Bylo prokázáno, že celý průběh popravy Schimanka byl Američany nafilmován a fotografován jednotlivými vojáky (21). V září 1945 obdržel ppor. J. Honsa dopis od jistého Freda de la Rose z USA (Chicago) ve kterém pisatel Honsovi sděloval, že v nějakém americkém časopisu objevil článek, doprovázený fotografiemi z popravy Schimanka, označený titulkem „Katia v ČSR“, který spojoval popravu s činností čs. komunistů. Spolu s tím sděloval F. de la Rosa Honsovi, že článek byl později v novinách odvolán.
Okresní kriminální úřad a další vyšetřovací a bezpečnostní orgány se později při vyhodnocování vyšetřovacích protokolů shodli na účelovém jednání všech zúčastněných osob, překrucování zjištěných faktů a odmítání osobní odpovědnosti za vykonané popravy. Výsledky z ukončeného vyšetřování předal Okresní krim. úřad v Písku Státnímu zastupitelství v Písku (č.j.103/46) 14.2.1946. Dodatky k němu pak byly příslušnému Státnímu zastupitelství odeslány 1.3. a 6.3.1946. Získané poznatky byly rovněž postoupeny (pod č.j. 281/46) 3.4.1946 tehdejšímu Ministerstvu vnitra. Jestli viníci nezákonných poprav zodpovědní za události na velkostatku Rábín unikly trestu, nevíme.
Vyšetřování majetkové trestné činnosti, které bylo zahájeno Okú v souvislosti s rabováním a rozkrádáním majetku se dotklo mnoha osob. Zájem a snaha čs. vyšetřovacích orgánů se zaměřil i na rozkrádání starožitného nábytku, uměleckých předmětů a cenností v Rábíně, jehož navrácení se po skončení války dožadovalo v oficiální nótě francouzské Ministerstvo zahraničí (23). Ve věci však byly získány jen dílčí poznatky a francouzská strana nebyla ve svých nárocích nikdy uspokojena. Provedeným šetřením byly prokázáno, že cenný nábytek a další předměty, uložené na velkostatku Rábín, byly ze statku odvezeny příslušníky Šumava II do Netolic, Vodňan a Prachatic, kde byly použity k vybavení kanceláří, např. okr. soudů, místních MNV nebo dalších úřadů. Nepodařilo se zjistit konkrétní osoby proti kterým by mohl čs. stát zakročit.
Jejich spravedlivé odsouzení nepochybně zkomplikoval i dekret presidenta Dr. Edvarda Beneše č.16/1945 Sb. ze dne 19.6.1945po jeho návratu z exilu, označovaný později, jako „Velký retribuční dekret“. Už jeho název „O potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných soudech“ navozoval odhodlání čs. státu vypořádat se s lidmi, kteří po dobu války čs. stát zrazovali, po svém. Později přijatý zákon 138/1945 Sb., tzv. „Malý retribuční dekret“ (O trestání některých provinění proti národní cti) vznikl za účelem umožnění stíhání méně závažných činů, jehož ustanovení prováděly národní výbory na úrovni okresů. Trestat se měli především okupanti, kolaboranti a domácí zrádci, vše samozřejmě retroaktivně. Trestány byly i akty nepřístojného chování či veřejného pohoršení.
Kontroverzní bylo ustanovení, které tvrdilo, že osoby, které v době nesvobody porušily věrnost vůči Československé republice, nebo českému nebo slovenskému národu, popřípadě se prohřešily proti národní cti, anebo proti povinnosti národní soudržnosti vůči příslušníkům českého nebo slovenského národa, budou podle příslušného dekretu potrestány. Doba zvýšeného ohrožení republiky byla ustavena na období od 21. května až do 31. 12. 1946. V praxi tak dekret umožnil beztrestné lynčování a vyhánění Němců, kteří se ničím neprovinili. To mimo jiné umožnilo i opatření o beztrestnosti, kdy by se za normálních podmínek jednalo o trestný čin, ale pokud šlo o čin, který bych spáchán pod nátlakem nebo v úmyslu prospět národu nebo jinému obecnému zájmu, čin trestat nešlo (22).
17. ABS-2M 10539-0133-0134.jpg – Emil Schleger, nar. 27.9.1893 v Mostě, německé nár., rozvedený, pojišťovací úředník v Táboře, posledním pobytem v Netolicích.
18. ABS-sig.2M 10539-0143-0150.jpg – Ranní hlášení ze dne 14.6.45 k smrti E. Schlegera bylo vylhané, stejně, jako hlášení o smrti V. Bárty, F. Nováka nebo J. Miegla.
19. ABS-sig.2M 10539-0133-0137.jpg – Josef Schimanko, nar. 21.3.1911 v Horních Chrášťanech, okr. Prachatice, německé nár., trvale pobytem v H. Chrášťanech č.p.9. Schimanko byl předválečný člen SDP a funkcionář strany, který byl spojován s nepřátelskými postoji proti ČSR. Po obsazení Sudet se Schimanko stal členem NSDAP a tzv. Blockleiterem strany v H. Chrášťanech. Dle nalezených písemností měl být Schimanko i příslušníkem SA se kterým se počítalo k ochraně státních hranic v případě nebezpečí, aj.
20. ABS-sig.2M 10539-0133-0138.jpg – S největší pravděpodobností se jednalo o vojáky XII. Corps, 26 pěší divize-tzv. „Yankee“ s velitelstvím v Prachaticích, kteří osvobodili Netolice 8.5.1945. Důvodem pro zatčení a exemplární potrestání Schimanka měl být jeho spor s jedním americkým vojákem v místní restauraci, urážka adresovaná Schimankem zesnulému americkému prezidentovi Rooseveltovi a facka, kterou Schimanko při hádce vrazil jednomu z amer. vojáků. Následující den přednesli Američané stížnost u ppor. J. Honsy, který jim prý přislíbil okamžitou nápravu. Američané údajně požadovali, aby se úřady nevměšovali do výkonu trestu, že se o to „postarají“ sami. Jednotky US Army se z Netolic stáhly 26.11.1945.
21. ABS-sig.2M 10539-0133-0134.jpg – V. Cimický prý v srpnu 1945 obdržel od jednoho amerického vojáka čtyři fotografie pohlednicového formátu, pořízené při popravě. Stejné fotografie byly prý zveřejněny v amerických válečných novinách, tištěných pro americkou armádu v Prachaticích.
22. EuroZprávy-ze dne 6.6.2017 – Benešovy dekrety? Dodnes téma, které budí obrovské vášně.
23. ABS-sig.2M10539-0133-0155.jpg– Výslechový protokol JUDr. O. Kudrny z vyšetřování jeho nevlastenecké činnosti apod.
