Článek
Čas byl vskutku ideální: vysloveně jarní úvod března, slunce nerušené ve své činnosti, neboť nebe dokonale mrakuprosté; navíc listnaté stromy bez listí se také hodily, o co byly méně esteticky konejšivé, o to víc nenarušovaly daleké výhledy.
Možných tipů v této části brdské vrchoviny je pochopitelně víc než dost, do hlavní role byly tentokrát nominovány končiny mezi Jílovištěm a Všenory. Z prvně jmenované obce jsem vyrazil v časném dopoledni na trať.
Paragliding a most přes Berounku
Nejprve chvíli po zelené, ale docela brzy otočka vpravo a neznačenou stezkou, nahoru dolů, k prvním cílům. Jimi se stala dvě skvělá vyhlídková místa – první nad osadou Montana, druhé jen o nějakých dvě stě metrů dál na vrcholu Hladké skály. Ta stejně tak jako turistům, kteří touží pohlédnout do dálek a odsud zejména proti proudu Berounky, slouží i paraglidistům. Odsud se rozbíhají a zahajují své smělé lety. Na mapách je lokalita označena jako PG startoviště Cukrák.
Vrchol Hladké skály
Kromě Berounky a Dolních a Horních Mokropsů si o pozornost vytrvale říkal železniční most, tmavě červený, který jmenované části Černošic a Všenor propojuje. Činí tak od roku 1862, kdy byla otevřena železniční trať Praha – Plzeň (původně byl dřevěný, od roku 1867 železný). Předtím překonání vodního toku zajišťoval přívoz. Ostatně dopravní vytížení má v těchto místech předlouhou tradici – kdysi tudy vedla Zlatá stezka, sloužící kupcům pohybujícím se mezi Jadranem a Baltem.
Berounka, železniční most a část Černošic při pohledu z Hladké skály
Svatý Václav a Gloriet
Pár set metrů se vracím po vlastních stopách k trampské osadě Montana. „Volejbal se tady hrál již v roce 1926, kdy zde vznikl sportovní klub,“ lze se dočíst v publikaci Brdy – Hřebeny autorů Tomáše Makaje a Jaroslav Vogeltanze. „Mladí sportovci pak založili v roce 1930 osadu Montana a úspěchy na poli sportovním na sebe nenechaly dlouho čekat. Osadní družstvo bylo v letech 1935 a 1937 mistrem trampské ligy, což byla tehdy nejvyšší soutěž ve volejbalovém klání.“
Od osady se vydávám od vyhlídkových skal strmě dolů, prudké svahy míří k Všenorům, nejprve k jejich části Horní Mokropsy. Už z dálky na sebe upozorňuje věž kostela sv. Václava. Je pseudorománská, postavena byla v roce 1870, ovšem zbytek objektu je starší – na místě románského svatostánku byl původně barokní kostel postaven v roce 1732.
Kostel sv. Václava
Táhlou ulicí Karla Majera se obcí Všenory pohybuji až do chvíle, kdy po levici zaregistruji nápadné návrší. Za pár minut jsem nahoře, na odpočinkovém místě, uváděném i jako rozhledna Gloriet. Lavičky, chodníčky, parková úprava, místo je to velice půvabné. Zvláště za vizuálně veskrze jarního počasí. Dodávám, že rozhlednové označení je velice výstižné: v dáli vidím brdské vrchy, dole pod sebou část Všenor, včetně zámku.
K tomu to není daleko, stačí seběhnout z návrší a ocitám se mezi domy. A záhy před zámkem. Spokojit se je třeba s pohledem z ulice, objekt je soukromý a veřejnosti nepřístupný. Tvoří jej patrová budova s mansardovou střechou a věžičkou. Současnou podobu získal po přestavbě v minulém století.
Gloriet
Zámek ve Všenorech
Vyšší než sama Kopanina
Závěr této cesty bude ve znamení dalšího výstupu. Tentokrát na vrch Kámen, vzdušnou čarou asi necelý kilometr jižně od Všenor. Kopec se svými 414 metry nadmořské výšky je překvapivě ještě o tři metry vyšší než vrchol, který Kopaninské vrchovině, části Brdských Hřebenů, dal jméno. Kopanina nesoucí na svých bedrech mj. známý televizní a rozhlasový vysílač Cukrák to totiž dotáhla jen na 411 metrů.
Ačkoliv v případě Kamene se jedná o lokální „velehoru“, výstup není nijak mimořádně obtížný, navíc cesty a cestičky jsou hladké, schůdné… „V minulosti říkali starousedlíci kopci Merštajn nebo Menštajn, což bylo odvozováno od toho, že v 16. století patřily Horní a Dolní Mokropsy šlechtici Jakubu Menšíkovi z Menštejna, který také vlastnil část zmíněného vrchu,“ píše se v publikaci Brdy – Hřebeny.
Od Všenor postupuji po modře značené turistické stezce, po půl kilometru odbočuji vlevo na neznačenou pěšinu a brzy jsem na poslední výborné vyhlídce této cesty. Vidět je z ní mj. jihozápadní část Všenor i se zámkem.
Vyhlídka pod vrcholem Kamene
Dobrý rytíř
Možných tras je pod vrcholem Kamene sice víc, ale orientace není složitá. Ještě než dosáhnu vrcholové kóty, o zastávku si řekne již v úvodu zmíněný dřevěný rytíř. Přesněji: Dobrý rytíř. Protože právě takové jméno náleží dřevěné soše, dílu bratří Jaroslava a Jiřího Bímových.
Do výchozí stanice – čili do Jíloviště (kam lze stejně tak dobře dojet autem jako např. autobusem z pražského Smíchovského nádraží) – je to z vrcholu Kamene zhruba dva a půl kilometru.
Zdroje:
Ivan Klich: Výlety podél Berounky; Euromedia Group, edice Universum, 2019
Tomáš Makaj, Jaroslav Vogeltanz: Brdy – Hřebeny; Starý most Plzeň, 2023
