Jizerské hory: v hlavní roli vodopády (a skály taky)

„Krkonoše a Jizerské hory lze považovat za hlavní vodopádovou oblast v České republice,“ konstatuje Martin Janoška v publikaci Nejkrásnější vodopády České republiky, v níž shromáždil informace o více než 120 pozoruhodných místech s padající vodou. „Nachází se zde největší koncentrace vodopádů, mnohé z nich jsou známé široké veřejnosti. Dosahují úctyhodných výšek, vysokých průtoků i největší mohutnosti.“

Horninové podloží tvořené zejména žulou s kvádrovým rozpadem a tektonický výzdvih obou pohoří v mladších třetihorách, jehož výsledkem byl vznik strmých okrajových svahů – zejména tyto dvě okolnosti stojí za příhodnými vodopádovými podmínkami.

Takže vzhůru do hor, na místa, která mohou být stejně tak dobrými tipy na poznávací výlet, jako připomínkou, kam se znovu vrátit.

Kaskády na Jeřici

Písčitá stezka zvolna stoupá, už to není daleko; zvuk vody příchozího bezpečně naviguje. Takže brzy jsme na místě.

Putování za vodopády a také – pochopitelně – skalními útvary a dalšími přírodními krásami jsme zahájili na západě pohoří, u Národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny a v těsném sousedství vesnice Oldřichov v Hájích.

Hledané místo sice není na turisticky značené cestě, ale i tak je snadno k nalezení. V tu chvíli má Jeřice, zhruba 20 kilometrů dlouhý pravostranný přítok Lužické Nisy, za sebou úvodní necelé dva kilometry. Nádherně čistá voda tu zvyšuje svou rychlost na nakloněné skalní ploše a vzápětí dál spěchá mezi nápadnými balvany.

Vizuálně přitažlivý útvar vytvářejí dvě kaskády – horní má na výšku přes 11 metrů, dolní je o šest metrů nižší, ale i to je na tuzemské poměry pěkně nápadné. Zejména v případě vyšší z obou kaskád je třeba poznamenat, že se o vodopád v pravém slova smyslu nejedná, sklon skalního podloží je relativně malý (dolní partie je přece jen o poznání prudší), ale nic z toho výslednému dojmu neubírá.

V okolí je řada dalších lákavých turistických cílů, nejen vodopádových. Daleko to není k hejnickému baroknímu poutnímu kostelu Navštívení Panny Marie, do Frýdlantu ke hradu a zámkunebo na Naučnou stezku Oldřichovské bučiny mířící do skal a na vyhlídkové místo Skalní hrad.

Vodopády na Jedlové

Změna místa, posun východním směrem, další trasa má start v Josefově Dole. Držet se budeme modře značené turistické stezky, tam a zpátky ujdeme něco málo přes čtyři kilometry a cestou spatříme řadu kaskád a vodopádů – o jednom místě se dokonce tvrdí, že se jedná o nejkrásnější soustavu vodopádů v Jizerských horách.

Cesta brzy mizí v lese a je vytrvale strmější. Po silném dešti je Jedlová, pravostranný přítok Kamenice, vodou víc než bohatá – a také pěkně hlučná. V úzkém kaňonovitém údolím hučí ze všech sil.

Postupně míjím tři metry vysoký Dolní vodopád, poté Pekelný vodopád a mířím dál a výš. Jedlová se valí se přes balvany a kamenné plotny, zdolává peřeje i vyšší stupně. Ale to hlavní mám zatím ještě před sebou.

Pohledově krásná je celá soustava vodopádů, ovšem hlavní pochvalná slova patří tomu nejvýše položenému. Horní vodopád má na výšku sedm metrů, pod ním následují ještě dva méně dokonalé stupně, takže celková výška vodopádu je patnáct metrů.

A proč ta malá zmínka o nedokonalosti? „Horní vodopád na potoku Jedlová by v současné době nasbíral asi nejvíc superlativů ze všech vodopádů České republiky. Je to dokonalý pravý vodopád – s kolmým skalním stupněm a ostrou přepadovou hranou, protéká jím dostatečné množství vody po celý rok,“ uvádí Martin Janoška.

Bílá Desná

Další „startovní rošt“ představuje obec Albrechtice v Jizerských horách. Rovněž jedno z vhodných míst při cestě za vodopády.

Aby ale cesta nebyla pouze monotematická, nejprve učiním malou odbočku na Světlý vrch. Od června 2021 tu stojí v nadmořské výšce 729 metrů rozhledna. Otevřena byla k 350. výročí založení Albrechtic. Místo příjemné, pohled daleký…

Ze zelené odbočky mířím k odbočce číslo 2, ta je žlutá a s pomocí 365 z žuly vytesaných Mariánských schodů zařizuje můj sestup do údolí, jímž protéká Bílá Desná. Po neznačené, ovšem orientačně velice snadné cestě mířím na sever ke dvěma dalším cílům. Opět majícím souvislost s vodou.

Jedna z nejvýznamnějších řek pohoří, jejíž staré slovanské jméno se uvádí již v roce 1577, mě nejprve dovede ke svým vodopádům. „Vodopády na Bílé Desné jsou v rámci Česka výjimečné svým průtokem. Řeka překonává pod jezem 50 metrů dlouhý úsek na pevné skále. Nejprve jsou na řece menší kaskády, následuje 2 metry vysoký vodopád, dále 2,5 metru vysoký vodopád a nakonec 3,5 metru vysoká kaskáda,“ lze se dočíst na Mapách.com.

Pěkných vyhlídek na řeku je na trase proti jejímu proudu víc, ale čím víc se člověk blíží k cíli této dílčí trasy, tím víc si chtě nechtě musí připomenout událost starou 110 let. Právě tehdy se totiž místo, kam směřuji, zapsalo do historie víc než tragicky.

Tím místem je Protržená přehrada. Rok staré dílo začalo 18. září 1916 prosakovat, až nakonec hráz nevydržela. Vodní živel se valil údolím – v Desné pobořil a zničil na sto domů; dvaašedesát lidí tragédii nepřežilo.

Jezírka a kameny

Chata Smědava– další oblíbené nástupní místo jizerskohorských tras. V rámci tohoto putování zmíním cesty ve dvou směrech.

Ta první vede zájemce nejprve po neznačené cestě východním směrem k Přírodní rezervaci Černá jezírka. Krásné místo. Rezervace se rozkládá na 67 hektarech, předmětem ochrany tu jsou rašeliniště, klečové porosty, podmáčené smrčiny i rašelinná bezlesí. Tvoří ji čtyři oddělené plochy: Černá jezírka, Tetřeví louka, Velká Krásná louka, Malá Krásná louka. Mocnost rašeliny se pohybuje mezi dvěma až čtyřmi metry.

Po červené turistické stezce pak lze pokračovat libovolně dál. Na trase mj. čekají oblíbené Pytlácké kameny (975 m n. m.; žulový hřeben oddělující údolí Jizery a Jizerky; shluk balvanů a skal s dalekým výhledem; pobýval tu legendární pytlák Hennrich, původně vojenský zběh z armády v době napoleonských válek v roce 1813 zastřelený…), o kus dál ční podobné Věžní skály (Jelení stráň, 1018 m n. m.) a nakonec putující vítá osada Jizerka.

Polední vodopád i kameny

Neméně zážitková je trasa vedoucí ze Smědavy opačným směrem na jihozápad. Cestou míjím tři metry vysoký vodopád Bílé Smědé, která teče hluboko pod úrovní červeně značené turistické trasy, takže byť je na frekventované komunikaci, přesto jde o vodopád tak trochu utajený.

Žlutou trasu na vrchol Jizery (rovněž jeden z ikonických cílů tohoto pohoří) si nechávám na jindy, zato nahlížím krátkou odbočkou na Klečové louky a celkem brzy – s modrou a poté žlutou nápovědou – přistávám u Přírodní rezervace Na Čihadle. Čili u nejznámějšího jizerskohorského rašeliniště (a také nejfotogeničtějšího).

O něco dál odbočuji vpravo na zelenou trasu a po tzv. Kozí stezce se vydávám ke skalám Frýdlantského cimbuří. Ale zároveň i do blízkosti Černého potoka, který je vodopádově víc než úrodný. Celkem jich má ve svém vlastnictví sedm, já činím zastávku u třetího v pořadí, jímž je Polední vodopád.

Po vcelku strmém sestupu k vodnímu toku je návštěvník odměněn blízkým pohledem na dvojici výrazných kaskád, přes něž se potok vrhá do více než sedmnáctimetrové hloubky. Norové by možná nechápali, o čem je řeč, ale pro našince jde o krásnou ukázku padající vody (bez ohledu na to, že i u nás máme vodopády výrazně vyšší).

Když už v těchto místech člověk je, neopomene pochopitelně svou přítomností poctít okázalá skaliska vysoko nad sebou. Takže následuje nikoliv dlouhý, zato vzorně strmý výstup k vyhlídce Frýdlantské cimbuří – a pak na opačnou stranu k neméně přitažlivým Poledním kamenům. Jejich vyhlídkové místo se nachází 995 metrů nad mořem, nejvyšší bod ještě o dalších dvanáct metrů výš.

A na závěr – a do třetice – ještě jedna vyhlídka: tu nabízí asi půldruhého kilometru východním směrem vzdálená Smědavská hora. Nenáročný výstup krásnou horskou vegetací, po úzké, zprvu žlutě značené, v závěru neznačené stezce dovede zájemce do nadmořské výšky 1084 metrů. Hlavně ale na další se spousty kouzelných skalnatých vyhlídek Jizerských hor. Těmi tato oblast – nejen vodopády – vysloveně oplývá.

Další cíle čekají…

Právě dokončená výprava přinesla pouze dílčí ukázku jizerskohorského vodopádového bohatství. Namátkou jmenujme další vodopády, na něž se nedostalo: vodopády na Černém potoce, vodopády na Bílém a Černém (Velkém) Štolpichu, soustava vodopádů na Černé Desné…A podobně se to tu pochopitelně má i se skalami a dalšími přírodními krásami.

Jenže: něco si přece můžeme nechat na příště…

Šťastné cesty!

Zdroje:

Martin Janoška: Nejkrásnější vodopády České republiky; Nakladatelství Academia, 2009

Petr David, Vladimír Soukup: Jizerské hory – průvodce; Soukup & David, 2001-2002

Informační tabule na trase

Vlastní text

Mapy.com