Článek
Start a cíl zhruba devítikilometrového okruhu je u rozhledny Liberecká výšina. Stejnojmenný vrch (546 m n. m.) nese od roku 1901 na svém hřbetě objekt, který připomíná středověký hrad. Kterým pochopitelně není, i když záměrem bylo habsburský hrad tak trochu imitovat. Aby iluze byla co nejdokonalejší, na stavbu budovy, která slouží jako rozhledna, hotel i restaurace, byly použity kamenné kvádry ze zbořených středověkých domů v Norimberku.
Výletní restauraci v hradním vzezření s příkopem překlenutým mostem a s 25 metrů vysokou věží nechal postavit Heinrich Liebieg (1839-1904; česko-německý podnikatel, textilní průmyslník, mecenáš, sběratel umění). Architekt Josef Smitz se inspiroval rodovým sídlem Habsburků ve Švýcarsku – ostatně až do roku 1918 objekt žil pod názvem Hohenhabsburg. Poté mu bylo nabídnuto jméno Liebiegwarte a Libereckou výšinou se stal až v roce 1945.
Cestou na rozhlednu míjíme řadu historických vyobrazení. Na tomto se objekt ještě jmenoval Hohenhabsburg.
Od Kovadliny k Jezdci
Pokochali jsme se rozhlednovou nabídkou, pohlédli na všechny světové strany, na táhlé vrchy na obzoru včetně dominantní siluety Ještědu – a Liberec pod nimi – a vydali se na trasu. Po žlutě značené turistické stezce.
První zastávka se ohlásila téměř okamžitě – po pouhých tři sta metrech. Těsně u cesty na sebe upozornil první z větších shluků balvanů. Tento dostal jméno Kovadlina a při určitém bočním pohledu je jasné, že pojmenování bylo trefou do černého.
Kovadlina
Na jejím vrcholu
Masivní žulovou nadílku lze pozorovat nejen zdola, ale i se jí dostat takříkajíc „na hřbet“. Na svrchní plochu vede ve finále krátký ocelový žebřík. Mezi stromy se z této pozice nabízejí omezené výhledy.
Pokračujeme po žluté (k níž se na chvíli přidruží červená), míjíme mohutný Strážní buk a po dalších dvou stech metrech si prohlížíme jiný než kamenný objekt. Jím je Skautská studánka.
Útlý pramínek tu vytéká pod umělým zastřešením doplněným – alespoň v čase naší návštěvy – trojicí porcelánových hrnků. Uvádí se, že voda ze studánky se ztrácí asi dvacet metrů pod ní v lese.
Strážní buk byl pojmenován podle vojenských hlídek, které střežily prostor při ostrých střelbách na střelnici v blízkém Harcově.
U Skautské studánky
„Jméno Skautská studánka pochází od úpravy, kterou provedl 1. 8. 1968 se svým oddílem skautský vedoucí Josef Chroust (Brouk) při příležitosti obnovení skautingu v Liberci v květnu 1968. U studánky umístili kámen s českou variantou skautské lilie a datem, který zde můžeme vidět dodnes,“ uvádí text na Mapách.com.
Míříme dál na sever k bývalému strážnímu hrádku, cestou míjíme další výraznou skálu, která od roku 1936 slouží jako pomník. Členové spolku Sv. Hubertus ji tehdy osadili pamětní deskou připomínající básníka a autora textů o přírodě Hermanna Lönse.
Lesní motiv
Pohled na Ještěd se cestou nabízel velice často.
Po dalších necelých dvou kilometrech se ocitáme před skálou zvýrazněnou vytesanými schody a zábradlím. Ve 14. a 15. století zde stával strážní hrádek Jezdec – jeho úkolem bylo střežit zemskou stezku vedoucí do Frýdlantu.
Z dřevěného hrádku postaveného na třech žulových blocích nad hlubokým údolím, kterým protéká Černá Nisa, nezbylo nic, ovšem skaliska tu jsou dál, aby tentokrát posloužila jako vítaná přírodní rozhledna.
„Před lety se podařilo odhalit dvě řady kůlů a keramické střepy, důležité bylo objevení vrstvy popela jako důkaz, že hrádek zanikl požárem. Dnes tady vidíme otvory, ve kterých byly uchyceny trámy, v žule vysekaný průchod v přední části a vzadu zbytek vyhloubené místnosti,“ píší autoři publikace Hrady bez ohrady.
Schody vytesané ve skále - jsme u bývalého strážního hrádku Jezdec.
Výhled od zaniklého hrádku
Pověst tvrdí, že tu kdysi sídlil loupežník Černý Jíra. Zmíněný jedinec měl unést krásnou dívku, byl proto pronásledován, ale dopadení se vymkl tak, že na koni skočil ze skály. Právě tam, kde měl hrad své stanoviště. Ve skále zůstal otisk kopyta – a místo dostalo své „jezdecké“ pojmenování.
Mohyla a další kameny
Do výchozího místa (k Liberecké výšině) se vracíme malým obchvatem – změna se týká krátkého úseku po zelené a zejména po neznačené cestě vedoucí přímo na jih. Ta nás v tomto případě dovedla k závěrečným dvěma cílům.
Nejprve jsme se krátce zastavili u dalšího pomníku se skautskou lilií – u Svojsíkovy mohyly. Daleko odtud není např. na Žulový vrch.
Antonín Benjamin Svojsík (1876-1938) byl český pedagog a zakladatel českého junáctví. Naprosto zásadně ovlivnil tuzemský skauting.
Svojsíkova mohyla
Závěr byl opět v kamenném (žulovém) ladění. To když jsme se po červeně značené stezce dostali k Ježíškovým kamenům. Také toto místo se nachází na svahu výše zmíněného Žulového vrchu (743 m n. m.).
Proč zrovna Ježíšek v názvu? „Skalní skupina zvaná Ježíškovy kameny je spojena s příběhem vpravdě biblickým. Prý tady při útěku z Egypta odpočívala Svatá rodina. V největším ze skalních hrnců Panna Maria Ježíška koupala, v nejmenším mu vařila kaši,“ uvádí se v publikaci Jizerské hory známé i neznámé.
Ježíškovy kameny
Jestli to tak bylo, nebo nebylo, není v tuto chvíli úplně rozhodující. V každém případě se jedná o další pozoruhodný skalní útvar. A že těch v Jizerských horách je!
Zdroje:
Petr David, Vladimír Soukup: Jizerské hory známé i neznámé; Euromedia Group, a. s., 2021
Petr David, Vladimír Soukup: Hrady bez ohrady; S & D (Soukup & David), 2021
https://cs.wikipedia.org/wiki/Heinrich_Liebieg
Mapy.com
