Článek
Řeč je o hradu Liběhrad, který se kdysi na půdorysu nepravidelného čtverhranu vypínal na strmé skále na severním okraji dnešního města. Ve vrcholné formě tak nečinil příliš dlouho – jako o zřícenině se o objektu referovalo již někdy kolem roku 1541, přičemž založen byl nejspíš v průběhu 13. či 14. století. Tak to tvrdí odborníci. S tím, že zásluhu na vzniku nevelkého strážního hradu měl Zbraslavský klášter.
Duše romantičtěji založené přivítají druhou verzi. Nabízí ji pověst, podle jejíž interpretace má dnešní hradní zřícenina podstatně starší kořeny. Pověst totiž předkládá alternativu časově spadající až na počátek 8. století. Konkrétně v roce 711 měla o založení hradu rozhodnout kněžna Libuše; a to poté, co ji na vynikající místo upozornily její služebnice. Ty ve zdejší lokalitě údajně pořádaly hon a hrdá skála nad velkou řekou jim velice rychle padla do oka.
Cestou ke hradu
Časový rozptyl čítající minimálně pět staletí a vědecká váha slova odborníků činí z „libušinské“ verze svědectví stojící přece jen tak trochu na vratkých nohou, ale není smyslem těchto řádků vést polemiku, ani vnucovat stanoviska. Milí turisté, vyberte si podle svého gusta!
Nebude od věci ještě poznamenat, že současný většinový názor hlásá, že název Liběhrad se nepojí ani s bájnou kněžnou, jako spíše s názvem místa. Nicméně dalšími užívanými názvy zmíněného objektu jsou poněkud neutrální Hrádek, ale také: Libušin hrádek.
Hrad nad železnicí
Od železniční zastávky je to ke zbytkům hradu odhadem necelý kilometr. Přítomnost dráhy se na dnešním stavu zříceniny podepsala – a ne zrovna kladně. Pravda, v dobách, kdy se již hovořilo o hradní ruině (dělo se tak v polovině 16. století; zánik prý ale nastal dřív – možná v průběhu husitských válek, možná ještě dřív, a to na konci 14. století), tak v oněch dávných dobách vlaky ještě žádný vliv pochopitelně mít nemohly.
Zbytky zdiva
Jinak tomu ovšem bylo v polovině 19. století, kdy se stavěla železniční trať Praha-Děčín s pokračováním až do Drážďan. Původně měla v Libčicích trať sice vést kolem úpatí skály, ale povodeň v roce 1845 jasně napověděla, že koleje musí být položeny o něco výš. Následovalo vylámání části skály, což nevratně poškodilo především východní a severovýchodní část hradního areálu.
Další z vltavských rozhleden
Na libčickou skálu se vyplatí vylézt z více důvodů. Kromě toho ryze hradního také za skvělým výhledem. Řeku Vltavu v těchto končinách provází skutečně celý zástup hodnotných přírodních rozhleden – nedávno jsem psal kupř. o nedalekých kopcích Stříbrník a Řivnáč.
Libčice v tomto směru nijak nezaostávají. A to ještě v rezervě mají další trumf v podobě originální vyhlídky umělé. Ale tento objekt na náš příchod teprve čeká. Teď ještě chvíli setrváme u pozůstatků památkově chráněného objektu, na skále – jak se uvádí – umístěné asi tak 200 metrů nad mořskou hladinou. Jako kulturní památka jsou na vrcholu skaliska chráněny zbytky zdí, příkopy a valy.
Vltava pohledově táhne…
...ale ani „bezříční“ okolí nezaostává.
„Možným zakladatelem byl zbraslavský klášter, který nechal hrad postavit na ochranu svého zdejšího majetku. Klášter mimo jiné vykonával podací právo (oprávnění navrhnout konkrétní osobu ke jmenování do určitého církevního úřadu – pozn. aut.) k libčickému kostelu. Majetky v okolí však měl také břevnovský klášter, a vyloučená není ani možnost založení hradu šlechtickým stavebníkem, který mohl mít pozemky v okolí hradu pronajaté. Šlechtickému založení ale nenasvědčuje absence hospodářského předhradí,“ lze se dočíst na Wikipedii.
Sráz a příkop
Hradních stop tu nezůstalo zrovna přespříliš. Liběhrad nebyl příliš velký, rozkládal se na půdorysu – jak už bylo poznamenáno – nepravidelného čtverhranu. Od řeky ho naprosto dokonale chránil takřka kolmo dolů padající sráz, na opačné straně se o totéž snažil příkop.
Pár dochovaných pozůstatků hradeb, jeden z nich na okraji srázu, na místě, odkud je pohled na řeku a část města úplně nejlepší, a pak již většinou jen terénní náznaky – zejména na jižní straně. I tak si místo zachovalo své jisté kouzlo, navíc okolní poměrně bujná vegetace a v dohledových vzdálenostech další strmé skály a nad nimi zelené vrchy strážené porosty listnáčů – to vše je nepopiratelný bonus.
Dole u řeky
Cestou přes město
Opustil jsem lokalitu v severní části města a mířím na jeho jižní okraj. Dříve než se propracuji k objektu, který si za svůj cíl vytkl nabízet „kolemjdoucím netradiční výhled na Větrušickou rokli“ za protějším vltavským břehem, dopřejme si pár základních údajů.
Dnešní město v údolí Vltavy (s přibližně třemi a půl tisíci obyvatel) vzniklo spojením tří původních osad: Libčic, Letek a Chýnova. „První písemná zmínka o Libčicích je v zakládací listině břevnovského kláštera z roku 993,“ uvádí autoři turistického průvodce Okolí Prahy. Území bylo osídlené ovšem mnohem dřív – řečeno „štorchovsky“ již v šeru dávných věků. Konkrétně: v 5. až 3. tisíciletí př. n. l.
Kostel sv. Bartoloměje
Rozvoj lokality zejména nastartovala výše zmíněná výstavba železniční trati v polovině 19. století. Na město bylo toto sídlo povýšeno v roce 1948. Z památek tu zaujme např. barokní kostel sv. Bartoloměje z let 1763-1766, stojící na místě románské a později goticky přestavěné svatyně. Má cesta od hradu vedla kolem tohoto svatostánku i nedalekého evangelického kostela.
Evangelický kostel
Vhodné je rovněž poznamenat, že v Libčicích je v provozu přívoz, spojující město s pravým břehem řeky Vltavy. Na mapách je označen coby Přívoz Máslovice-Libčice nad Vltavou; do zmíněných Máslovic, známých svým Muzeem másla, je to od břehu asi kilometr.
Netradiční výhled
A teď již času uplynulo natolik, že jsem stihl dokráčet k oné „netradiční vyhlídce“ nazvané Stožár Libové Libčice. Jedná se o design-and-build projekt studentů fakulty architektury při ČVUT ve spolupráci se společností Skanska Reality a. s.
Na první pohled originální vyhlídková věž má sice na výšku jen osm metrů (na vyhlídkovou plošinu v pěti metrech nad zemí vede 22 schodů), ovšem i tak plní své „větrušické předsevzetí“. A nejen to. Díky ní lze lépe nahlédnout na okraj města pod námi, i na další impozantní skalnaté hradby podél řeky.
Pár kroků před rozhlednou
A teď už těsně u ní
Pohled za řeku (ta vidět ze „stožáru“ není).
Bezprostřední okolí rozhledny
Ale to ještě není úplně vše. Protože i pohled opačným směrem než vltavským má něco do sebe. „Zadáním pro studenty byl první stavební počin v území, které se má ze zanedbaného místa změnit na rezidenční park,“ píše se na informační tabuli u rozhledny. Jak bude onen uvažovaný park jednou vypadat, netuším, mohu ale prohlásit, že i současná – řekl bych – přírodně divoká verze na mě zapůsobila velice sympaticky.
Ale ještě na chvilku zpět k dílu studentů. „Libčický stožár byl v roce 2019 nominován v soutěži Stavba roku, kde získal ocenění za inovativní přístup ve výuce architektury,“ s jistou námahou jsem přečetl další část informačního textu. Tabuli totiž silně „vyzdobil“ neznámý výtvarník – jak už se to v našich končinách stává stále zakořenější tradicí.
Kamenný kruh
V hlavní roli tohoto výletu byly jednoznačně Libčice nad Vltavou, v úplném závěru jsem ale zavítal do blízkého okolí.
Než jsem došel do Úholiček, odkud mi jel vlak, zažil jsem další působivé vyhlídky na Vltavu (zejména nad vsí Řež a pak i nad Úholičkami) a v místech, které na mapách nese pojmenování Na Moráňských skalách, se na chvíli zastavil u mírně tajemného Kamenného kruhu.
Kamenný kruh
Na vyhlídkové skále nad Úholičkami
A to bylo pro tentokrát úplně vše.
Zdroje:
Informační tabule na trase
https://cs.wikipedia.org/wiki/Liběhrad
Petr David, Vladimír Soukup: Okolí Prahy (Průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku); Soukup & David, nakladatelství a vydavatelství, 2002
https://www.kudyznudy.cz/aktivity/rozhledna-stozar-libove-libcice
Mapy.com
