Doušek pigwoniady na osvěžení a vzhůru na největší polský ostrov i ke kostelu padajícímu do moře

Návštěvu ostrova jsme zahájili u sousedů, konkrétně v přímořském městečku Dziwnów, letovisku, kde žije zhruba dva a půl tisíce obyvatel. Dříve než jsme se přesvědčili, co vše si tu zaslouží návštěvníkovu pozornost, po cestě z domoviny (mimochodem po velice kvalitních polských silnicích a dálnicích) jsme si dopřáli drobné osvěžení. V hlavní roli se ocitla pigwoniada, v Polsku oblíbené pitivo, které je i není čajem.

Čaj – nejčastěji zelený, v našem případě černý – tvoří aromatický základ, okvětní lístky měsíčku přidávají jemnou vůni, kandované ovoce (ananas, meloun, mango) se stará o sladkou příchuť, a to hlavní v podobě osvěžující kyselé chutě je úkolem pro kdoulovec (pigvu). Užívaná je horká i chlazená varianta, my se potkali s tou druhou.

Přes Balt plaval do Dziwnówa

Osvěženi jsme se z centra Dziwnówa vydali na sever, na cestu nikterak dlouhou, protože po nějakých čtyř stech metrech už prostoru vládne šedomodrý, mnohdy až temně modrý Balt.

Kromě úhledného přímořského letoviska s restauracemi, kavárnami, cukrárnami, obchůdky či stánky tu příchozí narazí mj. na Alej sportovních hvězd. Pro přesnější představu: jedná se o kamenné informační tabule s kopiemi medailí zástupců nejrůznějších sportovních odvětví. Ovšem nejen medaile k pozorovatelům promlouvají.

Nejmladší hvězdný přírůstek zobrazuje na plaketě část Baltského moře mezi švédskou Kåsebergou a polským Dziwnówem. Právě sem totiž 2. srpna letošního roku doplaval polský ultravytrvalec Bartłomiej Kubkowski. Po pětapadesáti hodinách, po absolvování téměř 160 kilometrů v chladné vodě. Zapsal se tak nesmrtelně do historie – a zcela zákonitě i zařadil do zdejší sportovní galerie pod otevřeným nebem.

Když slunce zapadá…

Dziwnów se rozkládá na poměrně úzkém pruhu země – zatímco ze severní strany jej omývá moře, z jižní pak vody Dziwny. Což je více než třicet kilometrů dlouhý průliv, kterým voda ze Štětínského zálivu proniká do Baltského moře. Mj. odděluje od pevniny i ostrov Wolin, kde bude mít právě zahájená cesta své finále.

Na pravém břehu průlivu je v Dziwnówě přístav, tzv. zvedací most umožňuje cestu na protější břeh, kde zejména dětské návštěvníky potěší Park miniatur.

My ovšem v tuto chvíli setrváváme na severním okraji městečka, procházíme parkem a brzy vstupujeme na pláž s velice jemným pískem. Neúnavný vítr jím jak sněhovými závějemi zasypává krátké schodiště, jímž sestupujeme zdaleka nejen my. Čas se blíží ke dvacáté hodině, což v závěru srpna značí, že sluneční kotouč již zakrátko zmizí za vodním horizontem. Podívaná, která neomrzí. Rudý kotouč se pomyslně noří do vodního živlu, pohyblivé štíty vln dál doráží na pobřeží – a předznamenávají následující den.

Kostel unášený do moře

Ještě nikoliv k ostrovu Wolin na západ, momentálně se přesouváme o dvacet kilometrů na východ. Do obce Trzęsacz. Nejprve nahlížíme do kostela Božího milosrdenství z druhé poloviny 19. století, jehož stavbu vyprovokoval osud staršího kostelního kolegy. Pozemská éra letitější stavby tou dobou totiž tragicky a neodvratně vrcholila. Právě na ni jsme se přijeli podívat.

Stojíme opět na mořském břehu, ranní slunce zvěstuje další pohodový den, vlny tak jako včera spěchají k pobřeží, jsou přitažlivé na pohled, uchvacují svou silou, tou zejména – a v tomto případě také schopností evokovat děje dávno minulé. Kromě nás a dalších turistů fotografujících působivou scenérii tu stojí i výše zmíněný, osudem poznamenaný objekt: kostel sv. Mikuláše. Nebo spíš to, co z něho zbylo.

Svatostánek totiž postupem času začal mizet pohlcován mořskými vodami, takže ani to, co si dnes prohlíží návštěvníci, tu nezůstane navěky; ostatně jako nic z tohoto světa…

Když někdy na přelomu 14. a 15. století byl kostel postaven, mořské pobřeží bylo vzdáleno dva kilometry. Jenže kyvadlo času zastoupené mořskými vlnami a jejich údery do pobřeží je neúprosný soudce. V polovině 18. století už byla voda asi šest desítek metrů od objektu, lidé se pokoušeli o jeho záchranu, ale pochopitelně marně. Na přelomu 19. a 20. století si Balt vzal severní část kostela…

Současnosti se dožil poměrně skromný zbytek jižní stěny, připomínající spíše než chrám boží torzo pomníku. I to ovšem láká pozorovatele – stejně jako o pár kroků dál konstrukce sloužící jako výtečné vyhlídkové místo. Nad písčitou plání se zvedá do výšky jedenácti metrů.

Podobně blízko – tentokrát ve směru od moře – stojí zdejší další pozoruhodné místo. Jím je Multimediální muzeum. Umně zpracovaný program seznamuje s lokalitou, se vznikem i zánikem nešťastného kostela – ale rovněž s pověstí, která tragický osud stavby vykládá po svém… Víc nebudeme prozrazovat, návštěvu muzea vřele doporučujeme.

Po schodech na vyhlídkovou horu

Právě jsme přijeli do významného lázeňského střediska Międzyzdroje (Mezizdroje), jemuž se říká i Perla Baltu. Což znamená, že teď již jsme na avizovaném největším polském ostrově Wolin. Jeho území zaujímá rozlohu přes 260 kilometrů čtverečních (více než třetina patří Wolinskému národnímu parku), mírně zvlněný terénní reliéf se nejvýše šplhá do nadmořské výšky 115 metrů. Tak vysoko se tu sice nedostaneme, ale jedna z místních „hor“ je v plánu.

Původ jména ostrova je sice slovanský, v jazyku starých Slovanů se slovo „wolyn“ používalo pro vlhkou, mokrou zem, ale dlouhou dobu zde měly navrch německojazyčné státní útvary. Od roku 1720 byl Wolin pruský, později patřil Německé říši. Polsku byl přiřknut po druhé světové válce, dnes je součástí Západopomořanského vojvodství.

Kolem novogotického kostela sv. Petra apoštola se štíhlou nepřehlédnutelnou věží se vydáváme k pobřežní promenádě. Jistě, pohled na moře je pro suchozemce všech věkových kategorií vítaným zážitkem, stejně tak i na zdejší tři sta metrů dlouhé molo vybíhající odvážně do moře, ale nám se na úvod zachtělo náležitého nadhledu. Takže po dřevěném chodníku kopírujeme mořský břeh a postupujeme východním směrem.

Brzy jsme u dřevěných schodů mířících až překvapivě strmě vzhůru – a zároveň u vstupní brány na Kavčí horu (Kawcza Góra). Vypíná se do nadmořské výšky 61 metrů, vyhlídkové místo u altánu je situováno o čtyři metry níž. Snad ještě lepší vyhlídka na Balt je k mání o pár kroků dál, od nejvyššího místa dalšího schodiště – to nevede od promenády, ale nejkratší možnou trasou přímo z pláže. Jeho sklon je pochopitelně ještě o poznání prudší než to „naše“.

Doplňme, že Mezizdroje mají svůj počátek ve 13. století, v lázeňské sídlo se proměnily v letech 1830 až 1835, kdy tu byly postaveny první lázeňské domy. Léčí se tu zejména problémy dýchací a pohybové, mikroklima je využíváno rovněž pro zmírnění neuróz.

Tyrkysová vodní plocha

Za jedním z turistických lákadel ostrova Wolin jsme právě z Mezizdrojů vyrazili na jih. Trasou nedlouhou, ani ne pětikilometrovou. Cílem je zdejší perla, vřele doporučovaná k návštěvě – Tyrkysové jezero (Jezioro Turkusowe).

Jsme na jihozápadním okraji ostrova, u vesnice Wapnica, v brzkém dopoledni na téměř prázdném parkovišti. Takže i v naprosto těsné blízkosti okruhu, který vodní plochu obtáčí a zájemce zve na minimálně dvě naprosto skvělé vyhlídky.

Zvláště z té vzdálenější je pohled naprosto skvělý. Modrá hladina, místy přecházející do zeleného nádechu, zaujímá rozlohu šest a půl hektaru. Těžila se tu křída, a to až do roku 1964. Pak dolování skončilo a do roku 1970 bylo území dolu zaplaveno. Hloubka jezera je až dvaadvacetimetrová, zajímavostí je, že jeho hladina je 2,6 metru nad úrovní nedalekého moře.

Turistický okruh vede zájemce nádhernými partiemi zejména bukového lesa, ale kdo chce víc, má šanci. Zhruba kilometr po modře značené stezce to je na další parádní vyhlídku. Nachází se na vrchu Zielonka (Wzgórze Zielonka), v nadmořské výšce 52 metrů. Jezero odtud vidět není, zato část Štětínského zálivu.

Kostel se vrátil do života

Wolin je název nejen ostrova, ale také města v jeho jižní části. Právě zde jsme svou výpravu do polského baltského přímoří završili. S vědomím, že spousta dalších špičkových cílů v blízkém i vzdálenějším okolí nám zůstala na příště.

„Původní Wolin byl centrem pomořanského kmene Volyňanů a pravděpodobně byl totožný s Vinetou a Jómsborgem, významným obchodním střediskem objevujícím se v latinských a severských pramenech,“ uvádí se na Wikipedii. Kdysi se jednalo o jedno z největších měst v Evropě, zažilo ovšem i časy, kdy zcela podlehlo drancování a zkáze – například ve 12. století v podání Dánů. Patřívalo polskému králi, ale i Švédům či Prusům.

O historii lze další informace získat v místním Regionálním muzeu – stojí vedle nápadné cihlové budovy novogotické radnice z roku 1881. A rovněž nedaleko kostela sv. Mikuláše, stavby ze 13. století. V roce 1535 svatostánek přešel do rukou protestantů. O století později (v roce 1628) ho silně poškodil požár – byl poté obnoven s barokní korunou věže. Novogotický charakter mu byl vtisknut při přestavbě v 19. století.

Jeho definitivní konec se začal rýsovat za druhé světové války, kdy byl takřka totálně zničen. V sedmdesátých letech minulého století byl zajištěn jako trvalá ruina. Což nakonec nebyla neblahá pointa, protože na konci devadesátých let vstal po obnově doslova „z popela“. Jeho interiér je impozantní.

U Slovanů i Vikingů

Kráčíme po mostě, který se umí svou střední částí otočit tak, aby mohly projet lodě. V průlivu Dziwna leží mezi městy Wolin a Reclaw nevelký ostrov Wolińska Kępa – právě tam vedou naše kroky. Protože tady– jak se hrdě uvádí – má své sídlo jedna z hlavních atrakcí regionu.

Tou je Vesnice a skanzen Slovanů a Vikingů. Už z dálky jsou vidět dřevěné stavby s doškovými střechami, zblízka pak působivá rekonstrukce osady z časů mezi 9. a 11. stoletím. Skanzen byl otevřen v dubnu 2008, tehdy se třinácti objekty navazujícími na středověkou zástavbu města. Dnes jsou tu mj. k vidění dílny řemeslníků (hrnčíř, koželuh, řezbář), dřevěné obytné domy s vnitřním vybavením, brány a přístaviště.

Každoročně se tu pořádají Festivaly Slovanů a Vikingů s ukázkami jejich života před zhruba tisícem let. V programu jsou i plavby historickou lodí.

Zdroje:

Informační materiály a tabule na trase

https://en.wikipedia.org/wiki/Dziwnów

https://cs.wikipedia.org/wiki/Wolin

https://cs.wikipedia.org/wiki//Międzyzdroje

Mapy.com