Článek
Lokalita a její historie názorně potvrzuje slova písně o tom, že opravdu „nic není definitivní“. Dnešní oblíbené místo, mj. i díky několika působivým vyhlídkám na město, mívalo v minulosti hodně odlišnou podobu. Bývalo totiž dnem pravěkého moře. Pod vodou bylo skryté někdy v průběhu pátého období prvohor (karbon; zhruba před 300 až 360 miliony let) a také v druhohorní křídě (období před 66 až 145 miliony let), kdy došlo k poklesu Českého masivu.
Ale to vše již naprosto spolehlivě odvál čas, dnes se naopak jedná o terénně vyvýšený – a také zalesněný – městský park. Který svým návštěvníků nabízí nejen působivé obrázky z nadhledu.
Pár kroků od náměstí, u obrazů se starou podobou kralupských ulic
Jména téměř tajuplná
Dříve než se od nepříliš vzdáleného vlakového nádraží – a rovněž Palackého náměstí – na nejvyšší kóty Hostibejku přenesu, do hlavní role na chvíli nominuji názvy. A to nejen zmíněného návrší, ale i samotného města.
Začněme Kralupy. Původ jména v současnosti zhruba 19tisícového města není úplně jednoznačný. Většinou se zmiňují dvě verze. „Jméno Kralupy údajně vychází ze spojení kor lupy ve významu „ves loupačů kůry“. Jméno by tedy napovídalo, že se v okolí Kralup ve velkém loupala kůra,“ hlásí se na Wikipedii o slovo alternativa příznivější. Archeologické nálezy ji tak trochu zpochybňují, protože na rozdíl od ostatních sídel s totožným jménem měla krajina v okolí dnešních Kralup nad Vltavou spíše stepní podobu.
Na Palackého náměstí
„Pravděpodobnější (i když pro město méně lichotivá) je varianta, že jméno vzniklo jako hanlivé označení místa, kde žijí zloději drůbeže, lidé, kteří „loupí kury“,“ zní verze číslo dvě. Stejně tak je ale možné, uvádí se nakonec smířlivě, že se název vyvinul úplně jinak.
V případě vrchu Hostibejk se favorizuje sepětí mužského jména Hostivít s živočichem – jak se jeví už na první poslech – hovězího původu. Název Hostibejk se poprvé objevil ve starých záznamech v roce 1670.
Osadu proměnila železnice
Právě jsem úspěšně dobyl dvě vyhlídková místa v nejsvrchnějších partiích kopce – v nadmořských výškách 215 a 209 metrů. Výhledy se odtud nabízejí opravdu kvalitní. Nejen na město, ale i na vzdálenější okolí, Ještěd a Bezděz (když je počasí nakloněno) nevyjímaje, ale třeba i na Říp (který jsem ten den identifikoval naprosto bezpečně).
Vyhlídkový altán zdálky…
...a zblízka
Část města se z Hostibejku zdá být vskutku jak na dlani. Nebude proto od věci připomenout si některé podstatné údaje s městem spjaté. Například že první zmínka o Kralupech se objevila v soupisu majetku břevnovského kláštera z roku 993. Jelikož zmíněný dokument bývá ale považován za falzum, první výrazně věrohodnější zmínka nás posouvá do roku 1253, kdy král Václav I. daroval pražským křižovníkům s červenou hvězdou několik vesnic – a mezi nimi i Kralupy.
Jeden z pohledů na město
Doplňme, že zmíněný řád jako majitel vydržel šest staletí, až do roku 1848. Tehdy tu žily necelé dvě stovky obyvatel. Jednalo se o osadu s třemi desítkami domků.
Jenže pak již netrvalo dlouho a na scénu v polovině 19. století nastoupila železnice. A s ní prudký rozvoj území. „Začaly zde vznikat chemické, potravinářské a strojírenské továrny a roku 1902 se Kralupy staly městem,“ uvádí Marek Podhorský v publikaci Středočeský kraj – Průvodce na cesty. Postavena tu tehdy byla i loděnice. Známý závod Kaučuk provoz zahájil v roce 1963.
Bomby a povodně
Historie přináší i horší dny, případně i vysloveně tragické zápisy do kronik. Závěr druhé světové války učinil z Kralup nejvíc postižené město v Čechách. Stalo se tak po náletu amerických bombardérů 22. března 1945, cílem byla zdejší rafinérie. A prostředkem 1500 bomb. Nálet mj. zničil většinu průmyslových objektů, více než sto domů, o život přišlo 145 Čechů a 100 německých vojáků. Uvádí se, že město bylo zcela rozvráceno.
Zcela jinou, ale neméně trýznivou kapitolou byly povodně. Do Kralup přicházely takřka každoročně, ovšem někdy s nebývale ničivou silou. Za takové se považují povodně zejména z let 1784, 1845 a 1890. A pak rovněž vodní úder mnohem mladšího data – z roku 2002. Tato povodňová vlna bývá charakterizována jako zatím největší v historii dolního Povltaví. Kralupy se při ní zařadily mezi nejzasaženější města republiky. Záplavy kulminovaly 14. srpna, pod vodou byl celý střed města, na náměstí hladina vody dosáhla dvou metrů výšky.
Zkamenělá hostinská
Zpět na Hostibejk. Důvodem ochrany je tu – jak už bylo naznačeno – zachování mezinárodně významného geologického stratotypu usazených hornin prvohorního a druhohorního stáří. Kromě vyhlídek se návštěvníkům nabízí krátká naučná stezka se šesti zastaveními seznamující zájemce s faunou a flórou kopce, ale také s geologií, historií a pověstmi.
Pozorný čtenář se tak mj. dozví, že první černé uhlí na Kladensku se těžilo právě na Kralupsku (v roce 1847 bylo objeveno uhelné ložisko). Zdejší uhelný revír vedl jihozápadně od Minic (vesnice, část Kralup) až k sousední obci Otvovice. V tomto úseku se nalézalo 47 uhelných těžeben. Rekordní s názvem Větrná sahala až do hloubky 63 metry.
U pozorovatelny
Druhá světová válka také na Hostibejku zanechala své stopy. Během německé okupace byly vrcholové partie vybetonovány coby stanoviště protileteckých baterií. Pozorovatelna v nejvyšším bodě vrchu se dochovala dodnes.
Za zastávku stojí i zdejší skaliska. Těch, které se podobaly vysokým menhirům, tu prý stávalo víc, ovšem jejich řady značně prořídly v 19. století při stavbě silnice z Kralup do Lobče. Ovšem Zkamenělá hostinská na svém stanovišti přežila. Z nejvyšších partií kopce k ní lze sestoupit za přispění značně klikaté, ale naprosto schůdné stezky.
„Podle legendy byla jedním z kamenů manželka hostinského z Lobče, kterou hostinský proklel, když odešla z domu i s klíči od sklepa s vínem a on tak nemohl obsloužit jezdce na koni,“ píše se na Mapách.com.
Zkamenělá hostinská
Od kostela ke Švejkovi
Vracím se zpět do centra města, na Palackého náměstí. Jeho dominantou je novogotický kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Václava z konce 19. století. Upozorňuje na sebe zejména 63 metrů vysokou hranolovou, výrazně zahrocenou věží. Také tento objekt byl v roce 2002 zasažen velkou vodou, takže musel projít rozsáhlou rekonstrukcí.
Novogotický kostel na náměstí
Interiér kostela
Poblíž kostela – a současně i radnice – završuji návštěvu tohoto města na Vltavě. Za Kralupy se se mnou loučí Josef Švejk, respektive jeho socha sedící na lavičce. Autorem díla s filmovou tváří Rudolfa Hrušínského je sochař Albert Králička z Nové Paky. Socha Švejka s malým psíkem v náručí tu byla odhalena v roce 2017.
Josef Švejk s psíkem
Nejen s výše uvedeným literárním hrdinou jsou Kralupy spjaty. „Město proslavil zejména nositel Nobelovy ceny, básník Jaroslav Seifert, který je pochován na místním hřbitově (z Kralup pocházeli jeho prarodiče z matčiny strany – pozn. aut.), a malíř Georges Kars. Zdejší drogista Jan Vaněk byl předobrazem k postavě z Haškova románu Osudy dobrého vojáka Švejka,“ připomíná text z publikace Středočeský kraj.
Zcela na závěr ještě jednou zmíním velkého básníka. S jeho jménem je tu spojen Festival poezie a přednesu Seifertovy Kralupy. Jeho letošní, již 31. ročník, se uskuteční ve dnech 10. září až 21. října.
Zdroje:
Informační tabule na trase
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kralupy_nad_Vltavou
https://www.infokralupy.cz/hostibejk/ds-1051
Marek Podhorský: Středočeský kraj – Průvodce na cesty; freytag & berndt, 2006
Mapy.com
