Článek
Postupujeme proti proudu Hornohradského potoka, vstupujeme do úzkého, zelení hýřícího údolí. Obchvatem se blížíme k Hauenštejnu, jednomu z hradů v podhůří Krušných hor. Na strmém ostrohu nad zmíněným vodním tokem vyrostl ve druhé polovině 13. století, v čase vlády Přemysla Otakara II. Přírodní situace se té dnešní nepodobala a ani nemohla.
„Všechny svahy a skály ke hradu, i nejbližší okolí svahů protějších, musely být zcela odlesněny, aby se za stromy a keři nemohl skrývat nepřítel. Při absenci chemických herbicidů bylo udržování holých svahů pracnou pravidelnou záležitostí. Svahy, skály i terén pod nimi byl naopak pokryt odpadky a fekáliemi, které do jisté míry obranu hradu zvyšovaly. A tak se z té doby udrželo rčení o „smradu jako v hradu“…“ popisuje dávnou minulost lokality jedna z informačních tabulí.
Na přístupové cestě ke hradu
Dnes tu má vegetace volnou ruku, k nebi se vzpínají dlouhé paže zejména listnáčů, nižší patro nijak nezaostává; místy má člověk pocit (ne úplně přitažený za vlasy), že se ocitl v české verzi pralesní džungle.
Gotika, renesance, novogotika
Hrad byl založen – jak už tu padla zmínka – ve druhé polovině 13. století jako hrad královský. Soudí se, že býval součástí hraničního opevnění. Gotický objekt několikrát změnil svého majitele. Součástí královského majetku byl do doby Karla IV., užíván byl nejednou i jako zástava.
V 16. století hrad zažil zásadní proměnu – poté co se dostal do rukou významného rodu Šliků, změnil svou podobu. Stalo se tak kolem roku 1600, po požáru byl tehdy přestavěn do renesanční podoby. Šlikům hrad patřil do roku 1663.
Hauenštejn
Následovaly další proměny v kolonce „držitelé objektu“. Zaznamenejme datum 30. října 1837 – tehdy byl Hauenštejn prodán hraběnce Gabriele Buquoyové. Rod Buquoyů pak Hauenštejn vlastnil až do roku 1945. Za jeho „panování“ zažil objekt další nápadnou proměnu – tentokrát v honosný novogotický zámek.
Nové role, postupný úpadek
Právě jsme dokončili malý okruh od parkoviště a vstoupili do hradozámeckého areálu. Vzezření budov dokládá, čím vším objekt prošel v minulém století, jakým neblahým koncům unikl na samém počátku století současného.
Nejprve takřka telegraficky: během druhé světové války byl Hauenštejn využíván coby středisko Hitlerjugend; po válce se jej zmocnil čs. stát; po roce 1947 dostal novou roli – byl využíván jako rekreační středisko jáchymovských dolů; o něco později (do roku 1958) jej opanoval záchytný dětský domov… A ještě později začal pozvolna a stále viditelněji chátrat. Po roce 1982 se dokonce narodily úvahy, podle nichž měl Hauenštejn ukončit svůj „život“ demolicí.
Dobové snímky dokládají proměny podoby objektu v minulém století…
O deset let později se objekt dostal do správy obce Krásný Les – její zastupitelstvo začalo hledat kupce. Úspěch tohoto snažení se dostavil až v letech 1999-2000 – hradozámek koupil současný majitel Pavel Palacký.
„Nikdo objekt nechtěl koupit… I ti movití si spočítali, že to nemá cenu. Pak jeden blázen přišel s prázdnou kapsou a dokázal, že to cenu má a že se ty desítky milionů sehnat dají. A sehnal je a zachránil celé sídlo… Všechno jde, když se chce,“ vzpomíná Pavel Palacký v knize Aby po nás něco zůstalo (citaci připomíná jeden z informačních panelů).
Titánský úkol
Nový majitel se s dobrovolníky (zpočátku desítkami, později stovkami) pustil do titánského úkolu – do záchrany a rekonstrukce památky, které ani ne o dvě desetiletí dřív zvonil umíráček. Výsledek úsilí je rok od roku patrnější.
Vnitřní prostory dýchají porcí přečkaného času, zobrazují vykonanou i další nutnou práci na svém zvelebení; najdeme v nich mj. erby, staré pohlednice, modely hradu, desítky dřevěných soch a dalších řezbářských děl. Dětské návštěvníky (ale určitě i ty starší) potěší tajuplné Čarosklepení či ještě tajemnější Bubákov…
V hradních interiérech
Dále tu jsou k vidění např. rozlehlejší sály (Rytířský či Trofejní), desítky komnat, kaple, ale i velice oblíbená gotická věž sloužící jako skvělá rozhledna. Z níž je stejně tak dobře možné pozorovat krušnohorské vrchy jako i kopce sousedních Doupovských hor (hrad zaujal pozici přesně na hranici mezi oběma horstvy).
Gotická rozhledna
Tuhle kamennou vyhlídku si pokaždé necháváme na samý závěr návštěvy. Po kamenných schodech a 78 stupních dřevěného točitého schodiště stoupáme o šestnáct metrů výš, na vyhlídku tyčící se v nejstarším hradním jádru. A pak z nadhledu vnímáme neokázalou krásu geologických vln halících se do stromových hávů – ale také další posuny v obnově tohoto po všech stránkách pozoruhodného hradu.
Zdroje:
Informační tabule v areálu
Petr David, Vladimír Soukup: Krušné hory známé i neznámé; Euromedia Group, a. s., 2020
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hauenštejn
Mapy.com
