Hrad, kde na turisty chrlí oheň obávaný drak

Na vrchu oné rozložité terénní vlny našel od 11. století své místo hrad, který se v dobách pozdějších stal sídlem polských králů. Jeho současná renesanční a barokní podoba pochází z první poloviny 17. století, o dvě staletí později objekt sloužil jako pevnost, dnes má „povinnosti“ muzeálního charakteru. Řeč je o Královském hradu Wawel. Jsme v Krakově.

Společně s dalšími turisty stoupám vzhůru, jednou z prvních prohlídkových možností je právě legendární dračí doupě. Na samé hraně návrší tyčícího se nad řekou Vislou na zájemce čekají schody mířící kamsi dolů. Do obydlí bájného a obávaného wawelského draka, jehož socha od roku 1972 stojí dole pod kopcem. Dílo v roce 1969 vytvořil Bronisław Chromy.

Ale jak jsem již naznačil, není to zdejší jediné setkání s tvorem, který v legendě děsil vesničany, jelikož jim nemilosrdně ničil domy a s gustem požíral malé dcery, aby tak činil až do doby, než se setkal se svým přemožitelem… Dračí téma ale nyní opustím a jeho pokračování odsunu na čas pozdější, protože Wawel nabízí svým návštěvníkům ještě podstatně přitažlivější lákadla.

Malopolská metropole

Osmisettisícový Krakov je metropolí Malopolského vojvodství na jihu země, protéká jím řeka Visla – a co se týká počtu obyvatel, jedná se o druhé největší polské město (co se rozlohy týká, s téměř 330 kilometry čtverečními zaujímá čtvrtou pozici).

Kromě faktu, že se jedná o historické královské sídlo, je to zároveň město se starobylou univerzitou a arcibiskupstvím. Historické centrum je plné parků a architektonických skvostů, takže nepřekvapí, že je najdeme i na seznamu Světového dědictví UNESCO.

„Podle legend pochází jméno města od jména knížete Kraka, který je v Polsku považován za Slovana. Velmi pravděpodobně však jméno pochází od Keltů, kteří tuto oblast obývali, což je známo z archeologických nálezů a z římských pramenů,“ lze se dočíst na Wikipedii.

Na Wawelském návrší, kam jsem právě vystoupal, se nachází nejstarší část Krakova, o němž – coby významném obchodním hradišti – první zmínka pochází z roku 966; tehdy byl pod vládou českého knížete Boleslava I. O 33 let později ale město dobyl Boleslav Chrabrý, vnuk Boleslava I., a připojil je k piastovskému polskému státu. V roce 1038 se Krakov dokonce stal hlavním polským městem (Varšava jej vystřídala od roku 1609).

Titul „hlavní město“ ovšem Krakovu přesto zůstal – a to ve smyslu kulturním. Mj. i proto, že právě zde žili nositelé Nobelovy ceny za literaturu Wisława Szymborska a Czesław Miłosz, ale kromě nich například i známý spisovatel a filozof, autor světově proslulých sci-fi románů Stanisław Lem.

Korunovační kostel

Ale zpět ke krakovským lákadlům… Těch je ve městě tolik, že krátkodobý pobyt může poodhalit jen nevelké procento z jejich nabídky. Ale i tak lze zažít nemálo poutavých setkání s krásnem.

Na Wawelu kromě samotného hradu a jeho sálů a komnat je vcelku nemyslitelné vynechat Katedrální baziliku sv. Stanislava a sv. Vojtěcha. Tradiční korunovační kostel (zároveň i pohřebiště) polských králů tu nad městem i řekou vyrostl v letech 1320-1364. Výsledkem je gotická trojlodní bazilika s trojicí věží a věncem kaplí.

„V dalších stoletích se katedrála různě upravovala a přestavovala a přibývaly další kaple. V katedrále se korunovali polští králové, a to i po roce 1609, kdy králové přesídlili do Varšavy. V letech 1655-1657 a opět roku 1702 zařízení katedrály zničili Švédové, v letech 1895–1910 byla celá stavba důkladně restaurována. Od 19. století se v katedrále začali pochovávat i významní vojevůdci a spisovatelé, ve 20. století i vrcholní politici,“ uvádí se na Wikipedii.

Interiér je působivý, nabízí mix gotiky, renesance a baroka – ostatně svatostánek vyrostl na místě, kde nejprve stávaly dva románské kostely. Vnitřnímu prostoru dominuje barokní oltář ze 17. století s motivem ukřižování. Na trase po obvodu lze nahlédnout do osmnácti postranních kaplí vybudovaných od 14. do 18. století.

U severovýchodní strany katedrály se k nebi tyčí Zikmundova věž – ve 14. století byla postavena jako část hradního opevnění. Zájemci – a já s nimi – právě stoupají po úzkém schodišti do třetího patra, aby zblízka pohlédli na největší zvon na území Polska. Zvon sv. Zikmunda z první poloviny 16. století má v průměru dva a půl metru a váží 12 600 kilogramů, jak hlásá informační tabule v jeho blízkosti.

Ještě jednou drak

U vchodu do katedrály visí kosti. Jaké? Některé zdroje tvrdí, že se jedná o mamutí kost, velrybí žebro a kel nosorožce a že uvedená „kostěná trojice“ měla být katedrále ochranou před zlem. Jiné zdroje ovšem operují s legendárním drakem – právě jemu měly zmíněné pozůstatky patřit. Bez ohledu na správnost se v tuto chvíli přidržíme druhé verze.

Mýtický drak se tu měl vyskytovat za vlády krále Krakuse (Kraka), zakladatele města. Král se pochopitelně snažil požírače mladých dcer a ničitele lidských obydlí zahubit, případnému úspěšnému odvážlivci proto slíbil ruku své dcery. Nakonec uspěl jistý švec Skuba, když naplnil jehně sírou a netvor návnadu skutečně pozřel. Poté prý draka přemohla natolik silná žízeň, že začal nezřízeně pít vodu z řeky Visly… – a pil tak mocně a dlouho, až nakonec praskl. V alternativní pointě příběhu draka přemohli dva synové zmíněného krále.

Jméno vítěze není v tuto chvíli úplně důležité – nyní jde o to, že s drakem jsem se (a nejen já) ještě jednou nečekaně setkal. Stalo se tak v jižní části areálu, nedaleko wawelské restaurace. Nenápadné dveře, za nimi nenápadná komůrka, do níž jsem nahlédl, opatrně vstoupil – a kdosi uvnitř mě okamžitě upozornil, abych pohlédl vlevo, málem za sebe…

Na rozměrné obrazovce jsme se – všichni, kteří na ni upřeli pohled – spatřili. V červené, snad ohněm sálající sluji. A nad námi se již tyčil obávaný drak, netvor obrovský, plameny šlehající… Vyhlížela ta animace opravdu hodně sugestivně. Hrozivě. V porovnání se sochou a jejími kraťoučkými výrony v pětiminutových intervalech to skutečně byla síla!

Cestou na rynek

Takřka nepočítaně cílů má v zásobě malopolská metropole. Na závěr zvu ještě na malou procházku do centra Starého Města, na Hlavní náměstí (Rynek Głóvny). Od hradu tam vede mj. ulice Grodzka, jež bývala částí tzv. královské cesty a staré obchodní stezky.

Cestou jsem nahlédl do jednoho z mnoha zdejších kostelů – v tomto případě se jednalo o první barokní stavbu, jež v Krakově vznikla. Stalo se tak v letech 1597-1619 a jedná se o kostel sv. Petra a Pavla.

Pak dalších asi tři sta metrů a stojím na jižním okraji výše zmíněného náměstí. Do oka padne zejména další svatostánek – kostel sv. Vojtěcha; a snad ještě víc sedmdesát metrů vysoká radniční věž, která tu zbyla po později zbořené radnici z doby kolem roku 1300.

V těsném sousedství věže a svým umístěním přímo uprostřed rynku se rozkládá jeden ze symbolů Krakova – tržnice Sukiennice. „Vznikla patrně ve 13. století, ve 14. století byla přestavěna v gotickém stylu. Zděná patrová budova z let 1556–1559 je 108 metrů dlouhá, se dvěma řadami krámků uvnitř a novogotickými arkádami po obou delších stranách. V patře je expozice polského malířství 19. století,“ charakterizuje objekt text Wikipedie.

Malé nahlédnutí na krásy Krakova dospělo právě do cíle. A zároveň k nepřekvapivému poznání, že v návštěvě bude dobré někdy příště pokračovat.

Zdroje:

Krakov – Wikipedie

Wawelský drak (socha) – Wikipedie

Katedrála na Wawelu – Wikipedie

Informační tabule na trase