Článek
Řeč je o románu Jeden, který autor, americký romanopisec a televizní scenárista David Karp (1922-1999), publikoval v roce 1953. Originální, nadčasové dílo českým čtenářům v letošním roce svým vydáním připomnělo nakladatelství Dobrovský.
„Karp se narodil na Manhattanu, a od útlého věku si vydělával na živobytí. Mezi jeho zaměstnání patřil prodej triček z venkovního stánku, divadelní uvaděč, vedení rekreační skupiny a mytí nádobí. V roce 1942 vstoupil do armády Spojených států a sloužil v Signálním sboru na Filipínách a v Japonsku,“ uvádí text na Wikipedii.
Z armády odešel v roce 1946 a dokončil přerušené studium (v roce 1948 absolvoval City College of New York).
Do světa romanopisců vstoupil v roce 1952, a to hned dvojicí děl: romány Velký pocit a Bratrstvo sametu. O rok později se prezentoval dílem, které znamenalo jeho vůbec největší literární úspěch. Román Jeden (One) je známý rovněž pod titulem Útěk do nikam.
Ubohý pan Burden
Variace názvu románu Hanse Fallady (Ubohý pan Kufalt) se vysloveně nabízí. Byť žánr je zcela jiný.
Hlavní hrdina, profesor angličtiny Burden, je loajálním občanem totalitního státu (v blíže neurčené budoucnosti), který se vypořádal s chudobou a zločinností a všem svým obyvatelům zaručuje naprosto šťastný život. Chce za to jediné: aby všichni přijali a ctili jeho pravidla.
Čtyřicátník Burden s tím nemá absolutně žádný problém. Kromě toho, že v práci se mu daří, že žije ve spokojené rodině se svou ženou a dvěma syny, se dobrovolně přihlásil ke službě informátora. Využívá k tomu mj. i svou schopnost výborně odezírat ze rtů. Denně píše hlášení o postojích, výrocích, stanoviscích svých kolegů a kolegyň, což považuje za svou povinnost i vklad na konto prosperujícího státu.
A přesto uvízne v soukolí Úřadu vnitřního šetření, kam již deset let svá hlášení posílá.
Heretika zabít nestačí
Profesor je jednoho dne pozván na Úřad a v hlavě mu uvízne prchavá myšlenka, že by důvodem mohla být pochvala. Vyznamenání. Za desetiletí kvalitní informátorské práce. Právě tato úvaha se ukáže jako spouštěč následného dramatického pokračování.
Samo pozvání by byla jen rutinní, dost možná bezvýznamná okolnost – ale profesorův přístup, jeho čitelný individualismus, ctižádost, uvažování o sobě jako o někom „lepším“, to vše ho postaví do velice nepříznivého světla. A nejen to.
Úsudek vyšetřovatele Larka je jednoznačný: má před sebou heretika, kacíře, který si svou protistátní herezi ani neuvědomuje, což ovšem na věci nic nemění. Úřad musí přistoupit k akci, v tomto případě dokonce ke svého druhu premiérové akci.
Stavba děje, vylíčení prostředí i závěrečné finále se liší, ale v jednom se Karp a jeho Jeden shodne s vůdčí myšlenkou Orwellova románu 1984 (který poprvé vyšel v roce 1949). Tou je, že podobně jako u Orwella není cílem dostat z vězně (Winston Smith) potřebné informace a pak ho popravit, tak i zde v prostředí Úřadu dochází vyšetřovatel Lark k přesvědčení, že nestačí heretiky jen odhalovat a zabíjet.
Aby stát měl dál svou perspektivu, aby nepadl za nějakých – jak se v knize několikrát opakuje – pětasedmdesát let, aby stále více platilo, že „všichni jsou jeden“, je třeba heretika přeformátovat. Získat. Totálně proměnit jeho priority a nahlížení na svět kolem něj.
S pomocí drog, přesvědčovacích hovorů, speciálních mučení se postupně Burden propadá do nového vnímání, ztrácí svou původní identitu, vnuceně přijímá novou… Ale i tak není úplně jasné či jisté, jestli maličký uhlík všeho původního, individuálního v něm přece jen nezůstal.
S ohledem na čtenáře, kteří dílo, o němž některé názory soudí, že je ještě děsivější než výše zmiňovaná Orwellova klasika, neznají, o ději, jeho zápletkách a finálním vyústění nebudu víc prozrazovat.
David Karp: JEDEN; z anglického originálu ONE přeložila Michala Marková; obálka Dark Crayon; vydal DOBROVSKÝ s.r.o. v edici Fobos v roce 2025
Zdroje:
Informace z knihy vydané nakladatelstvím Dobrovský (2025)
