Článek
V případě druhé alternativy vás čeká výstup atraktivním městem, které stejně tak okouzlí svými architektonickými perlami jako i všudypřítomnými zákoutími připomínajícími skvostné botanické zahrady. Na trase se potkáte se spoustou schodů a čím víc budete u vrcholu, tím blíže budete mít k jedné zdejší specialitě: tou jsou sáně řítící se s dvojicí „řidičů“ a turistickou posádkou po asfaltu křivolakých uliček dolů do madeirské metropole. Koneckonců právě tímto způsobem se můžete vrátit k pobřeží Atlantiku.
Jsem ještě na cestě vzhůru, dvě věže kostela Nossa Senhora do Monte, v jehož postranní kapli je pohřben Karel I., poslední rakousko-uherský císař a poslední český král, jsou již takřka na dohled… Tohle „setkání“ bude druhé v pořadí, protože první jsem učinil u nás. V srdci Evropy. Na zámku, o němž panovník prohlašoval, že byl jeho zámkem nejmilejším.
Nádvoří brandýského zámku
Zámecká věž
U brandýských dragounů
„Když Karel I. převzal v roce 1916 otěže vlády po zesnulém císaři Františku Josefovi I., monarchie se nacházela v hluboké krizi a uprostřed bezvýchodné, už téměř ztracené války. V roce 1918 se monarchie rozpadla. Karel se neúspěšně pokusil zachránit alespoň některé její části federalizací. Zároveň však – i pod vlivem své manželky Zity – odmítl abdikovat, což Rakousku způsobilo dlouhodobý problém,“ uvádí Karl Vocelka v publikaci Vše o Habsburcích.
Stejně tak jako nikdo nepředpokládal, když se Karel I. 17. srpna 1887 narodil, že by právě on mohl jednou stanout v čele monarchie, podobně na tom byl i on sám. „A přece se tak po sebevraždě prince Rudolfa a atentátu na Ferdinanda d´Este stalo,“ konstatuje Jiří Tomáš v Konci Habsburků v Čechách.
Procházím pokoji a chodbami prohlídkové trasy zámku v Brandýse nad Labem, památky od roku 1995 citlivě opečovávané současným vlastníkem (Město Brandýs nad Labem-Stará Boleslav) – a zároveň sídla, jež se v průběhu pěti staletí těšilo mimořádné přízni habsburských panovníků. Dokládá to mj. řada portrétů – a zároveň fotografií, na nichž dominuje tehdejší arcivévoda Karel. Například snímek z roku 1908, kdy nastoupil k 5. eskadroně 7. dragounského pluku Vévody Lotrinského posádkou v Brandýse nad Labem a pobýval na zámku jako host arcivévody Ludvíka Salvátora Toskánského (pro toho se brandýský zámek stal čímsi na způsob sběratelského muzea).
Jedna z portrétních fotografií Karla I. na prohlídkové trase brandýského zámku
Karel I. a Zita Bourbonská
O tři roky později se zde Karel ujal velení výše zmíněného pluku – stalo se tak krátce po svatbě se Zitou Bourbonskou. Svatební obřad v říjnu 1911 hostil dolnorakouský zámek Schwarzau. Záběrů Karla a Zity je v apartmánu císařské dvojice k vidění opravdu hodně. Na všech starých fotografiích oba působí jako šťastný pár.
Ostatně i Zita si k zámku a městu nad Labem vytvořila pouto. Zámecké webové stránky na toto téma uvádí: „Zita z rodu Bourbon-Parma na klidné časy prožité v Brandýse vzpomínala jako na ty nejkrásnější ve společném životě s císařem, jehož papež Jan Pavel II. v roce 2004 prohlásil blahoslaveným.“
Zůstali spolu až do hořkého konce. Až do finále závěrečné kapitoly, která se v případě posledního Habsburka na císařském trůně a posledního českého krále napsala daleko v náruči Atlantiku, na ostrově Madeira.
Mezi Brandýsem a Funchalem
Vzdálenosti lze měřit různě. Nejčastěji na kilometry. V tom případě je to z Brandýsa do hlavního města Madeiry Funchalu něco málo přes 3200 kilometrů. Občas je ale výmluvnější použít měřítko časové; jako například právě v tomto případě. Pak tedy od Karlova nástupu na císařský trůn (21. listopadu 1916 po úmrtí Františka Josefa I.) to do Funchalu bylo zhruba pět a půl roku (Karel I. zemřel 1. dubna 1922).
Interiér kostela Nossa Senhora do Monte
Nečekaly je – Karla i Zitu – po nástupu na trůn zrovna idylické časy, duch brandýského zámku z jejich životů brzy vyvanul. Císařské povinnosti v závěru ztracené války, pozdní, a proto marný pokus zachránit alespoň rakouskou část říše (Manifest národům ze 16. října 1918 sliboval přeměnit monarchii na federální stát), listopadové vzdání se účasti na řízení státních záležitostí („Pod silným vlivem své manželky Zity odmítl Karel podepsat jakýkoliv dokument, v němž by stálo slovo „abdikace“. Tento pojem pro něj nebyl slučitelný s představou panovníka vládnoucího „z boží vůle“,“ píše Karl Vocelka v publikaci Vše o Habsburcích), dva neúspěšné pokusy převzít moc v Uhrách, a nakonec exil na Madeiře, kam ho i s rodinou poslaly vítězné mocnosti.
Socha nad městem
Jsem před kostelem na vrchu Monte, části Funchalu – a kromě turistů tu stojí také „on“. Sošný Karel I. Na jednom z řady vyhlídkových míst tohoto kouzelného města plného botanických zahrad… Centrum Funchalu u pobřeží je hluboko pod námi, ještě o něco dál to plně patří Atlantiku… Jenže tohle už je pro jiné oči, něž jakými disponuje socha.
Socha Karla I. před kostelem
Nejspíš i kdyby kamenný Karel viděl, stejně by ho spíš zajímalo cosi diametrálně odlišného. Například nakolik by uspěl (pokud vůbec), kdyby se císařských povinností ujal dříve než na sklonku roku 1916. A možná by ho ještě víc zajímalo, jaké osudy čekaly na jeho rodinu. Na dceru Alžbětu, která se narodila až dva měsíce po jeho skonu (osudným se mu stal zápal plic). A pochopitelně na Zitu, která nakonec svého manžela přežila o 67 let – zemřela 14. března 1989.
Uvnitř poutního kostela Nossa Senhora do Monte nalezl místo svého posledního odpočinku. Do pohřební kaple s kovovým sarkofágem lze nahlédnout přes ozdobnou mříž.
Ještě chvíli setrvám na Monte a pak se zvolna vydávám dolů, do Funchalu. A na další místa tohoto překrásného ostrova. Ale to už je naprosto jiná kapitola.
Zdroje:
Jiří Tomáš: Konec Habsburků v Čechách; Jiří Tomáš-nakladatelství AKROPOLIS, 2017
Karl Vocelka: Vše o Habsburcích; Euromedia Group, k. s. – Ikar, 2016
Informační panely na trasách
