Článek
Turistická nabídka tohoto středočeského města je bohatá, zdaleka ji tentokrát nevyčerpáme, ovšem zcela jasně v čele pomyslného seznamu stojí zmíněný svatostánek. Který svým významem – jak se shodují odborníci – přesahuje hranici Kolína; jedná se totiž o jednu z nejcennějších památek středověké architektury ve střední Evropě.
Založen byl ve druhé polovině 13. století, téměř souběžně s městem, které písemné prameny poprvé připomínají v roce 1261. Vybudován byl jako raně gotický, zmíněnou stavební formu reprezentuje nižší západní část s vnějším opěrným systémem a také dvojice osmibokých, 66 metrů vysokých věží po obou stranách průčelí. (V jejich sousedství zaujme zvonice, ale ta je mladší, postavena byla až v 16. století.)
Na raně gotickou část kostela navazuje vysoký chór ze 14. století, takže ve výsledku se jedná o cosi ne nepodobné „učebnici gotiky“, respektive ukázce, jak se tento stavební sloh postupně vyvíjel.
Vklad Petra Parléře
Nechtěným iniciátorem oné zásadní dostavby a přestavby byl jeden z devastujících požárů, kterému objekt ve své historii čelil. Konkrétně jde o řádění ničivého živlu v roce 1349. Obnovu poškozeného kostela dostal o jedenáct let později na starost dvorní stavitel Karla IV. Petr Parléř. Měl sice v plánu chrám přestavět takřka úplně celý, ale okolnosti – pravděpodobně ekonomické povahy – rozhodly jinak.
I tak je výsledek parléřovského zásahu úžasný. Návštěvníci se o tom mohou přesvědčit na vlastní oči (v současné době, a to až do konce března, je chrám přístupný od pátku do neděle). Na místě původního kněžiště byl dokončen nový vysoký, tzv. katedrální chór s ochozem a věncem šesti kaplí: Mlynářské, Sladovnické, Řeznické, Šperlingovské, Svatojánské a Svatováclavské.
K dalším úpravám svatostánku došlo v 15. století, poté chrám setrvával v nezměněné podobě až do dalšího rozsáhlého požáru v roce 1796. Stavba byla poté jen velice provizorně opravena, od zásadního rekonstrukčního zásahu ji dělila dlouhá desetiletí. Pomoc přišla až na přelomu 19. a 20. století, kdy se opravovalo podle projektu architekta Josefa Mockera. Hlavní etapa rekonstrukce proběhla v letech 1904-1910, kdy chrám získal svou současnou podobu.
Ještě malý návrat do interiéru: Hlavní oltář je novogotický, vytvořen byl žáky sochařské školy v Hořicích na počátku 20. století. V kryptě pod kněžištěm jsou pohřbeni významní měšťané, stěny vnějších lodí dotváří 14 zastavení křížové cesty – z dubového dřeva je v letech 1910-1913 vyřezal František Bílek, grafik, sochař a architekt.
V Kolíně nejvýš
Kostel, který je od roku 1995 na seznamu národních kulturních památek, má své stanoviště na nejvyšším místě historického centra Kolína; konkrétně v nadmořské výšce 210 metrů. Stejně jako chrám i tzv. Bartolomějské návrší je působivým místem – zejména poté, co prostor prošel v letech 2018-2020 rozsáhlou revitalizací.
K vidění je tu mj. barokní kostnice s bohatou výzdobou (je součástí chrámové prohlídky), budova bývalé farní školy, ve vegetačně příznivějším ročním období tu zaujmou zelené parkány a bylinková zahrádka.
Perlou je i synagoga
Ještě jedna významná památka je v itineráři této cesty Kolínem. Právě se k ní blížíme přes Karlovo náměstí, na kterém do oka padne morový sloup, kašna z červeného pískovce – a zejména radnice s gotickým jádrem, přestavěná roku 1887 ve stylu české renesance.
Ještě pár kroků a ocitáme se v ulici Na Hradbách. V úhledné řadě domů vede jeden ze vstupů do místní synagogy. Další nefalšované architektonické perle. Řadí se mezi nejstarší a nejcennější památky svého druhu v Čechách. Dnešní barokní vzhled získala po přestavbě završené v roce 1696 a svému účelu sloužila až do faktického zániku kolínské židovské obce v roce 1953. (Na stejném místě ovšem stávala starší synagoga již před rokem 1587; a ještě letitější, v roce 1402 zmiňovaná jako dřevěná stavba, tu vznikla na přelomu 14. a 15. století.)
Jeruzalém na Labi
Židé se v Kolíně začali usazovat již krátce po založení města; mj. se uvádí, že v předbělohorském období se kolínská židovská obec řadila mezi nejpočetnější v Čechách, Kolín byl dokonce označován za „Jeruzalém na Labi“.
Do bývalé modlitebny, v roce 1958 prohlášené za národní kulturní památku, právě vstupujeme – doplňme, že odsvěcená synagoga je přístupná celoročně. Nejprve procházíme bývalou židovskou školou, která dnes slouží jako sídlo městského informačního centra.
Barokní klenba s bohatou štukovou výzdobu (pochází z doby kolem roku 1700) se vznáší nad hlavami návštěvníků, kteří právě hledí na reliéfy zobrazující ovocné květy a vinnou révu s hrozny. Ty jsou v židovské symbolice synonymem moudrosti.
K bohoslužbám se synagoga využívala do druhé světové války, po ní byla kolínská židovská obec obnovena, ale činnost netrvala dlouho. Po odchodu rabína Richarda Federa, hlavní postavy zdejší obce, komunita ztratila o bohoslužby zájem. Poté – v roce 1955 – přejal správu stát, většinu inventárních předmětů převzalo tehdejší státní Židovské muzeum v Praze. V letech 1990-2000 prošla synagoga generální rekonstrukcí.
Jelikož piktogramy uvnitř objektu vyzývají fotografy k nečinnosti, případné zájemce musím odkázat na cestu do Kolína a doporučit přímou návštěvu synagogy. Ostatně – skutečnost je vždycky ještě přitažlivější než sebevydařenější snímek.
Zdroje:
chrám sv. Bartoloměje | Bartolomějské návrší – poklad v srdci Kolína
Synagoga a bývalá židovská škola: Jeruzalém na Labi
Marek Podhorský: Středočeský kraj - Průvodce na cesty, freytag & berndt 2006