Článek
Tentokrát se ponoříme do její náruče, abychom si ve finále dali dostaveníčko s jedním mimořádným barokním skvostem – a poté se světem plným tvůrčí invence a fantazie. Cesta začíná.
Sestupuji táhlým svahem Velké strahovské zahrady, Vlašskou ulicí míjím kostel sv. Karla Boromejského a Lobkovický palác – a vzápětí mě již pohlcují křivolaké, úzké, místy málem tajemné malostranské uličky.
Trocha historie
„Osídlení na místě dnešní Malé Strany bylo zpočátku rozptýlené. Koncem 9. století vznikla pod Pražským hradem kupecká osada. Později vznikaly i další…“ Citace je z publikace Pražský poutník aneb Prahou ze všech stran, jejímž autorem je Vladislav Dudák.
„Teprve v polovině 13. století se projevila potřeba zorganizovat nepravidelně osídlený prostor v jeden územní a správní celek. Proto zde král Přemysl Otakar II. založil roku 1257 osadu zvanou zpočátku Nové město pod hradem Pražským, později přejmenovanou na Menší Město pražské a od 17. století nazývanou Malá Strana.“
Ta byla do roku 1784 samostatným městem, do roku 1949 městským obvodem Praha III, nyní je to jen městská čtvrť a katastrální území v centru Prahy na levém břehu Vltavy.
Socha sv. Jana Nepomuckého
Alchymisté i Ježíšek
Přímý sestup k Malostranskému náměstí, kam mířím, si mírně „komplikuji“, zabočuji do Šporkovy ulice. Jdu kolem Italského kulturního institutu, sochy sv. Jana Nepomuckého, na jejímž soklu reliéf zobrazuje Svržení sv. Jana z mostu, míjím Muzeum alchymistů a mágů staré Prahy – a také Alchymistickou hospůdku Kellyxír, nad níž je v podkroví ukrytý tajuplný prostor, kde by vás přítomnost mistra Edwarda Kelleye pranic nepřekvapila…
Pak se ještě krátce zastavím v Břetislavově ulici před Domem U Ježíška, renesančním objektem postaveným kolem roku 1623 a o osmdesát let později barokně upraveným, v němž po svém příchodu do Prahy v roce 1823 bydlel historik František Palacký… A krátce poté mě již vítá výše zmíněného náměstí.
Interiér chrámu sv. Mikuláše
Nejslavnější barokní chrám
Ano, tak bývá charakterizován: nejslavnější, případně nejkrásnější či umělecky nejhodnotnější barokní stavba v Praze. Uvádí se rovněž, že se řadí k nejcennějším barokním stavbám na sever od Alp. Řeč je o chrámu sv. Mikuláše
Postaven byl na místě gotického předchůdce stejného jména – vrcholná ukázka pražského iluzívního baroka postupně vyrostla v letech 1704-1756. „Na stavbě chrámu se podílely tři generace příbuzensky spřízněných barokních architektů. Kostelní loď stavěl Kryštof Dientzenhofer, chórovou část s kupolí jeho syn Kilián Ignác Dientzenhofer a štíhlou věž zeť předchozího, Anselm Lurago,“ dočteme se v Pražském poutníkovi.
Interiér chrámu sv. Mikuláše
Pokud se tradičně popisuje, že zvlněné stěny vyvolávají nekončící pocit pohybu, je to charakteristika nadmíru přesná. Prostor je bohatě zdobený, barevný; nástropní freska se svým rozměrem (zhruba 1500 metrů čtverečních) řadí k nejrozměrnějším v Evropě; obdivuhodných 20 metrů v průměru má kupole; štíhlá věž zvonice je vysoká 79 metrů; dojem umocňují četné sochy, obrazy…
Interiér chrámu sv. Mikuláše
Interiér chrámu sv. Mikuláše
K poctě filmového vizionáře
K závěrečné zastávce této malostranské cesty to není od svatostánku daleko – Mosteckou ulicí se vydávám směrem ke Karlovu mostu, krátce před ním zabočím do Saské ulice a po necelých čtyř stech metrech jsem na místě. Před Muzeem Karla Zemana.
Muzeum coby pocta filmovému vizionáři, režisérovi, který už v polovině minulého století ovládl filmové triky tak, jak do té doby nikdy před ním, tvůrci, k jehož odkazu se hlásí Steven Spielberg, Tim Burton či Terry Gilliam, otevřelo své brány 6. října 2012. Aby se stalo průvodcem po světě nespoutané fantazie, již Karel Zeman uměl svým divákům servírovat.
U vstupu do muzea
Návštěvníci tu mají možnost nejen poznat, jak se rodily a fungovaly trikové záběry v Zemanových filmech, ale na chvíli se i přímo ocitnout v jeho nejznámějších a nejoblíbenějších dílech. Za všechny jmenujme šestici jeho hraných filmů: Cesta do pravěku (1955), Vynález zkázy (1958), Baron Prášil (1961), Bláznova kronika (1964), Ukradená vzducholoď (1966) a Na kometě (1970). Přímo vstoupit tu lze do prvních třech jmenovaných filmů, ty ostatně tvoří hlavní část expozice.
Jak se oživuje pravěk
V hlavní roli Vynález zkázy
Výprava právě v těchto místech v blízkosti Karlova mostu právě končí – ovšem pouze tato. Zájemcům a milovníkům Prahy jsou otevřená další malostranská zákoutí a jejich památky; případně se lze vydat do blízkého okolí za hranice této městské čtvrti. Ať už na území sousedních Hradčan, jejich malebné části zvané Nový Svět, do Lorety, známého poutního místa, na jehož podobě se rovněž podíleli Dientzenhoferové, případně tam, kam vás srdce zavede. Příjemnou cestu!
Zdroje:
Vladislav Dudák: Pražský poutník aneb Prahou ze všech stran, Baset Praha 1997
