Na samém kraji Prahy: cesta od královické tvrze do uhříněveské obory

Pohybuji se na východní pražské výspě; stačilo by docela málo „popoběhnout“ a ocitl bych se ve středočeských Říčanech. Namířeno mám ovšem jinam, úvod bude patřit Královicím, takže od sousedů v Nedvězí, kde na trasu nastupuji, se vydávám přímo na sever.

Cesta v prosluněném dubnovém dopoledni je příjemná už sama o sobě. Stromy se začínají halit světlezelenými lístky, tráva se sytě dobarvila, a navíc jí pampelišky (ty zejména) a ostatní květy krášlí dalšími barevnými odstíny. Stezka se jen mírně klikatí polní rovinou, po pravé straně se zdvíhá útlá stromová hradba přírodního parku Rokytka. A velice brzy dávají prvními domy o sobě vědět výše zmíněné Královice.

Renesanční tvrz

Rok 1388. Právě z těchto vzdálených časů k nám doléhá první zmínka o královické tvrzi. „Její dnešní podoba je však renesanční z 2. poloviny 16. století,“ uvádí Jana Jůzlová v publikaci Toulky kolem Prahy. „Tvrz byla v nedávné době opravena a v jejím okolí vznikla citlivě pojatá rezidenční tvrz, částečně využívající původní hospodářské budovy.“ Ty pocházejí z 19. století.

„Na fasádě tvrze se dochovaly zbytky renesančních sgrafit. V přízemí jsou křížové a neckové klenby,“ lze se dočíst na Mapách.cz. Stejně jako tu najdeme i informaci, že tvrz je objekt nepřístupný. Což ovšem výsledný dojem nesnižuje – při pohledu například od místního fotbalového hřiště, za dokonalého slunečního nasvícení, vyhlíží věžovitá stavba tvrze vysloveně impozantně. O to víc, že jejím stanovištěm je mírné návrší.

Dál na sever až k Markétě

V centru Královic, jež jsou vesnickou památkovou zónou, vstupuji na červenou turistickou trasu a pokračuji v severním přesunu. Nikterak daleko. Ke kostelu sv. Markéty to není ani celý kilometr. První zmínka o kostelu pochází z toku 1354.

Zaujal pozici na výrazném ostrohu obtékaném Rokytkou a není tu jediným významným místem. Kromě gotického svatostánku s renesanční věží si tu o pozornost říká vodní nádrž pojmenovaná podobně jako kostel (Markéta) – vybudována byla v 70. letech minulého století. Uvádí se, že je využívána ke sportovnímu rybolovu… Ale to ještě není vše.

Na ostrožně, již nyní střeží kostel se hřbitovem, kdysi stávalo slovanské hradiště (Šance) – založené mělo být ve 2. polovině 10. století a osídlené zhruba dvě staletí. Jeho jádro odborníci situují právě do blízkého okolí kostela. Informační tabule přímo v terénu napovídá, že budovatelem byl některý z prvních Přemyslovců, „snad kníže sv. Václav, či jeho bratr Boleslav I. Ukrutný“.

Hřbitov v oboře

Změna směru, od Markéty mířím na západ, a to přes Netluky, konkrétně kolem zemědělského Starého dvora, kdysi majetku „knížecí rodiny Liechtensteinů; v letech 1920-1952 byl dvůr zmodernizován pro potřeby školního statku pražské Vysoké školy zemědělské; od roku 1953 je součástí Výzkumného ústavu živočišné výroby Uhříněves (VÚŽV); dnes jsou zde ustájeni sportovní koně soukromých chovatelů a Jezdeckého klubu VÚŽV“ – informuje text u plotu, za nímž zmínění koně tu a tam hodí okem po lidských pozorovatelích.

Netluky nechávám za sebou a blížím se k rozsáhlému území porostlému stromy – brzy nato vstupuji do mírně nazelenalého přítmí uhříněveské obory. Slunce a zatím ještě drobné světlezelené lístky vytvářejí dojem čehosi až příjemně nazlátlého. Do toho všeho navíc hlasitě zpívají orli (což je můj všeobjímající termín pro ptactvo; ornitolog rozhodně nejsem), dojem je tak vysoce příznivý.

Na místě dnešní obory, jejíž částí protéká Říčanský potok, se kdysi rozkládala bažantnice. „Dnes tu jsou chráněná přirozená lesní společenstva se starými duby, javory, jasany nebo habry a bohatým bylinným a keřovým patrem. To je zastoupené lískou, střemchou, svídou nebo bezem černým,“ vypočítává text na Mapách.cz. Obora byla založena 1. září 1982, její rozloha čítá téměř 35 hektarů.

Na severozápadním okraji obory, na trase naučné stezky i modře značené turistické trasy, se rozkládá starý židovský hřbitov. Vstup do jeho areálu je zakázaný, území je ovšem obklopeno natolik nízkou kamennou zídkou, že pohledu na náhrobky nic nebrání.

„Hřbitov byl patrně založen v první čtvrtině 18. století a zachovalo se na něm na 300 náhrobků, nejstarší z roku 1719. Uhříněveská židovská obec zanikla v roce 1940. Při vstupu na hřbitov stojí starý hřbitovní dům a márnice,“ uvádí Jana Jůzlová v Toulkách kolem Prahy.

A to je pro tentokrát vše. Právě nyní zazvonil pomyslný zvonec a trasa jednoho z možných tipů na výlet dospěla do cíle.

Zdroje:

Informační tabule na trase

Jana Jůzlová: Toulky kolem Prahy; Euromedia Group, 2024

Přírodní památka Obora v Uhříněvsi (Chráněné území) • Mapy.cz