Článek
Lokalita vzdálená jen necelé dva kilometry od centra Horní Blatné – a známá rovněž jako Jindřišské skály – je totiž velice pohodlně dostupná. Především ale na pohled velice přitažlivá. Tvoří ji působivé seskupení skal a skalních věží, od nichž se jako vítaný bonus nabízí krásný výhled.
Na cestu se vydávám od hornoblatenského kostela sv. Vavřince a již po nějakých dvou stech metrech, poblíž kaple sv. Anny, přece jen narážím na první vodítko. Přesněji řečeno na jednu z řady tabulek se směrovou šipkou a nápisem „Strašidla“. To se ještě mohu teprve domýšlet, že lokalita si podobnou popularizaci zaslouží. Ale je to tak: zaslouží.
Stříbřité skály
Cestou – krátce před tím, než vkročím do lesa – míjím ještě jednu kapli. „Die Wurstkapelle… Kaplička u klobásy byl dům a kaple u cesty zničený po druhé světové válce, který byl v roce 2017 obnoven v jiné podobě pod názvem Kaplička u Horní Blatné nedaleko svého původního umístění,“ píše se o objektu na Mapách.cz.
Na Strašidlech
A pak již jsem v lese a přede mnou zpočátku jen stromy, ale pak se kmeny mírně rozestoupí, protože rozestoupit se musí – aby uvolnily místo stále hustěji vyrůstajícím skalním obrům. Na úvod se potkávám s Blatenským dvojvěžím, pak se skalním útvarem zvaným Východní, vzápětí Poledním… Označení skalní město tu není ani trochu nadnesené.
A jak si tak člověk skály prohlíží a obchází je a postupuje lesní pěšinou vpřed, náhle se před ním otevře vskutku majestátní vyhlídkové místo. Nad ním další, až dvacet metrů vysoká skaliska, pod ním hluboký ostrý sráz spadající kolmo dolů a před ním – daleký výhled na krušnohorské vrchy a údolí Blatenského potoka.
Pohled do údolí Blatenského potoka
„Zdejší skály, tvořené stříbřitě lesklými krystalickými břidlicemi neboli fylity, byly do současné podoby vymodelovány ve čtvrtohorních meziledových dobách mrazovým zvětráváním,“ píše se v publikaci Krušné hory známé i neznámé autorů Petra Davida a Vladimíra Soukupa.
Jak podotýkají i další prameny, lokalita kromě turistů láká rovněž horolezce, kteří zdejší skály využívají jako cvičný terén.
Na Strašidlech
Na Strašidlech
Pověsti často přímo strašidelné
Vymykalo by se zvyklostem, kdyby se se skalami u Horní Blatné nepojily pověsti – v duchu názvu místa nepřekvapí, že velice často mají ráz tajuplný až strašidelný. A tak vzduchem létají rytíři, ozývá se zneklidňující psí štěkot, případně je k mání příběh dvou bratrů, kteří právě zde nalezli valoun zlata, hádají se o něj, pak i přímo zápasí, což aktivizuje vládce pekel a ti je nechají propadnout až do své podzemní říše.
„Tam, kde se pod nimi rozevřela zem, vznikla dnešní průrva, z níž se údajně ještě dnes v noci za úplňku vzdáleně ozývá jejich hádka,“ upozorňují autoři Krušných hor známých i neznámých.
Kolem vodopádu do Nejdku
Dalším cílem – před útokem na jeden výraznější vrch s rozhlednou – bude město Nejdek. Z Horní Blatné je to tam po silnici zhruba 12 kilometrů.
U Miluščina vodopádu
Po necelých třech kilometrech se krátce zastavuji u Miluščina vodopádu. Nachází se poblíž silnice, která míří dál k Novým Hamrům a do mé následující stanice, napájí jej vody Bílého potoka a tvořen je dvěma stupni. Na výšku má zhruba dva metry a jak se uvádí, vody má dostatek po celý rok (průtok 15 l/s).
V osmitisícovém Nejdku si příchozí ze všeho nejdřív nejspíš povšimne hradu – respektive hradní věže, která jako jediná odolala proměnám času. Zmíněná románsko-gotická Černá věž tak dál připomíná, že na úzkém, strmém skalním bradle nad řekou Rolavou byl možná již před polovinou 13. století vybudován strážní hrad.
Před kostelem sv. Martina v Nejdku
Nedaleko hradu byl o století později postaven kostel sv. Martina. Původně gotický svatostánek byl několikrát rozšiřován, v roce 1756 barokně přestavěn a vybaven vnitřním rokokovým zařízením. Jelikož v době nedávné byl opraven, zejména za slunečného počasí jeho fasáda vysloveně „září“.
Cíl na Tisovském vrchu
Právě od kostela se vydávám do cílové destinace, k rozhledně na jihovýchodním výběžku Tisovského vrchu (977 m n. m.), v současnosti opět spíše známějším pod původním názvem Pajndl. Po žluté, zelené a v závěru opět po žlutě značené turistické stezce je třeba překonat vzdálenost čtyři a půl kilometru s převýšením 405 metrů. Tak tedy vzhůru!
Rozhledna na Pajndlu
Čtyřboká kamenná věž, 24 metrů vysoká, stojící na deset metrů vysokém žulovém skalisku, byla vystavěna v letech 1895-1897 a řadí se k nejkrásnějším rozhlednám v Krušných horách. V roce 1993 byla prohlášena za kulturní památku ČR. Vyhlídková plošina je 18 metrů nad zemí a vystoupat na ni znamená zdolat 111 schodů. Odměnou je daleký výhled nejen na krušnohorské, ale i na vrcholy sousedních Doupovských hor a Slavkovského lesa.
Právě někde v těch místech – ale nejen tam – se mohou ukrývat další vhodné a lákavé turistické cíle. Ale to je již jiná kapitola.
Zdroje:
Petr David, Vladimír Soukup: Krušné hory známé i neznámé, Euromedia Group, a. s., edice Universum, 2020
