Tip na výlet: Od kutnohorské sv. Barbory přes rozhlednový Kaňk do novorománské Grunty

To město – ve středověku proslavené těžbou stříbra, po Praze tehdy v Čechách druhé největší i nejvýznamnější, v dobách mnohem mladších zařazené na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO – zná téměř každý. A téměř každý (nechci být příliš kategorický) se sem rád vrací. Nejsem výjimkou.

Dříve než se vydáme na trasu od chrámu sv. Barbory, bude vhodné dát prostor několika poznámkám o oblasti. Ostatně nejen historické centrum Kutné Hory bude při této turistické výpravě v hlavní roli.

Dvakrát pod hladinou moře

Kdybychom mohli pohlédnout opravdu hodně daleko proti proudu času, spatřili bychom – nedozírnou vodní plochu. Uvádí se, že v prvohorách, před více než 350 miliony let, byla oblast dnešního Kutnohorska zalita mořem. To v mladších prvohorách ustoupilo, ale koncem druhohor se úspěšně vrátilo. Toto období nazýváme křídou a hledíme do historických dálav vzdálených 135 až 65 milionů let.

Ostatně až půjdeme za hranice města ve směru na sever, pozůstatky křídového moře spatříme na vlastní oči. Ale to teprve přijde, zatím se držme na půdorysu města.

Na počátku bylo – stříbro

Ohromný časový skok – a rázem jsme ve druhé polovině 13. století. Objev stříbrných rud se podepsal na výrazné proměně lokality. Nad údolím hluboko zaříznuté říčky Vrchlice se začalo postupně rodit město. Nikoliv plánovitě, ale víceméně chaoticky. Odtud ony křivolaké, místy až tajemné uličky, které návštěvníky baví, jež jsou v jejich očích nesmírně přitažlivé.

„Jméno horního města se objevuje ve třech podobách – české, německé a latinské,“ uvádí se v turistickém průvodci Kutná Hora a okolí. „Název Hora (Berg, Mons) vystihuje polohu města, přívlastek Kutná (Kutten, Cutta či Cuthna) ovšem nelze jednoznačně vyložit. V úvahu připadá německé Gutt (bohatství) či Kutte (kápě), pravděpodobně se však jedná o odvozeninu z českého kutati.“

Úspěšně se tu kutalo do 16. století, pak se ložiska postupně vyčerpávala… A definitivní úpadek nastal po třicetileté válce.

Jenže my teď setrváme ve století čtrnáctém a navštívíme několik věhlasných architektonických perel.

Barbora, Jakub, mincovna

Jak již jsem zmínil výše, úvod bude patřit zdejší nejvýznamnější církevní památce a dominantě Kutné Hory – chrámu sv. Barbory.

Po chrámu sv. Víta v Praze druhý kostel v pořadí důležitosti – jak konstatují odborníci – byl založen kolek roku 1380. A to jako hornický. Proto zasvěcený patronce havířů. (Již kolem roku 1300 na ostrohu nad Vrchlicí stávala kaplička zasvěcená sv. Barboře).

Projekt byl dílem stavební huti Petra Parléře. „Vedla práce až do husitských válek. Kostel se budoval jako trojlodní, později pětilodní stavba katedrálního typu s protáhlým polygonálně uzavřeným chórem, lemovaným ochozem a věncem osmi kaplí, s příčnou lodí a bazilikálním pětilodím,“ píší autoři v publikaci 777 kostelů, klášterů, kaplí České republiky.

Chrám poté prošel dalšími dostavbami, na nichž se podílela řada významných jmen: mj. mistr Hanuš, Matěj Rejsek, Benedikt Rejt (Ried); na současné podobě se významně podílel Ludvík Lábler, který v letech 1884-1893 chrám restauroval podle plánů architekta Josefa Mockera.

Chrámový interiér je rozčleněn dvaceti vysokými pilíři, světlo dovnitř propouští padesátka rozměrných oken. Figurální plastiky křesťanských ctností, renesanční kazatelna, kněžiště coby nejstarší část chrámu (vysvěceno bylo v roce 1391), hlavní oltář zobrazující Poslední večeři Páně, úžasná klenba nad hlavní lodí, kterou obklopuje věnec osmi kaplí – to a další součásti ojedinělého architektonického objektu nepřestávají ohromovat příchozí.

Neméně působivý je rovněž nedaleký kostel sv. Jakuba. Z terasy se zdí s třinácti sousošími světců před jezuitskou kolejí (v bezprostřední blízkosti chrámu sv. Barbory) se naskýtá utěšený pohled na historické centrum Kutné Hory. Jako maják či obří zdvižený prst na sebe upozorňuje 85 metrů vysoká věž právě toho svatostánku.

Jedná se o vůbec první kamenný kostel v tomto městě, monumentální stavba měla dát jasně najevo, jak bohatí měšťané zde žijí. Kostel je gotickým trojlodím z let 1330-1420, restaurován byl v letech 1928-1929. „U zrodu stavby stáli němečtí patricijové a zřejmě i mincíři a pregéři ze sousedního Vlašského dvora,“ lze se dočíst v publikaci Kutná Hora a okolí.

A právě Vlašský dvůr je poslední zastávkou této trasy v Kutné Hoře (dalších možností je tu pochopitelně takřka nepočítaně, záleží na výběru každého z návštěvníků).

Střediskem hospodářské moci státu byl po celá staletí právě Vlašský dvůr. Založen byl na konci 13. století, kdy byla na pozemcích sedleckého kláštera objevena bohatá naleziště stříbra. Tehdy plnil funkci městského hradu – bezpečného skladiště vytěžené stříbrné rudy – a byl důležitou součástí opevnění města.

Původní opevněné sídlo z konce 13. století bylo přestavěno v centrální královskou mincovnu králem Václavem II. v roce 1300. Součástí mincovní reformy bylo uzavření malých mincoven roztroušených po celém Českém království a zavedení nové mince, tzv. pražského groše. „Výroba této měny byla soustředěna do blízkosti nejbohatšího zdroje stříbra v zemi - do nově zřízené mincovny ve Vlašském dvoře v Kutné Hoře, která tak získala výsadní postavení v celém království.,“ uvádí se na webových stránkách Kutné Hory.

V Kutné Hoře často pobýval král Václav IV., a proto si Vlašský dvůr přizpůsobil potřebám panovnického sídla. Nová královská rezidence se stala místem konání důležitých dějinných událostí: zmiňme mj. rok 1409, kdy zde byl podepsán Dekret kutnohorský, či rok 1444, kdy tu byl budoucí český král Jiří z Poděbrad zvolen nejvyšším hejtmanem východočeských landfrýdů a v roce 1448 zemským správcem… Později Vlašský dvůr začal ztrácet na významu a další rozsáhlé přestavby se dočkal až na konci 19. století – novogotická rekonstrukce dala objektu současnou podobu.

Vlašský dvůr nabízí návštěvníkům tři prohlídkové trasy s interaktivním prvky: Záhadu ztraceného stříbra, Královskou mincovnu a Královský palác. „V prvním zmiňovaném si vyzkoušíte průchod chodbičkou jako havíř a seznámíte se s kutnohorskou pověstí o ztraceném pokladu. V Královské mincovně uvidíte zajímavou expozici mincí ražených ve Vlašském dvoře, ukázku středověké techniky ražby mince a cestu stříbrné rudy do podoby pražského groše. Třetí prohlídková trasa vás s průvodcem provede audienční síní, královskou kaplí s unikátní výzdobou a na závěr se podíváte do filmových komnat panovníků vztahujících se ke Kutné Hoře,“ informuje kutnohorský web.

Na vrchol křídového ostrova

Opouštíme město, na řadě jsou nyní pozůstatky výše zmíněného křídového moře. K těm právě stoupám, zdolávám táhlý vrch severně od města stříbrného, přede mnou se vypíná vrch Kaňk (353 m n. m.). Zhruba necelé tři kilometry severně od centra Kutné Hory shlíží na krajinu pod sebou nejen tento kopec, ale i pozůstatek ostrova (útesu), který tu kdysi čněl nad mořskou plání (z města sem vede modře značená, v závěru pak žlutá turistická trasa).

Jelikož uvedené pozůstatky útesů se váží k druhohornímu moři, promlouvá k příchozím minulost stará zhruba 100-90 milionů let (jak „prozradily“ zkameněliny).

„Až sem zasahovalo od severu koncem druhohor (ve svrchní křídě) mělké a teplé moře, občas i s bouřlivým příbojem,“ píše se v publikaci Přírodní památky, rezervace a parky. „Svědčí o tom nádherně ohlazené tmavé skalky a mohutné valouny krystalických hornin, na které nasedají mořské sedimenty plné zkamenělin živočichů žijících v příbřežních vodách. Geologové proto nazývají širší okolí Kolína a Kutné Hory příbojovou oblastí české křídy. Asi před 90 miliony let vyčníval Kaňk jako ostrov či velké skalisko z okolního moře.“

Překleňme tu jen stěží představitelnou propast času a směle se posuňme až do 19. století. To zde byl v provozu lom, dobýval se tu kámen – a při tom se nacházela spousta fosilií. Dolovalo se tu ovšem již podstatně dřív – mj. i stříbro, a to od středověku. Hluboké šachty provrtaly vrch v 15. století.

Na území chráněné od roku 1933 (tehdy s názvem Na vrších) láká soustava stezek přitažlivým přírodním zákoutím, ale nejen to. Lokalita je i skvělou vyhlídkovou destinací. A to přinejmenším dvojitou.

Z jihovýchodního okraje, kde končí lesní porost, se naskýtá skvělý pohled na Kutnou Horu. A kdo chce vidět ještě dál, může vystoupat až na vrchol Kaňku. Místo je sice porostlé stromy, ale z jejich náruče vzhůru ční (a výšku stromů bezpečně překonává) rozhledna. Je 30 metrů vysoká, na vrchol se lze svézt výtahem, nebo vystoupat 144 schodů – a pak se kochat hodně dalekým kruhovým pohledem. Uvádí se, že kromě Kutné Hory a části Polabí u Kolína je za dobré viditelnosti možné spatřit i siluetu Krkonoš či Ještěd

Na stejném místě, kde kdysi stála hájovna, začala rozhledna vyrůstat v roce 2011, slavnostně otevřena byla 30. dubna 2013.

Novorománská perla

Vzdušnou čarou to nejsou z Kaňku ani dva kilometry západním směrem k pozoruhodnému kostelu, který od roku 1914 stojí v obci jménem Grunta. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1305 v souvislosti s prodejem pozemků pro založení nové štoly. Takže i tato původně zemědělská ves v blízkosti Kutné Hory se v té době orientovala na těžbu stříbra.

V současné Gruntě žije necelá stovka stálých obyvatel, příchozího proto ohromí už jen sama velikost kostela Nanebevzetí Panny Marie. Není to ovšem překvapení jediné.

Původní svatostánek tu vyrostl již ve 13. století – byl jím kostel Navštívení Panny Marie. „Grunta byla do konce 14. století samostatnou farností, později spadala pod kutnohorskou správu a v 18. století byla připojena pod novou farnost vzniklou na Kaňku. Od té doby kostel chátral, dochoval se z něj pouze zvon, který zhotovil kutnohorský zvonař Ondřej Ptáček a náhrobní kameny pánů Libenických z Vrchovišť,“ uvádějí webové stránky kostela.

Zhruba od poloviny 19. století sílily v obci snahy, aby tu vyrostl kostel nový. Úsilí přineslo ovoce, v roce 1905 byla zahájena stavba novorománské baziliky – stalo se tak na základě návrhu Rudolfa a Jaroslava Vomáčkových z Prahy. Hotovo bylo o tři roky později, k bohoslužebnému provozu byl kostel předán v roce 1914.

Kostel je jednou z největších venkovských staveb tohoto typu. Umělecky nejcennější je jeho vnitřní výzdoba, která na tuzemském venkově nemá obdoby. Secesní celoplošné fresky ztvárňující život Panny Marie jsou dílem manželů Marie a Františka Urbanových. Fakt, že výmalbu stihli za pouhé čtyři měsíce, se při pohledu na interiér kostela zdá vysloveně neuvěřitelný.

Po rekonstrukčním zásahu z důvodu narušené statiky kostel od loňského května opět přivítal turisty. Ti v současné době mohou nahlédnout do interiéru pouze po bohoslužbách, s nástupem nové sezony se ovšem opět počítá s mnohem častějším návštěvnickým provozem. Bližší informace nabízejí webové stránky kostela.

Zdroje:

Kolektiv autorů: Kutná Hora a okolí – turistický průvodce; Kartografie Praha, 2002

Petr David, Vladimír Soukup: 777 kostelů, klášterů, kaplí; Kartografie Praha ve spolupráci s Nakladatelstvím a vydavatelstvím Soukup & David, 2002

Petr David, Vladimír Soukup: 666 přírodních krás České republiky; Kartografie Praha, 2003

Kolektiv autorů: Přírodní památky, rezervace a parky; Nakladatelství Olympia, 2004

Chrám svaté Barbory – Wikipedie

Vlašský dvůr, Kutná Hora - městský informační portál

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Gruntě