V poděbradském zámku na návštěvě u českého krále Jiřího

Dříve ale než vstoupíme na výše zmíněném zámku do Památníku krále Jiřího, zahájíme rozsahem nevelkou procházku městem na opačném labském břehu – u Havířského kostelíku Nanebevzetí Panny Marie.

Na popravišti

„Nevelká novogotická stavba stojí v místech popraviště, na němž bylo 5. srpna 1496 sťato deset vůdců velkého povstání kutnohorských havířů,“ připomíná tragickou událost z konce 15. století Jana Hrabětová v publikaci Poděbrady – Průvodce po přírodních a historických zajímavostech města a okolí.

„Podle pověsti prolití jejich nevinné krve způsobilo, že na zdejším dubu rostly listy s červenými skvrnami a žaludy připomínající bezhlavé tělo v havířské haleně s kápí,“ píše se v příslušné kapitole v publikaci Toulky Polabím autorky Jany Jůzlové.

Kostelík obklopují stromy, jeho okolí má totiž parkovou úpravu, blízko se leskne hladina jezírka Jordán, které zbylo z bývalého rybníka, poblíž si o pozornost příchozích říká rovněž samostatná zvonice. O ní první zmínka pochází z roku 1615, zničena nejspíš byla v průběhu třicetileté války, později byla obnovena. To vše si ještě zopakovala v roce 1921; v ranních hodinách 4. srpna uhodil blesk do blízkého topolu, sjel i do zvonice, jejíž horní dřevěné patro zakrátko pohltily plameny. Ještě téhož roku byla zvonice obnovena.

Ale zpět ke kostelíku… Nejprve tu stála – uvádí se, že od roku 1516 – dřevěná kaple, po třicetileté válce ji vystřídal kostelík zděný. Za josefinských reforem byl zrušen, barokní inventář v dražbě koupili poděbradští měšťané, jimž se nakonec podařilo kostelík obnovit coby hřbitovní kapli. Inventář se vrátil zpět.

Dnešní podobu objekt získal po přestavbě v roce 1860. V roce 400. výročí popravy havířů dostalo průčelí nový portál s reliéfem Nanebevzetí Panny Marie od sochaře Bohuslava Schnircha (s jeho jménem se ještě setkáme). „V současnosti je havířský kostelíček pro veřejnost otevřen během léta a konají se v něm svatby a hudební programy,“ uvádí Jana Hrabětová.

Hláska a minerálka

K zámku, nejvýznamnější poděbradské památce, to od kostelíka není daleko. Zhruba tři sta metrů k mostu přes Labe a pak podobná vzdálenost přes náměstí k hlavní bráně. Nad vstupem ji zdobí trojice štukových znaků: uprostřed trůní habsburská dvouhlavá císařská orlice, vlevo je znak český, vpravo uherský. Dalších pár kroků a ocitl jsem se s dalšími návštěvníky nejprve na ploše tzv. předhradí a o chvíli později na vnitřním zámeckém nádvoří.

Mimo jiné se tu naskýtá pohled zdola na válcovou věž zvanou Hláska (ve středověku sloužila i jako hladomorna, do jejíž trýznivé „náruče“ byli vězni spouštěni z patra po provaze).

A pak je tu ještě zajímavost v podobě památky na navrtání zdejšího prvního minerálního pramene. Poklop označuje místo vrtu. K objevu došlo v roce 1904, stál za ním známý německý proutkař baron Cay von Bülow z Bothkampu.

„Započalo se s vrtáním, ale práce byly nákladné a dlouho neúspěšné. Teprve začátkem srpna následujícího roku, po proražení posledních nepropustných vrstev křídových opuk, začala pod značným tlakem z hloubky 96,7 metru tryskat voda,“ připomíná událost Jana Hrabětová.

V králově rodné síni

Další malý přesun, pár schodů… a ocitám se v hradní kapli. V přízemí jižního zámeckého křídla. A také v jedné z nejstarších částí původního hradu.

Současná podoba zámku – ve stylu klasicistního baroka – pochází z poloviny 18. století, ale objekt je pochopitelně podstatně starší. Nejstarší část dokonce o téměř pět set let. A možná vlastně ještě o něco víc – soudí se, že základy hradu mohly být položeny již ve 40. letech 13. století. Nejprve tu na skalním ostrohu nad řekou totiž stál vodní hrad, který si nechal postavit král Přemysl Otakar II.

Opusťme nyní historický přehled, zahrnující další osudy a zejména stavební úpravy, a navraťme se na prohlídkovou trasu do kaple. Přesněji do jejího sousedství, kde se nachází klenutá čtvercová místnost, označovaná jako „rodná síň krále Jiřího“.

„Staré popisy zámku i zpráva rožmberského kronikáře Břežana (z níž patrně vyšel také František Palacký) daly vzniknout tradici, že se Jiří z Poděbrad narodil právě zde, na starobylém rodovém sídle,“ uvádí se v publikaci Jany Hrabětové. „Ačkoliv je v různých pramenech z pozdějších dob jako jeho rodiště uváděn např. Kunštát, Bouzov, Litice, Horažďovice či Hořovice, umístění jeho kolébky do Poděbrad vzhledem k dobovým souvislostem není úplně vyloučené. Zatím se totiž nenašel hodnověrný a jednoznačný pramen, který by definitivně rozřešil otázku Jiřího rodiště.“

Rodná síň v současnosti hostí stálou výstavu o sochaři Bohuslavu Schnirchovi. Právě on byl tvůrcem pomníku krále Jiřího na poděbradském náměstí. Sochařovo dílo v síni mj. reprezentují originální modely, určené pro výzdobu Národního divadla, je zde i model sochy sv. Václava, s níž se Schnirch zúčastnil soutěže na pomník pro pražské Václavské náměstí.

Právě odsud lze sestoupit do hradního sklepa, který se představuje ve stavu ze 14. století. I zde zaujme řada exponátů: například kamenné koule používané k odstřelování hradu za husitských válek, barokní socha sv. Floriána z 18. století, ale také suverénně nejstarší exponáty – tzv. monoxyly, lodě vydlabané z jednoho kusu dubového dřeva, jejichž stáří se odhaduje na tisíc let.

Památník krále, který toužil po míru

Zpět do hradní kaple – právě zde byla v roce 1964 otevřena stálá expozice připomínající 500. výročí mírových snah krále Jiřího z Poděbrad. Jak známo, již v roce 1464 vystoupil český panovník s návrhem na organizaci křesťanských států, která podle jeho představ měla zabezpečit trvalý mír v Evropě jinou cestou než válkou. Očekávaný výsledek se sice nedostavil, ale i tak si návrh získal v pozdějších dobách v očích historiků značný respekt.

„Je velmi pravděpodobné, že dramatické události druhé čtvrtiny 15. století, které prožíval Jiří jako chlapec na rodovém a nejednou obléhaném hradě, ovlivnily celý jeho další život, Snad právě zde můžeme hledat kořeny jeho celoživotní touhy po klidu a míru.“ (Jana Hrabětová: Poděbradský zámek – Památník krále Jiřího)

Kopie dokumentů se vztahem k zahraniční politice českého krále Jiřího, modely státnických pečetí, text Mírové unie z roku 1464, mírová smlouva s francouzským králem Ludvíkem XI. a řada dalších exponátů čeká na návštěvníky právě zde, v Památníku krále Jiřího.

Na srdce jsou…

Poděbrady mají sice v zásobě ještě celou řadu pozoruhodných míst, při této cestě už mám ale namířeno pouze k lázním.

Jak už jsem se zmínil výše, u zámku je místo, kde to vše začalo, kde poprvé vytryskl minerální pramen. K jeho objevu se dospělo víceméně náhodou. Vzpomínaný věhlasný proutkař Bülow do Poděbrad přijel poté, co ho pozval kníže Hohenlohe, aby hledal pitnou vodu pro potřeby knížecího pivovaru.

Voda nalezena skutečně byla, ale pro běžné pití se nehodila – měla příliš vysoký obsah uhličitanů. Ukázalo se ale, že také léčivé účinky. Zejména v meziválečném období pak došlo k zásadnímu rozvoji lázní, jež se specializují na léčbu nemocí srdce a oběhového systému.

Společně s dalšími turisty a návštěvníky města procházím kolonádou, kolem lázeňských domů a různorodých osvěžoven, kolem soch střežících okolní park – a také kolem pověstných květinových hodin, jimž se každým rokem mění květinová výzdoba. K hlavním atrakcím lázeňského parku patří již od roku 1936.

Zdroje:

Jana Hrabětová: Poděbrady – Průvodce po přírodních a historických zajímavostech města a okolí; Polabské muzeum v Poděbradech, 2017

Jana Hrabětová: Poděbradský zámek – Památník krále Jiřího; Polabské muzeum v Poděbradech, 2002

Jana Jůzlová: Toulky Polabím; Euromedia Group, 2019