Článek
Richard Pokorný nám nedává jinou možnost než reagovat sarkastickou glosou, protože jak nás to učili dědové a babičky, na hrubý pytel patří pouze hrubá záplata. Předpokládám, že autor, který sám je standardně vůči každému, kdo mu nesedí, nemilosrdný, nebojí se neobjektivity a nezdráhá se používat expresivních výrazů, jako internetový drsňák nebude se cítit být dotčen špetkou oprávněného sarkasmu vůči jeho osobě.. Nelze nezačít zvoláním ,,Panečku, to je zase nářez!“ Já jsem hnutí ANO nevolil, proto jsem z obliga a Ríšova ideologická sprcha na mne nedopadá, ale co nešťastníci, kteří se od autora dozvídají, že hlasem pro Babiše a jeho partu stali se a) rusofoby, přáteli Ruska a autoritářství, b) kuřaty v hnízdě explicitní ruské propagandy, c) hlupáky, kteří zahodili veškerý rozum a neovládají ani základní matematiku, d) maňásky v rukách loutkáře Klause, atd. Laskavý a mimořádně odvážný čtenář, který je schopen usnout i po prožitém psychickém otřesu, propojí si citované slovní obraty předivem vět, které sice nejsou tak úderné, ale dávají textu smysl. I když celkově je nesmyslný jako většina politických agitek z pera fanoušků poražených partají. Když jsem pročítal tu kaskádu invektiv a typické fialovské demagogie, která se řine jak na hlavy Andreje Babiše a členů nové vlády, tak na kebulky občanů, kteří se odvážili nerespektovat Ríšova četná předvolební doporučení koho volit a koho za žádných okolností, první co mne napadlo byla otázka: Tohle má být text z klávesnice právníka a vysokoškolského učitele? To už reprezentanti těchto profesí klesli tak hluboko, že nejsou schopni vyzrálých, kultivovaných a argumentačně precizních vyjádření? O právnících si samozřejmě nemůžeme dělat iluze už celé roky, intelektuálně nejsou žádnými lumeny a pokud jde o morálku, co by si s ní advokáti počali například u soudů, kde se na pravdu a spravedlnost, leckdy ani na právo, nehraje? Vždyť emeritní ústavní soudce a téměř věčný předseda ÚS Pavel Rychetský nebo již zesnulý místopředseda Nejvyššího soudu JUDr.Kučera spustili laťku právnického řemesla tak nízko, že překročit ji mnohem snadnější než podlézt. Ale od pedagogů coby dědiců odkazu J.A.Komenského, tedy světlonošů přinášejících do temnot v lebkách postpubertální mládeže světlo poznání, ale také etiky, kultivovanosti, úcty člověka k lidem bez ohledu na to, co si myslí, co říkají a co činí, nejsou-li kriminálníky, feťáky či pijany. Autor podle sebeprezentace ke kombinací právníka a učitele, což vyvolává děsivé představy po přečtení téměř každého z jeho textů, které mají jako téma politiku. Pánbůh ochraňuj Ríšovy mandanty a především studenty, protože postrádá samotný základ právnické a pedagogické profese: uvážlivost, zdrženlivost, věrohodnost, přesvědčivost. Připouštím ovšem, že Ríša ve svých profesích každodenně krutě spoután, ba znásilňován povinnou korektností, která znemožňuje, aby jeho duch přetlakovaný jako papiňák alespoň během dne občas odfoukl páru a tak se mohl psychicky uvolnit, pak v soukromí, skryt před bdělými očima kolegů, žáků a klientů, vrhá se ke klávesnici počítače jako Karlos Vémola do ringu, aby alespoň verbálně ztřískal každého, kdo myslí a koná jinak než jak by si přál. Průběžně uvolňovat negativní emoce je jistě potřebné, zvláště pro nervově labilnější jedince, ale autoterapie může být prováděna například pomocí humoru nebo vytrvalostního běhu, osvědčuje se i velmi intenzivní sex, po kterém už deprivant nemá energii a chuť rozdávat si to ještě s politickými oponenty. Všimněte si, že já Ríšovi dopřávám laskavou ironii, přestože mne pokaždé dokáže tak vytočit, že kdybych negaci, kterou ve mně (a jistě nejen ve mně) s takovou brutalitou vyvolá, neventiloval sebedestruktivní fyzickou zátěží nebo vtipkováním, patrně bych skončil za mřížemi jako násilník – recidivista. Ríšo, dříve než autor usedne ke klávesnici počítače, aby komentoval politiku, měl by vyběhnout do terénu a dát si alespoň deset kilometrů (vytrvalostní běh čistí mysl, tříbí myšlenky a úspěšně konejší emoce produkcí endorfinů), nebo jako já sednou na koně a dopřát si úžasnou hodinku interakce mezi hloupým člověkem a moudrým zvířetem, anebo tělesně splynout s jinou bytostí a přitom ji nezklamat, protože orgasmus není vždy zaručen. Poslední záchranou před naprostým zešílením, jestliže výše uvedené metody spásy nevyhovují, je emigrace ze země, která člověka natolik irituje, že v ní už nemůže vydržet. Osm milionů Ukrajinců, kteří svou vlast opustili pro nesnesitelné poměry už před válkou, a další miliony těch, kteří je následovali po ruské invazi na Ukrajinu, mohou být i pro Ríšu inspirací, jak vyřešit traumatizující osobní situaci. Už proto, že Babiš, resp. hnutí ANO, už budou pravidelnými vítězi všech následujících voleb, neboť koalice Spolu se rozpadne, samotná ODS postižená odstředivými tendencemi významných funkcionářů, nepřízní národa a kriminálními kauzami poté, až na ministerstvech začnou ,,kostlivci vypadávat ze skříní“, projde degradací kdysi národní politické hvězdy v blikající bludičku bez charismatických, nebo alespoň inteligentních osobností, smysluplných idejí a s programem páchnoucím devadesátkami, tedy dnes již starobou. Z Lidovců se stane mimoparlamentní folklorní kroužek na jižní Moravě, cosi jako politická cimbálovka, TOP 09 už neudrží při životě už ani extravagantní Praha, zestárlí, mentálně invalidní a permanentně konfliktní Piráti přestanou imponovat i mládeži postižené digitální demencí a přirozeným poklesem průměrného IQ, který pozorujeme už cca 40 let a jenž, akcelerován umělou inteligencí, každou další generaci bude přibližovat nazpět výchozímu bodu evoluce rodu Homo, totiž slavné Lucy, slečně od australopitéků, kterou jsme měli možnost vidět v Národním muzeu.
Pokud autor volá ,,Babišova vláda startuje, zachraň se kdo můžeš!“, pokud se pln obav z budoucnosti, modelované vládou premiéra Babiše, pak nezbývá než mu doporučit, aby především sebe sama spasil útěkem za hranice. Titul oscarového filmu ,,Tahle země není pro starý“ lze přetlumočit na varování ,,Tahle země už není pro Pokorného“, takže nepochybí, když si najde pro něj lepší zemi s lepším národem a lepší vládou. Například Ukrajinu, kterou evidentně zbožňuje coby zemi zaslíbenou. Co dodat? Snad jen jen projevit špetku citu a vyjádřit pochopení pro autora, který to po ustanovení Babišovy vlády opravdu nemá lehké, byť na vysoškolské půdě prosáklé jemu blízkou ideologií jistě nachází podporu a útěchu
*
Ríša trpí, psychicky je na tom už dost bídně,
Babišovo vítězství nad Fialou nesvede snášet.
Být demokratem přijal by změnu vlády klidně
a netoužil světlo demokracie jak lampu zhášet.
*
A tak pilně sepisuje traktáty, agitky a filipiky,
jako exorcista ďábla Ríša Babiše také vyhání,
duševní akrobat předvádí myšlenkové cviky,
jenže nepřesvědčí kdo přesvědčování přehání.
*
Jistý druh českých demokratů tíhne k totalitě,
lidé a svobodné volby vládnutí jim pořád kazí,
klidně by z vaničky s vodou vyšplouchli i dítě,
a z lásky k životu stali by se z nich třeba vrazi.
*
Ale jak se říká psi štěkají, karavana putuje dál,
Richardovo ňafání demokracii zastavit nesvede,
kdyby bdělý vnímal život místo aby jenom spal,
pochopil by proč cesta s Fialou nikam už nevede.
*
Kdyby lidem nebylo putna co o nich Ríša hlásá,
kdyby slyšeli že hlasy pro ANO stali se rusofoby,
kdyby četli spílání že podřadná jsou lidská rasa,
aby se báli že kvůli politice zas mají se kopat hroby.
