Článek
Prezident Pavel včera jmenoval třetí, a svým obsazením i programem bezesporu zdaleka nejostudnější, Babišovu vládu. A to bez ohledu na to, že hranatý duch Filipa Turka se prozatím vznáší jen nad parkovištěm u Strakovky.
Andrej Babiš se zapsal černým písmem do naší politické historie již mnohokrát. Nyní rovněž jako první premiér, který pustil do vlády SPD coby hnutí, které je na naší parlamentní mapě největším šiřitelem ruského vlivu. A rovněž jako předseda vlády, která se otevřeně opírá o extremisty, proruské síly a trestně stíhané politiky.
Na vzdělání, mezinárodní renomé či dokonce slušnost zapomeňte. To jsou jen nostalgické přežitky z dob „asociální“ Fialovy vlády, libtardů a eurohujerů. Teď nastupují ostří hoši východního střihu. A největší ministerské macho je přece ten, kdo umí nejlépe „zahajlovat do ksichtu“.
Při pohledu na novou vládu není divu, že jsme národem euroskeptiků. Než se před vyspělou Evropou stydět, je lépe si namlouvat, že o ni vlastně sami nestojíme, protože „Západ se rozpadá“ a zářivou budoucnost skýtá Robo s Viktorem, státy Indo-Pacifiku, a pro největší fajnšmekry je tu říše strýčka Vova. Až začneme ovládat alespoň základní matematiku a spočítáme si, co by se stalo s naším relativním blahobytem poté, co by nás ten „rozpadající se Západ“ přestal mohutně dotovat, pochopíme jak vypadá myš, která řvala.
Patrně nejbizarnější je však skutečnost, jak spolehlivě dokážeme volit v rozporu se vším, co neustále hlasitě rozhlašujeme kolem sebe.
Vadí nám politika plná nepoctivosti. Přesto si za nového premiéra vybereme člověka, který je doslova symbolem protiprávních kauz.
Vadí nám hloupost a neodbornost v politice. Přesto je novým předsedou Poslanecké sněmovny bývalý popelář, který neovládá ani běžné znalosti žáka základní školy.
Vadí nám zbytečné úřady a byrokracie. Přesto je v nové vládě zřízen nový úřad ministra pro sport, prevenci a zdraví. Nejspíš aby na ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy či ministerstvu zdravotnictví neměli tolik práce.
Vadí nám politická arogance. Přesto v zosobnění (dvoj)ministra Macinky zasedne ve vládě člověk, jehož slovník by se neztratil ani ve IV. cenové skupině, a jehož jedinou „kompetencí“ je úlisná servilita k laureátu Puškinovy ceny Václavu Klausovi.
Vadí nám velkopanské jednání. Přesto máme ve vládě opět ministryni Schillerovou, která nejvíce proslula pavími fotkami za peníze daňových poplatníků, a jejímž jediným spolehlivým názorem je, že žádný názor nemá.
Vadí nám v politice papírové figurky bez osobnostní integrity. Přesto se ministrem zdravotnictví stává opět Adam Vojtěch, který už v minulé vládě svoji absolutní podřízenost řevu premiéra prezentoval jako slušnost.
Vadí nám desítky let ruské okupace. Přesto z ministerstva zahraničí uděláme doslova hnízdo explicitní ruské propagandy, čímž jejímu loutkáři Václavu Klausovi splníme tak odvážný sen, jaký už snad ani sám nečekal.
Ano, volíme svobodně. Opakujme si to alespoň stokrát denně. Je to totiž jediné pozitivum, které o našem nakládání s demokracií můžeme říct. Naše „schopnost“ pomocí svobodné volby zahodit veškerý rozum je totiž vskutku nepřekonatelná. Tedy téměř nepřekonatelná. Na Slovensku to umí ještě o trochu lépe. Pro pět ran do Agrofertu, alespoň v něčem jsme s bývalými bratry Slováky opravdu světoví.
Pokud však zdejší přátelé Ruska a autoritářství myslí, že tímto barbarským cirkusem definitivně zničí západní orientaci a civilizaci v této zemi, velmi se mýlí. V Česku je nadále nejméně 2,5 milionu voličů stran původní Fialovy pětikoalice, kteří nic takového nedovolí, a naše západní integrace je natolik silná, že ji za jediné volební období nelze rozvrátit. A především – jmenováním vlády končí doba triumfalismu za zvuku písně Sarà perché ti amo, a kabinet bude muset začít pracovat. A právě to je nejjistější cesta k jeho absolutní diskreditaci.
Takže milí voliči autoritářů, otočte klíčkem v zapalování, nechte mohutně zaburácet mocný spalovací motor a vložte do úst dotovanou uzenici z Okamurova jarmarku s Babišovým toustovým chlebem z rovněž dotované „inovační“ linky. Pohodlně se přitom usaďte, opona právě stoupá, hlavní principál už je na scéně a z klobouku vesele vyskakují jeho kulisáci. Tak si to užijte. Takovou ostudu vidíte zaručeně naposledy.
