Článek
Typicky tendenční blábol typicky podjatého voliče poražené Fialovy koalice – nebo najatého promotéra rodícího se Kubova hnutí: z prstu vycucaná argumentace, v níž přání se stává otcem myšlenky, nikoli však zrcadlem reality. Nejsem voličem hnutí ANO, přesto mám za vhodné vůči autorovým spekulacím a fantazírování namítnout, že Babiš se mi ani v nejmenším nejeví jako vítěz voleb nepřipravený na povolební situaci. Naopak, počíná si koncepčně, s rozvahou a s vědomím, že jedno vítězství či porážka (když už se autor uchýlil k tak expresivnímu výkladu vcelku klidného průběhu povolební diplomacie) nerozhodují o výsledku války. Což na vlastní kůži poznali například Hannibal, Napoleon i Hitler. Podle mého názoru si Babiš počíná jako osvícený stratég, neboť si je vědom toho, že v následujících čtyřech letech by měl navzdory politickým kontroverzím s prezidentem tvořit tandem, nikoli do sebe zakousnuté soupeře – což je o to pozoruhodnějším projevem sebekázně a schopnosti myslet a konat konsensuálně v situaci, kdy v postavení premiéra bude tahat za delší konec provazu, protože jeho jmenováním prezidentova role toho, kdo rozhoduje, končí. Babiš přesto, obrněn trpělivostí a dávaje najevo zájem o nekonfliktní koexistenci premiéra a prezidenta přes všechny různosti dokázal potlačit své ego, neprojevovat triumfalismus absolutního vítěze voleb, který dokázal triumfovat navzdory masivní, dosti podlé antibabišovské kampani, do níž se spolu se sdělovacími prostředky prezident také velmi aktivně zapojil po boku Petra Fialy a jeho fámulů. To, co autor interpretuje jako projev Babišovy slabosti, dokonce jako neschopnosti, já vnímám jako důkaz klidné síly, tedy na naší politické scéně celkem zřídkavé kombinace intelektu, rozvahy a plánování s perspektivou výsledku, který nemusí být okamžitý, ale o to jistější a trvalejší.
Autor nám triumfálně odhaluje, že (cituji) ,,ještě více však jeho nepřipravenost ukazuje neschopnost vyřešit účast Filipa Turka ve vládě na nějakém (zdá se jakémkoliv) ministerském postu. Opravdu Andrej Babiš zcela amatérsky čekal, že mu půjdou po velkém vítězství všechny překážky a problémy z cesty sami?“ To jako fakt? A co kdyby v konkrétní situaci evidentně dezorientovaný Přibyl potlačil svou touhu za každou cenu Babiše dehonestovat, aby se veřejně neblamoval závěry, pro něž nemá v ničem oporu? Já prostor, který Babiš ponechává svým koaličním partnerům k tomu, aby si sami uspořádali své priority a aby uvážili, zda ten či onen nominant na vládní post obstojí, hodnotím kladně – Babiš nevystupuje jako diktátor, nechce konfrontaci hned na počátku společné cesty, proto tak jako v interakci s prezidentem také vůči partnerům zachovává zdrženlivost – ví, že obklopen nepřáteli potřebuje spojence a ti naopak vědí, že bez Babiše opět skončí v opozici, což by především pro SPD bylo po dlouhých a dlouhých letech přežívání v opozičním vyhnanství nemilé. Zkrátka a dobře, můj pohled na Babišův proces sestavování vlády v nesnadných podmínkách je mnohem pozitivnější. Na rozdíl od autora hodnotím kladně jeho až diplomatickou zdrženlivost, dobrou vůli neurážet, neponížit, nečinit silácká gesta, nepronášet teatrální fráze (ve kterých si tak libuje končící vláda) a v rámci možností dělat jen to, co má smysl z hlediska výsledku. Neboť konfrontací a truců byla české politické scéně až příliš a je třeba se vrátit k politice coby masarykovského dialogu, občas možná zdlouhavému, ale jak říkával můj trenér a šéf výcviku remont Josef Břečka ,,kdo jde pomalu, jde jistě a kdo jde jistě, dojde daleko“. Což se sice tehdy týkalo chvályhodné trpělivosti při výcviku mladých koní, ale taková sebekázeň by náramně prospěla i politikům a některým novinářům postrádajícím demokratického ducha , kteří potřebují konfrontace aby měli o čem národu referovat a proto konstruují mystifikace, mající veřejnosti sugerovat, že černá je bílá a naopak – vlastně že všechno je jinak než jak se to na první pohled zdá, i kdyby první pohled by správný.
*
Každým svým tvrzením autor velmi se mýlí,
sílu nazývá slabostí a v rozvaze porážku vidí,
Babiš však věří v budoucnost, nežije jen chvílí,
a dobrý hospodář ví že jen co zaseje to sklidí.
