Článek
Popravdě, mně je lhostejné k jakému závěru dospěje soud, nadto teprve v nalézacím řízení, takže proti jeho nepravomocnému verdiktu žalovaný může uplatnit opravné prostředky. Pro mne důležitější než názor soudu je mé vlastní hodnocení inkriminovaných plakátů, protože vím jak soudy fungují, kdo obléká soudcovský talár a jak málo se lze spoléhat na morálku, kompetentnost a úsudek soudců. Pravda, oficiálně je naší povinností vidět v soudcích posvátné krávy, nikdy nezpochybňovat jejich postupy a rozhodnutí a respektovat je bezvýhradně. Na druhé straně kdyby to mělo být dogma, pak by procesní právo neskýtalo účastníkům řízení brojit proti jejich usnesením a rozsudkům opravnými prostředky, tedy odvoláním, dovoláním, případně ústavní stížností a žalobou k Evropskému soudu, které jsou vždy odůvodněny morálním či odborným selháním konkrétních soudců, například procesními chybami příslušného soudu, nedostatky v důkazním řízení, nesprávným hodnocením provedených důkazů či neprovedením navržených důkazů, nevyslechnutím navržených svědků, porušením práv jedné strany řízení nebo porušením práva na spravedlivý proces (převážně nepřiměřenou délkou procesu), často nepřezkoumatelností napadeného verdiktu. Není morálně ospravedlnitelné žádat po občanech naprostou důvěru k justici poté, kdy její polistopadová úroveň je devalvována bezpočtem excesů, kdy kárný senát Nejvyššího soudu každého roku vyklepe z talárů řadu špatných soudců, kdy jsme od místopředsedy Nejvyššího soudu JUDr. Pavla Kučery slyšeli, že právo občas musí ustoupit politickým zájmům, kdy prezident Soudcovské unie a pak ústavní soudce JUDr.Jaromír Jirsa se dal slyšet, že soudce nikdy nesmí přiznat chybu, i kdyby si ji včas uvědomil, a kdy bývalý předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský ani v taláru nepřestal být občanským aktivistou, pletl se do politiky, v průběhu předvolební kampaně v médiích napadal, a to dosti nevybíravě a hodně demagogicky, Andreje Babiše a hnutí ANO, a překvapivým (proto nepřípustným!) rozhodnutím ÚS dopomohl Fialově koalici k získání vládní moci, atd.
Včera dostalo hnutí SPD třímilionový peněžitý trest za podněcování k nenávisti prostřednictvím předvolebních plakátů zatím nepravomocným rozhodnutím od Obvodního soudu pro Prahu 1. „Mít názor a způsob, jakým ten názor projevit, jsou dvě odlišné věci,“ uvedla soudkyně Ivana Tichá. „Záleží na tom, jakým způsobem názor prezentuji. Projevení názoru musí být takové, aby nebylo za hranou zákona, aby nevzbuzovalo nenávist k těm osobám.“ Připomínám, že inkriminovaný billboard SPD umístila ve veřejném prostoru v době, kdy se po celé západní Evropě každodenně odehrávaly vražedné útoky proti nevinným občanům bílé pleti páchané migranty z afrických a asijských zemí, bez výjimky muslimů. Zpráva z tisku: Supermarkety, ulice, nádraží, vlaky, školy. Místa, kde se v Německu nejčastěji odehrávají útoky nožem. Jejich počet neustále roste. Ze statistik za rok 2024 vyplývá, že se jich denně stane 80. Za jediný rok němečtí policisté zaznamenali 29 014 útoků nožem, což znamená, že každých 18 minut se stal jeden takový čin, uvedl web Prosecurity. „Podíl útoků nožem klasifikovaných jako nebezpečné a těžké ublížení na zdraví se ve srovnání s předchozím rokem zvýšil o 10,8 procenta,“ tvrdí Spolkový kriminální úřad. Což je statistika. Co tedy spáchalo SPD? Pravdivě ilustrovalo reálnou situaci, jak je popisována v oficiálních dokumentech orgánů činných v trestním řízení. Typizovalo obvyklého agresora podle jeho etnického původu. Pokud se oprostíme od marasmu účelových politických proklamací a falešného humanismu, který vždy slouží jedněm na úkor druhých, pokud se povzneseme na povinnost být korektní, resp. hyperkorektní i za cenu obelhávání sebe sama a ostatních, a pokud nás neživí lidskoprávní agenda, pak přiznáme, že negativní emoce, animozitu, ba i nenávist vůči tomu, co je odlišné, nevyvolávají ti, kteří upozorňují na problémy a nekalosti způsobené přistěhovalci, kteří tedy nastavují nezkreslující zrcadlo realitě. Za svůj obraz mohou ti, kteří se v zrcadle odrážejí a o jejichž temné stránce referují jak úřední statistiky, tak seriózní média; sociální sítě pomíjím, protože ta jsou skutečně zřídlem negativních emocí a návisti.
Podle mého názoru SPD tedy nepřekročilo mezi oddělující informace od dezinformací a onu informaci dokonce podalo mírně odlehčenou formou v Česku tak oblíbeného černého humoru. Žel, pokud tuto kauzu dostane do rukou suchoprd postrádající jak relevantní informace o tom co se děje mimo soudní budovu, tak smysl pro humornou nadsázku, pak je zle. A to nejen pro žalovaného, ale pro nás všechny. Co dodat? Snad jen to, že
*
Autor užil nepravomocného soudního verdiktu,
aby mohl kádrovat údajně lotrovské hnutí SPD,
podle ohlasů lidé ale fandí spíš pachateli deliktu,
vědí totiž že umlčování pravdy k pravdě nevede.
