Článek
Mám jiný názor. Ale oponovat opozičnímu propagandistovi prezentujícím své spekulace, domněnky a fantazie pod pseudonymem D LAKOMY snad nemá ani smysl. Tento autor podobně jako kdysi Petr Pithart ,,slyší trávu růst“ a z mávnutí motýlích křídel na Kampě dovozuje zemětřesení ve Strakovce. Předně se nezdá, že by premiér Babiš hodil ministra zahraničí přes palubu, jak najisto tvrdí autor. Macinka je pro něj cosi jako spojka mezi Strakovou akademií a Bílým domem, nadto se vyprofiloval jako mnohem výraznější a v zahraničí respektovanější šéf diplomacie než jeho předchůdce, rozvařený knedlík Lipavský, jehož jméno znali snad jen v Kyjevě. A že prezident může slavit? Nebylo by to velmi předčasné? Nikdo nic určitějšího neví a skutečnost, že premiér se vyjádřil v tom smyslu, že prezidenta respektuje, apriori neznamená, že si Pavel už může začít balit do kufru spodní prádlo, náhradní ponožky, kartáček na zuby a na čtení něco, čemu bude rozumět, například Ferdu Mravence nebo slavný Husákův opus ,,Poučení z krizového vývoje po XIII. sjezdu KSČ“.
Včera jsem sledoval tiskovku vlády a neznamenal jsem ze strany premiéra směrem k Macinkovi ani jediný nevlídný pohled, ani jednu kritickou poznámku, naopak, Macinka k přítomným novinářům promlouval s jistotou ministra, který se může spoléhat na premiérovu podporu. Pokud by předseda vlády vyslovil souhlas se zařazením prezidenta do delegace mířící na summit NATO v Ankaře, riskoval by mnohem více než kdyby prezidenta nechal sedět doma, protože Petr Pavel je vším možným jenom ne týmovým hráčem, který respektuje pravidla, chápe, že zahraniční politika je doménou vlády, nikoli prezidenta, a jenž by byl schopen potlačit obsedantní nutkání vládu kritizovat, resp. pomlouvat, kdekoli se k tomu naskytne příležitost a vlastní, tedy subjektivní názory prezentovat jako oficiální stanovisko České republiky. Prezident se stal v domácí a zahraniční politice neřízenou střelou, o níž nikdo nedokáže předvídat kdy sebe sama odpálí, kam poletí a jakou zase nadělá paseku. Viz jeho výklady o přijetí eura, o volebním právu pro děti, o Spojených státech evropských, o nezbytnosti války s Ruskem, o zrušení práva veto v EU, atd. Jen ať sedí doma na zadku, případně ať v rámci předčasné volební kampaně tak jako dosud objíždí se svým stand upem školy se záměrem vychovávat si své příští voliče, ale ať se, proboha, neplete do ničeho, co je výsostnou kompetencí vlády. Česko je parlamentní demokracií, nikoli státem s prezidentským systémem vlády, což ale Pavlovi evidentně činí obtíž pochopit.
Autor v oslavných tirádách páně prezidentovy pokračuje: ,,Prezident Petr Pavel totiž má připravenou kompetenční žalobu na premiéra. Petr Pavel oprávněně cítí, že vláda v čele s premiérem se snaží omezovat jeho pravomoci a na rozdíl od premiéra opravdu ukázal, že když se láme chleba, tak neuhne…“ Autor se opět mýlí, je tomu přesně naopak: není to vláda, kdo omezuje prezidentovy kompetence, ale naopak vrací ho do mantinelů pravomocí, které mu přiznává Ústava, ale které se neustále znovu a znovu pokouší svévolně na úkor vlády a ke škodě republiky rozšiřovat, protože pro tak ambiciózní osobnost s narcistními sklony je psychicky náročné nehrát stejnou roli jakou má například Emanuel Macron ve Francii, Donald Trump v USA, Erdogan v Turecku, Zelenskyj na Ukrajině či Lukašenko v Bělorusku, kde hlavní politickou figurou je autoritářský prezident, jemuž vláda pouze sekunduje.
Pokud jde o slibovanou kompetenční žalobu, na Babišově místě bych se jí neobával, ale naopak žalobu uvítal, protože pokud by Ústavní soud prezidenta klepl přes prsty (což je téměř jisté), pak by se vláda konečně zbavila problémů s příliš ctižádostivým a přitom svými intrikujícími poradci snadno manipulovatelným potížistou a konečně by se mohla věnovat práci, pro kterou byla zvolena – vládnutí. Co dodat? Snad jen to, že
*
Generál na Hradě vládnout touží jako král,
jeho ambice nekrotí ústava ani dobré mravy,
Stvořitel prý do jeho rukou osud vlasti dal,
odjakživa věděl že pro trůn on je ten pravý.
*
Parlamentní demokracii vezmi třeba čert,
vláda má vládci zajišťovat jen úklid Hradu,
ústava je k smíchu, demokratů nejapný žert!
Kdo by o ústavu dbal má-li vládnout stádu?
