Článek
Jedním slovem – nemusí. A také nepřijme. Doufám. Autorovo tvrzení, že (cituji) rázem by Česko mohlo přemýšlet ve větším měřítku, mělo by přístup mezi tzv. velké kluky a mělo by tu pravomoc spolurozhodovat o důležitých věcech, je prostě pouhou iluzí a zbožným přáním, protože v realitě ona ,,pravomoc spolurozhodovat“ znamená povinnost se podřizovat ,,velkým klukům“. Euro by jistě přineslo několik drobných výhod, ale protože není růže bez trní, jeho přijetí namísto tradiční, oblíbené a stabilní měny zvané koruna by naši republiku a ekonomiku popíchalo bezpočtem trnů, v jejichž sevření bychom se bezpečněji než s korunou necítili. Autor je fanouškem společné evropské měny a tak euro prezentuje výhradně jako dar s nebes, resp. z Bruselu, ale já stejně jako mnozí renomovaní ekonomové zastávám názor, že euro by pro nás bylo darem danajským. Mimochodem, dnes už si nikdo nemůže být jist tím, že Evropská unie se dříve či později nerozpadne, ať na několik menších bloků nebo docela. A co potom s eurem? Umíte si představit ten strašlivý chaos při vypořádávání vzájemných pohledávek, při návratu k národním měnám, rušení tisíců kontraktů, atd.? Propukla by politická, ekonomická, mezinárodní a sociální krize jaká Evropu, resp. svět, nezdrtila ani v devětadvacátém roce po Černém čtvrtku na newyorské burze. Black Thursday 24. října 1929 byl největší burzovní krach v dějinách. Krach na newyorské burze předznamenal Velkou hospodářskou krizi, která zpustošila svět, mimo jiné vynesla k moci Adolfa Hitlera a stala se ouverturou 2. světové války. Krach burzy roku 1929 okamžitě vedl k Velké depresi v Evropě. Došlo k rozpadu ekonomiky, obchodu, produkce, miliony pracujících lidí se ocitli na dlažbě, bída se stala všudypřítomným fenoménem. Současný filosof Zdeněk Zbořil v souladu s tezí vývoje a zániku kapitalismu uvádí, že krize kapitalismu, k jejímž projevům patří i Černý čtvrtek (Black Thuesday), je součástí vývoje kapitalismu. vidí také zásadní vliv počínající ekonomické, politické, hospodářské a společenské krize plynoucí z tohoto burzovního otřesu jako důvodu k nastupující inflaci po roce 1930, a pozdější důsledky léčby této inflace a krize militarizací (nejen Německa) jako předzvěst 2. světové války. Všichni bezmocně přihlížíme šokujícímu procesu ohromujícího zadlužování Evropské unie pod vedením hloupé, nezodpovědné a finančně rozpustilé Ursuly von der Leyenové, tentokráte kvůli Ukrajině, která ale NENÍ členským státem EU! Všichni sledujeme jak Evropa zbrojí (opět kvůli Ukrajině a pro Ukrajinu) a jak se státy militarizují. Slovo mír ze slovníků politiků i médií téměř vymizelo, všude čteme a slyšíme slovo ,,válka“. Téměř sto let staré drama se opakuje. Myslím, že euro dospělo do finální fáze své existence, ostatně nikdy nebylo ekonomickým, nýbrž jen politickým projektem, který měl utužit společenství členských států EU, ale má lepivost a trvanlivost vteřinového lepidla z vietnamské manufaktury. Co dodat? Snad jen to, že
*
Já neváhám prohlásit směle,
co dlouho už na srdci mám:
euro strčte si třeba do zadele,
za korunu ruku do ohně dám.
*
Pokud jde o českou suverenitu,
euro by ji položilo do hrobu!
Platit za nájem vlastního bytu?
Mít svou vládu jen pro ozdobu?
*
Autor je prostě eurooptimista,
v Unii vidí jenom samé klady,
jenže žádná investice není jistá,
zisk snadno klesne pod náklady.
*
