Článek
Autor, manifestující svou politickou orientaci, kterou samozřejmě, bez nejmenších pochybností pokládá za jedině správnou a proto zasluhující ,,právo“ na veřejnou prezentaci názorů, tezí a vizí, ve svatém nadšení bojovníka proti nesmyslům nedomýšlí, že vedle nezpochybnitelných pravd (Zeměkoule je koule) a snadno vyvratitelných nepravd (Zeměkoule je placka) existuje bezpočet tvrzení, a také množství teorií, hypotéz a verzí téhož předmětu uvažování, jež jsou legitimní, aniž by musely být sdíleny všemi, ačkoli například z pohledu autorem zmíněných ,,městských liberálů“ jsou nesmyslné, zatímco nahlíženy optikou ,,konzervativního venkova“ mají svou relevanci. A to proto, že vycházejí ze specifických podmínek existence obou ,,druhů“ a z individuálních životních zkušeností jejich zastánců. Venkovan, který žije mnohem blíže přírodě, kterého se bezprostředně dotýkají problémy zemědělství, jehož životní prostor, přirozeně mnohem širší, se výrazně liší od sevřeného prostoru měšťana, a který s ohledem na průměrně nižší příjmy, delší vzdálenosti, nesnadnější spojení. absenci anonymity (atd.) nutně vidí svět jinou optikou než měšťák. Pravda může být absolutní (koule není krychle), relativní (premiér Fiala: Česko prosperuje. Ekonomka Švihlíková: Česko neprosperuje. Bezdomovec: Česko je v prdeli.) a také alternativní ( názor hysterického městského liberála vs. názor uvážlivého venkovana na tutéž věc). Pak máme pravdu subjektivní (Karel: Dnes je nepříjemně chladno. Jirka: Kdepak, je příjemně.) a pravdu objektivní (Delfín je savec.). Autor se zřejmě hlásí k městským liberálům a proto ani v nejmenším nepochybuje o pravdivosti a smysluplnosti idejí a programů, k nimž se hlásí – kdyby nebyl skálopevně přesvědčen o pravdách a ,,pravdách“,, které vyznává (typická nadutost morfologicky urbánních liberálů), nekoketoval by s nápadem omezit svobodu slova všem, kteří JEHO pravdy neuznávají, a úředně zakázat šíření ,,nesmyslů“, což samozřejmě mají být všechny myšlenky, které nekorespondují s tím, v co sám věří. Přitom se dopouští zásadní chyby: přiznává punc absolutní pravdy některým politickým názorům a teoriím, ačkoli v tak proměnlivé, turbulentní, atomizované společnosti, dnes poskládané z více než 8 miliard individualit a organizované mnoha politicko-ekonomicko-filosofickými systémy cosi jako jediná společná pravda neexistuje a existovat nemůže. Vždyť neexistuje ani uvnitř jedné rodiny, dokonce se na ní neshodne ani milující se pár – copak chlap může být do detailu názorovým alter ego ženě, která je determinována vším, čím není determinován muž – například svou biologií, menstruací, těhotenstvím, zcela odlišnou rolí při sexu, klimaktériem, apod. Autor mentálně dosud uvízlý v časech národních buditelů si zřejmě venkov představuje jako nevzdělaný a nekultivovaný prostor, obývaný prostými sedláky, absolventy čtyř tříd obecné školy a milovníky dechovky, proto na všechny duše žijící za hranicemi katastrálních území Prahy a možná i Brna, pohlíží se neskrývaným despektem. Chudák, dosud mu nikdo neprozradil, že jsme už ve 21. století a že v českých a moravských vesnicích žije přinejmenším stejně tolik vzdělaných, kreativních a úspěšných lidí jako v obou metropolích. Pravděpodobnost, že při turistickém pochodu potká na polní cestě mezi dvěma dědinami nebo na lavičce před chalupou v Pikovicích uvidí absolventa střední nebo vysoké školy, šéfa prosperující firmy či výtvarníka, je stejně velká jako v pražských Vršovicích. Dokonce možná ještě vyšší, neboť pokud porovnáme počet skutečných osobností s počtem obyvatel Prahy, pak zjistíme, že pokud jde o intelektuální potenciál procentuálně je na tom Praha hůře než třeba Jičín – vždyť co je to pár desítek tisíc výkonných mozků v porovnání s jedním a čtvrt milionem větších či menším nul? Nelze ani pominout fakt, že ne každé nesprávné tvrzené je lží, protože existuje specifická kategorie nepravd – omyly. Omyl není záměrným klamem, není dezinformací, smyslem omylu není kohokoli uvést v omyl. Ostatně omyly jsou nedílnou součástí vědeckého bádání, medicíny, politiky, umělecké tvorby, práce konstruktérů a architektů, dokonce výběrů partnerů a sňatků. Bez omylů by nebylo objevení a pochopení pravdy. Pokud autor skutečně bazíruje na oficiálním zákazu šíření dezinformací, pak se musí smířit s problematickými následky takového opatření: Legislativci by museli zavřít všechny kostely a katedrály, mešity a synagogy, zakázat Bibli, Korán a další náboženské texty, například Tóru, Talmud a Védy, zrušit náboženské svátky a odstranit z veřejných míst náboženské symboly, zapomenout na Velikonoce a Vánoce, pátera Halíka zbavit akademických titulů a pověsti hlubokého myslitele, věřící veřejně označit za blázny a Vatikán prohlásit za dezinformační centrálu řízenou rafinovaným mystifikátorem papežem! Neboť v celých dějinách lidstva nelze objevit gigantičtější, co do následků závažnější dezinformaci než náboženství, jež šíří nepravdu o vzniku Universa, Země a života na ní coby díla božího stvoření, ačkoli všechny narativy o nadpřirozeném původu a podstatě všeho hmotného i nehmotného byly už dávno vědou vyvráceny. Pokud autor volá po vyobcování dezinformátorů z veřejného prostoru, pak by měl být jedním z prvních, kdo se stáhne do svého soukromí a přestane šířit nesmysly, jimiž může mentálně slabší jedince dezinformovat. Pokud autor svůj blábol hodný politruka uzavírá slovy o tom, že (cituji) ,,úplně postačuje namísto bezmyšlenkovitého opakování nesmyslných frází dezinformační scény začít používat obyčejný lidský rozum“, pak nezbývá než mu popřát, aby onen zdravý rozum konečně někde potkal a objevil v něm kamaráda, který mu pomůže, kdykoli bude potřebovat říci či napsat něco opravdu rozumného.
Jako příklad dezinformace, co do následků dopadající na osudy milionů lidí a celých národů, uvádím judaismus a třináct článků víry (šaloš esre ikarim), jejichž autorem je Maimonides, který je sepsal ve svém komentáři k 10. kapitole Mišny Sanhedrin a jež zní:
1. Bůh existuje (podle ateisty neexistuje).
2. Bůh je jeden (hinduista monotoismus popírá).
3. Bůh je netělesný (podle ateisty jistě, jestliže neexistuje).
4. Bůh je věčný (podle ateisty jen tak dlouho, dokud bude existovat náboženství).
5. Jedině Bůh sám může být uctíván (Cyrano: Zamilovaný uctívá milovanou více než cokoli jiného)
6. Proroctví zaznamenaná v Tóře jsou pravdivá (Klub českých skeptiků Sisyfos udělí cenu ,,Bludný balvan").
7. Mojžíš byl největším prorokem (ateista a historik: Byl vůbec Mojžíš?)
8. Tóra je božského původu (ateista: neexistuje-li Bůh, nic nemůže být božského původu).
9. Tóra je neměnná a nezaměnitelná (ateista a muslim: Jak pro koho a jak kde.)
10. Bůh je vševědoucí (Logik: Pokud by byl vševědoucí, nestvořil by lidstvo, protože by byl schopen předvídat jak to s ním a s lidstvem dopadne).
11. Je odměna za dodržování přikázání a trest za jejich porušování. (Právník: O vině a trestu rozhoduje výhradně soud, a přestože s trestem za porušení zákona lze souhlasit, dodržování zákona je samozřejmostí, proto jeho odměňování není na místě).
12. Mesiáš jistě přijde. (Věřící: A kde se fláká tak dlouho? Ateista: Havel už přišel a podělal co mohl. Nikoho kromě restituentů nespasil.)
13. Nastane vzkříšení mrtvých. (Správce krematoria: S popelem už nic nenaděláme).
