Článek
Jestliže bychom (samozřejmě v ryze teoretické rovině) akceptovali autorovo vágní tvrzení, že komunismus ,,zabil více lidí než nacismus“ (proč autor opominul fašismus?), pak stojíme před otázkou kolik obětí má na svědomí kapitalismus. A kvalifikovaná odpověď je jasná: násobně více než komunismus. Zde pomíjím fakt, že komunismus jako režim nikde na světě reálně neexistoval a dosud neexistuje, tedy ani v KLDR, která je negramotnými novináři, politiky a četnými aktivisty běžně označována za komunistickou diktaturu, přestože tamní režim, ve své podstatě dědičná kimovská monarchie, nemá kromě několika symbolů s marxismem nic společného. Těm, kteří pokládají za historii výklady přepisovačů historie (historii lze přepisovat nejen aktivně, ale také pasivně, například zatajováním faktů) mám za vhodné připomenout, otrokářství (až do druhé třetiny 19. století hnací motor ekonomiky jižních států USA a dodnes praktikované v řadě kapitalistických států), nevolnictví, kolonialismus, rasismus (sám Churchill byl přesvědčen o nadřazenosti bílé rasy a o právu vyspělejších civilizací ovládnout, případně likvidovat méně vyspělé rasy a kultury), všechny lokální a globální války vedené před vznikem Sovětského svazu a naprostou většinu ostatních, rozpoutaných v následujících desetiletích, vlastně dodnes (např. obě světové války, búrskou válku, války v Koreji, Vietnamu, Barmě, Kambodži, Alžírsku, Iráku, Afghánistánu, atd.), genocidy domorodých národů, holocaust, globální ekonomické krize, devastující státy a národy, neměli na svědomí ,,bolševici“, ale tzv. demokratický svět. O rozdílnosti pojetí kolonizace nových území svědčí následující údaje: Rusové pronikající na Sibiř nevyhubili ani jeden z původních národů a Čukčové, Aleuťané, Něnci, Evenkové, Jakuti, Eskymáci a další kmeny dodnes pokojně žijí na svých původních územích a dostává se jim respektu a podpory, zatímco Španělé, Portugalci, Britové, Francouzi a Američané osídlující Nový svět původní národy téměř vyhladili a zbytek zahnali do rezervací, kde Indiáni umírali na podvýživu, epidemie, alkohol a na olovo ze střelných zbraní. Od objevení Ameriky Kolumbem do konce 19.století klesl počet Indiánů z původních 100 milionů na pouhých 1,8 milionu, aniž by se Aztékové, Mayové, Apači, Siouxové, Mohykáni, Čejeni a Komančové kdy setkali s nějakým komunistou. Přitom - jaký paradox! - například ve Spojených státech nečelily původní indiánské kmeny expanzi totalitního režimu, ale bojovaly proti Spojených státům, které se od svého vzniku pyšnily demokratickými zásadami, lidskými a občanskými právy, rovností všech lidí bez ohledu na rasu.
A když se neustále připomíná hladomor, který sužoval ve třicátých letech minulého století Ukrajinu a jenž je interpretován jako genocida ukrajinského národa (což je nesmysl, neboť stejně byli hladomorem postiženi také ruští rolníci), nemělo by být zapomínáno na hladomor, jímž Angličané úmyslně zahubili cca jeden milion Irů a další dva miliony vyhnali z Irska, anebo na hladomory, kterými americká administrativa zdecimovala indiánské kmeny, aby zlomila jejich odpor. A jestliže autor vypočítává oběti komunismu (samozřejmě bez důkazů o jejich skutečných počtech, nadto opominul spočítat oběti intervenčních armád, které západní mocnosti poslaly do Ruska, aby potlačily revoluci), připomeňme si mrtvé alespoň z některých konfliktů posledního století, jež nezavinili bolševici:
1. První světová válka: Ve válce zahynulo na 18,5 milionu lidí, z toho téměř deset milionů vojáků. Na straně Dohody padlo 5 413 000 mužů, na straně centrálních mocností 4 029 000 mužů. Nejvíce mrtvých vojáků bylo z Německa a Ruska (kolem dvou milionů), 1,4 milionu z Francie a 1,1 milionu z Rakouska-Uherska. Zraněno bylo na obou stranách konfliktu celkem 20 milionů vojáků.
2. Druhá světová válka: nejkrvavější konflikt v lidských dějinách. Celkové ztráty na životech způsobené druhou světovou válkou představují více než 72 milionů lidí. Civilní oběti představují asi 47 milionů, včetně asi 20 milionů lidí, kteří zemřeli během války v důsledku hladu a nemocí, a to včetně 6 milionů obětí židovského holocaustu. Vojenské ztráty představují asi 25 milionů, včetně 5 milionů válečných zajatců. Spojenci ztratili asi 61 milionů lidí, státy Osy ztratily 11 milionů.
3. Francouzská válka v Indočíně, známá také jako první válka v Indočíně: vypukla v prosinci 1946, trvala do července 1954 a byla bojem mezi francouzskými kolonisty a jejich odpůrci z Viet Minhu. Počet obětí činí 842 000 mrtvých.
4. Americká válka ve Vietnamu: konflikt, který mezi lety 1955 a 1975 probíhal na území Vietnamu a v příhraničí sousední Kambodže a Laosu. Oběti: vietnamští civilisté 2 000 000 mrtvých, civilisté z Kambodži 300 000, civilisté z Laosu 200 000; počet všech civilních obětí cca 2 500 000, se započtením padlých vojáků a partyzánů celkem zahynuly více než 4 miliony lidí.
A tak bychom mohli pokračovat ve výčtu obětí západního, zejména amerického ,,exportu demokracie“ do nejrůznějších částí světa ještě chvíli a dobrali bychom se ohromujících dat o počtech mrtvých, zraněných a doživotně postižených lidí, nemluvě o zdevastovaných ekonomikách postižených států, rozvrácených infrastrukturách, zhroucené státní správy, migraci milionů uprchlíků, hledajících bezpečí v zahraničí, ale také o krvavých etnických, politických a náboženských konfliktech, které téměř vždy propukaly na územích, nad nimiž v důsledku válečných operací ztratily moc ústřední vlády, pokud vůbec nepřestaly existovat.
A kolik obětí mají na svědomí všechna náboženství! Jestliže autor klade sugestivní otázku proč dosud nebyl zakázán komunismus (na kterou níže odpovím), měl by se také ptát z jakého důvodu nebyly zakázány (alespoň v demokraciích) křesťanství (zejména římskokatolická a evangelické konfese), islám, judaismus, hinduismus, kult aztéckých božstev , atd. , jestliže svět má za sebou (a možná ještě před sebou) tisíciletí krvavých a genocidních náboženských válek, pogromů, hrdelních procesů s desítkami tisíc obětí inkvizice. Jenom počet obětí islámské expanze je odhadován na 100 milionů a zbožní křižáci masakrovali obyvatelstvo dobytých měst bez ohledu na to, zda bylo muslimy, křesťany nebo židy. Připomínám, že posledními kruciátami byly čtyři křížové výpravy proti zbožným českým husitům. První křížová výprava proti kališnickým Čechům byla svolána roku 1420 papežem Martinem V. V letech 1421, 1427 a 1431 katoličtí křižáci znovu vpadli do Českého království, aniž by byli marxisty a ačkoli je husité pokaždé porazili a vyhnali ze země, křižáci ve jménu svaté víry a milosrdného Boha povraždili desítky tisíc lidí, zejména prostých venkovanů, vydrancovali a vypálili bezpočet usedlostí, obcí a měst – a kupodivu, nebyli marxisty, tím méně bolševiky. Ještě roku 1466 vyhlásil papež Pavel II vyhlásil proti kališníkům v Čechách již pátou křížovou výpravu. Na jaře roku 1468 vtrhl v čele křižáckých vojsk do českých zemí uherský král Matyáš Korvín, který soupeřil s králem Jiříkem z Poděbrad o český trůn. Poznámka: Proč se páter Halík a ostatní katoličtí duchovní tolik diví, že Češi – na rozdíl od Moravanů a Slezanů – projevují ještě po více než pěti stoletích vůči Římskokatolické církvi jen málo sympatií a proč se většina národa stala ateisty?
Autor žasne, jak se mohlo stát, že za pětatřicet let, které uplynuly od revoluce, dosud komunismus nebyl zakázán. Odpověď je prostá: Komunismus nelze zakázat, protože jde o ideu – ledaže by antikomunisté zajistili provedení lobotomie každému, kdo má v hlavě jim nemilé myšlenky. Zakázat lze partaj, hnutí, politický klub, nikoli však myšlení – to lze sice represivními instrumenty vytlačit mimo veřejný prostor, ze sdělovacích prostředků, z parlamentu a ze škol, ale snaha o umlčení myšlenek v hlavách myslících lidí a z privátního prostoru je předem odsouzena k nezdaru. Ostatně neumlčitelnost myšlenek v hlavách nakonec vedla s (nejen) k sametové revoluci, ale ke všem rebeliím a povstáním. Komunismus má naději na nesmrtelnost, neboť je vydatně živen kapitalismem. Bez kapitalistů nebylo by komunistů, bez asociální pravice nebylo by sociální levice. Každý školáček už z hodin fyziky ví, že akce budí reakci, tlak protitlak, útlak vede k revolucím. Dokud lidé budou konfrontováni s nespravedlností, s majetkovou nerovností, a s arogancí mocných, dokud bude existovat predátorský a asociální kapitalismus, budou také existovat komunistické ideje. Komunisty nestvořil Marx, bolševiky Lenin, Kozinu Psohlavci, ale vždy ti, kteří vládli mocí a bohatstvím, aniž by jich využívali pro obecné blaho a jako nástroj spravedlnosti.
Takže na autorovu poněkud prostoduchou otázku proč je dosud legální komunismus, lze opáčit, že pokud by měl být zakázán komunismus, pak by nezbývalo než také postavit mimo zákon a morální imperativ kapitalismus a všechna náboženství, protože celou historií lidstva se za nimi táhne tak krvavá stopa, že v porovnání s ní vše, čeho se za svou krátkou existenci dopustili bolševici, vypadá jako polní pěšinka vedle autostrády. Například na Blízkém východě a i na dalších místech světa reálně hrozí válka mezi náboženstvími. Například od počátku bojů v Sýrii působí tamní konflikt stále více jako katalyzátor krvavé regionální konfrontace mezi šíity a sunnity. Konflikty mezi oběma velkými konfesními tábory islámu existují už 1400 let a jsou velmi složité. Mají v sobě však tak silný náboj, že můžou na Blízkém východě měnit hranice (mnohé stejně narýsovali západní Evropané) a zažehnout válečný požár, který zasáhne celý tento region. Některé nenávisti na Blízkém východě se zdají věčné. Jádrem věčného konfliktu mezi sunnity a šíity je teologické schizma s počátkem už v 7. století. Neuvěřitelné! V posledních letech v Indii nabývají na intenzitě také náboženské konflikty mezi hinduisty a muslimy, přičemž se už přelévají také do Evropy, zejména do Velké Británie, kam emigrovaly statisíce vyznavačů obou náboženství. Čínští Chanové čelí terorismu ze strany muslimských Ujgurů, v Irsku dodnes katolíci útočí na protestanty a naopak, na Balkáně ještě nedávno tekly potoky krve prolévané navzájem se nenávidějícími katolíky, vyznavači pravoslaví a muslimy. Atd. Proč by ,,komunismus" měl být postaven mimo zákon, jestliže všechny ostatní ,,ismy" napáchaly stejně nebo ještě více zla, aniž by bylo zpochybňováno jejich právo na legalitu a legitimitu? Co dodat? Snad už jen to, že:
*
Ach jo, kdekdo chtěl by zakazovat vše co mu nevoní,
přitom stylizuje se do role opravdového demokrata.
Ale pro demokrata političtí soupeři nejsou démoni,
i pro demokrata zákaz marxismu byla by těžká ztráta.
