Komunismus zabil více lidí než nacismus. Proč je tedy stále legální?

Tímto textem vůbec nechci zlehčovat hrůzy, které světu přinesl nacismus a obě tyto ideologie si zaslouží stejnou míru pohrdání a opovržení. Stejně jako bych si kolo neopřel o kovaného komunistu, tak bych se zdaleka vyhnul i přesvědčenému nacistovi. Získávám ale dojem, že v našich zeměpisných šířkách před nacismem není nutno tolik varovat - panuje takřka všeobecný společenský konsenzus, že tato ideologie je špatná, a ačkoliv některé strany určité její prvky používají, žádná z nich se otevřeně nehlásí k tomu, že by nacistická byla. Naproti tomu komunismus? U nás stále nepokrytě existuje strana, která má slovo „komunistická“ v názvu a nikomu to nepřijde divné. Nikdo neupozorňuje na to, že to je propagování zločinecké ideologie, která by měla být postavena mimo zákon. Proč k této rozdílné percepci vnímání obou režimů došlo?

Primární problém vidím v absenci přímé zkušenosti s tím, jakých hrůz je tento režim schopen. Ano, komunismus u nás byl. Byl to opovrženíhodný represivní režim, který zničil životy a kariéry mnoha schopným lidem, ovšem povětšinou je nechával naživu. Podle některých zdrojů se represe v tehdejším Československu podílely přímo na smrti okolo 8000 osob - v tomto čísle jsou jak popravy, tak úmrtí vinou špatných podmínek při věznění a také zastřelení při útěku ze země. V kontextu naší pohnuté historie tak nejde o vysoké číslo úmrtí, navíc vezmeme-li v potaz, že tento režim u nás byl u moci nějakých 40 let. Naproti tomu nacismus zabil pouze v Československu odhadem 300 000 lidí a to šlo o podstatně kratší časový úsek - logicky tak můžeme říci, že viděno čistě českou optikou, šlo o podstatně zrůdnější režim a jeho zvýšená viktimizace je pochopitelná.

Musíme ale chápat, že komunismus fungující u nás byl pouze jakousi slabou odnoží, která byla způsobena faktem, že jsme se nacházeli na samé periferii sovětského vlivu. Ostatní země, které byly pod sovětským vlivem, se na to ale dívají jinak - například Polsko bylo obětí daleko tvrdších represí a i z toho důvodu je tam minimálně určitá propagace komunismu a jeho symbolů postavena mimo zákon. Další kapitolou jsou republiky, které byly proti své vůli přímo začleněny do sovětského svazu, kde jsou antikomunistické tendence ještě silnější - jde o pobaltské země, ale například i Ukrajinu nebo Gruzii. V těchto oblastech, možná trochu mimo světlo reflektorů, rozjížděl sovětský aparát bezprecedentní čistky, uměle vyvolával hladomory a všemožně podkopával morálku tamního obyvatelstva - i díky tomu měl během své hrůzovlády dle odhadů na svědomí smrt až 20 miliónů lidí.

To jsme se ale stále ještě nedostali k tomu nejhoršímu, protože půl světa daleko od nás se děly jedny z nejhorších zvěrstev v novodobé historii. Řeč je o dalším komunistickém režimu, tentokrát o tom čínském - tamější diktátor Mao ce-Tung se pokoušel o naprosto nesmyslné reformy, ve kterých nebral v potaz technologickou zaostalost své země a ve snaze o násilnou modernizaci podnikl takzvaný Velký skok vpřed a následně Kukturní revoluci, pomocí které chtěl násilně vymazat vše z čínské historie, co nehrálo do not režimu. Tyto dvě velké sady represí měly na svědomí smrt až 45 miliónů lidí. Potom tu máme další menší komunistické režimy, ale ty jsou v porovnání s těmito čínskými jatky pouhými sekundanty. Naproti tomu nacismus podle nejtemnějších odhadů měl přímo na svědomí smrt přibližně 17 miliónů lidí, což je samozřejmě naprosto tragické číslo, ale ani se nepřibližuje hrůzám, které komunismus rozesel přes polovinu světa.

Argumentovat samozřejmě můžeme i tím, že nacismus nedostal možnost bujet tak dlouho a tak izolovaně jako komunismus. Můžeme jenom hádat, jaké hrůzy by tento režim napáchal, pokud by Německo bylo izolovanější a mělo možnost svou ideologii budovat do ještě hrůznějších rozměrů. To číslo by samozřejmě bylo diametrálně odlišné. Faktem ale je, že komunismus udělal všechno pro to, aby dokázal, že jde o ideologii, která je naprosto neaplikovatelná do praxe - a kdokoliv se o to pokusí, dovede svou zemi do obrovských problémů. Upřímně nevím, co více měli komunističtí pohlaváři udělat, aby byl tento režim zakázaný, minimálně v zemích, kterých se přímo dotkl. A nás se přímo dotkl. Možná nezabil tolik našich krajanů, nenávratně ale poznamenal naši historii, kulturu, zastavil náš ekonomický a společenský vývoj a odsunul nás na periferii Evropy, ze které jsme se dodnes zcela definivitně nedostali. To samo o sobě by mělo být dost na to, aby byla tato ideologie postavena mimo zákon.

Obecně můžeme největší rozdíl mezi režimy pozorovat v důvodu, proč způsobily tolik úmrtí. Zatímco nacismus se nijak netajil tím, že se soustředil na nadřazenost jedné rasy a nepokrytě vyhlazoval občany, kteří do této struktury nezapadali, komunismus podobnou ideologii postrádal. Sovětský svaz byl národnostně i kulturně velice nesourodou zemí, kde se mísila evropská s asijskou mentalitou, nacházeli se tu lidé různého náboženského vyznání a dokonce i různých etnik. Ano, i komunismus se v určitých fázích soustředil na represe vůči určité specifické skupině obyvatel, primárním hnacím motorem ale vždy byla snaha o posílení státní moci. Stalin a i jeho nástupci se snažili vytvořit auru nikdy nekončícího strachu z toho, co s vámi režim může udělat, pokud vybočíte z linie - to se jim dokonale povedlo. Dařilo se jim eliminovat názorové oponentny i uvnitř vlastní strany, případná povstání potlačovali velice tvrdě už v zárodku a nemilosrdně trestali jakýkoliv odpor. Šlo zkrátka o represivní režim, který se neštítil ničeho a v kombinaci s obdobným režimem v sousední Číně neexistoval de facto nikdo, kdo by byl schopen nebo ochoten tyto dva giganty jakkoliv korigovat.

Sovětský svaz i Čína tedy měly k dispozici dlouhé roky k tomu, aby svoje útlaky dovedly k dokonalosti. Zdejší režimy zabíjely systematicky, chladnokrevně a podle promyšlených plánů - jak už bylo řečeno, čím více se daná země nacházela na periferii od centra, tím měkčí tam režim zpravidla byl a dokonalou ukázkou je právě bývalé Československo. Ano, Sovětský svaz například v roce 1968 ukázal, že rozhodně nestrpí všechno a nebojí se přitvrdit i tady, ovšem nikdy se to nedostalo do takových obrátek. Přesto mě naprosto šokuje, že stále existuje velká skupina lidí, kteří si myslí, že se u nás za komunistů žilo lépe. Tito lidé buď daný režim nezažili, nebo mají tak krátkou paměť, že se jim všechna ta četná negativa dokázala vykouřit z hlavy. Musíme doufat a snažit se, aby tato skupina zůstala v menšině, protože současný liberálně demokratický systém není něčím, co by bylo samozřejmostí. Jenže my ho tak bereme.

Po revoluci u nás byl komunismus nějakou dobu zcela po právu stigmatizován a všechny ostatní strany od něj dávaly ruce pryč. Když už tato ideologie nebyla zakázána, což považuji za velkou chybu, bylo to to nejlepší možné řešení - zkrátka dostat komunisty do kompletní izolace a nijak je nezapojovat do veřejného dění. Ostatně několik dekád do něj zapojeni byli až moc a všichni jsme viděli, jak tragikomicky to skončilo. Bohužel se ale tato situace mění, především pod vlivem dvou faktorů. Prvním je jednoduše to, že lidé zapomínají. Od pádu komunismu uběhlo 35 let a to je velice dlouhá doba - demokracie jsme si přestali vážit, začali jsme ji považovat za samozřejmou a přestali jsme za hrozbu považovat ty, kdo nám ji v minulosti ukradli. Druhým důvodem návratu komunismu je to, že se k moci dostávají politici, kterým není nic svaté. Jde především o populisty typu Andreje Babiše, kteří se ve snaze dostat se k moci, se klidně faustovsky upíšou ďáblu - právě poslední Babišova vláda ostatně vládla s tichou podporou komunistů, což bylo jejich první reálné zapojení do vlády od pádu režimu.

Poté komunisté na jedno volební období ze sněmovny vypadli a mnoho z nás si naivně oddechlo, že to snad znamená, že po zásluze skončí v propasti zapomnění. Bohužel ale přisla Kateřina Konečná, která dostala geinální nápad schovat komunisty pod značku koalice Stačilo a opět se projevila krátká paměť našich spoluobčanů. Většina voličů Stačilo je volí primárně pro jejich tvrdé postoje proti vládě, proti migraci a proti EU - a je jim úplně jedno, že jde o komunisty. Konečná ale svou partaj a své spolustraníky může přelakovávat jak chce, ovšem srp s kladivem zůstane srpem s kladivem, i když bude natřený klidně nazeleno. Pokud se tato komunistická koalice dokáže vrátit do sněmovních lavic, bude to obrovská ostuda celého našeho národa a potvrzení toho, že od revoluce už bohužel skutečně uplynul až moc dlouhý čas na to, aby nám tu z jejího ducha něco zůstalo. Obávám se, aby to nebyl začátek procesu, kdy komunisté budou akceptováni zpět do politického mainstreamu a začnou být stavěni na roveň ostatním stranám.

Bylo by to totiž špatně. Skutečně tu naše země byla několik dekád pod komunistickými represemi jenom proto, aby si z nich neodnesla vůbec nic? Aby opakovala stejné chyby stále dokola? Už jednou nám komunisté ukázali, jakých zvěrstev jsou schopni, pokud se dostanou k moci a že jim nic není svaté - bylo by nebetyčně hloupé, pokud bychom jim v demokratických volbách dali druhou možnost, aby svou demontáž státu dotáhli do konce. Některé ideologie si druhou šanci nezaslouží. Nezaslouží si ji nacismus, kterým je zcela po zásluze opovrhováno, nezaslouží si ji ale ani komunismus, na který se pro mě nepochopitelně nahlíží jako na něco méně hrozného. Levicová i pravicová politika mají v dnešním světě své místo, ale v obou případech musí jít o umírněné ideologie, které respektují demokratické bariéry. Komunismus je na levé straně spektra tím, čím je na pravé straně nacismus a pokud bychom se tvářili, že jeden extrém je špatně a druhý v pořádku, bylo by to naprosto pokrytecké. Nebuďme tedy pokrytci a především nebuďme hlupáci.