Referendum o EU? Test inteligence, který by nás mohl zničit

Je to skutečně nešťastný trend naší politické reality. Dříve byl Tomio Okamura a jeho SPD osamocen na poli těch, kteří bojovali za referendum o zásadních národních otázkách a chvílemi tato snaha působila poněkud komicky - s přibývajícím časem ale politiků, kteří tuto myšlenku prosazují, bohužel přibývá a my tak tento nápad musíme brát vážně. Kromě Okamury tuto myšlenku prosazuje i koalice Stačilo a nejasný názor na ni má tradičně ambivalentní Andrej Babiš, který dost možná referendum bude ochoten „prodat“ za podporu jeho vlády od některé z menších stran. V současné době se tak děje něco, co před několika lety bylo ještě nemyslitelné - referendum není již pouze nějakou abstraktní myšlenkou, ovšem může být něčím, co se může poměrně snadno stát realitou. Realitou, které bychom se měli bát.

Samotný koncept referenda je ve většině případů naprosto zcestný - primárně z toho důvodu, že pokud rozhodujeme o určité otázce, měli bychom alespoň částečně dané problematice i rozumět. Bohužel u takového referenda mohou jít hlasovat i jedinci, kteří si neumí zavázat tkaničky u bot a budou hlasovat podle toho, co si jako poslední přečetli ve skupině na Facebooku. To bych rozhodně kompetencí nenazýval. Ano, politici jsou naši volení zástupci a teoreticky by měli prosazovat naši vůli, ovšem zároveň by měli sloužit jako jakási „hráz proti blbosti“ a díky tomu, že by (povětšinou) mělo jít o vzdělanější lidi, měli by být schopni ty úplně největší nesmysly odfiltrovat. Pokud bychom schválili něco jako „referendum na všechno“, žádnou takovou hráz bychom už neměli a především u referend bychom mohli očekávat nechutnou mediální a politickou bitvu, kde by se nás jednotliví aktéři za použití všech prostředků snažili přesvědčit o své pravdě.

Referendum je ještě víceméně akceptovatelným nástrojem při rozhodování o nějaké lokální problematice - třeba o tom, jestli volný plácek za vsí chceme využít ke stavbě koupaliště, školy, nebo obecních bytů. Přeci jen k referendu přijdou lidé, kteří v dané oblasti žijí, tudíž se dá očekávat, že mají nějakou kompetenci k tomu, aby rozhodli o tom, co pro dané místo bude nejlepší. I v tomto případě referendum často ztroskotá na tom, že většině lidí je to zkrátka jedno a přijdou hlasovat převážně ti fanatici, kteří ze zištných důvodů podporují tu či onu alternativu. Ovšem pořád je v tomto případě lidové hlasování jaksi logičtější než v případě, kdy jde o naši národní bezpečnost - a já skutečně nechci, aby nějaký Franta, který byl v zahraničí jenom za slevami v polské Biedronce, a neumí slovo anglicky, rozhodoval i o mé budoucnosti.

Ostatně o něčem vypovídá i to, že myšlenku referenda standardně prosazují strany, které mají prokazatelně elektorát vykazující nižší průměrné dosažené vzdělání. Lidé, kteří toho moc nepoznali a tím pádem mají silně omezené vidění světa, často chtějí mít pocit jakési vlastní důležitosti - a pokud jim jejich strana nabízí možnost spolurozhodovat o budoucnosti republiky, je to samozřejmě velice lákavá nabídka. Už jenom to, že to můžete natřít těm proradným bruselským elitám tím, že na bílinském sídlišti půjdete s jedním promile v krvi k urně a hodíte tam hlasovací lístek podporující vystoupení z EU? To je přece pocit k nezaplacení a pro některé voliče SPD nebo Stačilo pravděpodobně highlight celého týdne, měsíce, potažmo roku. Pokud by se toto vystoupení z EU opravdu schválilo, měli by tito lidé oprávněný pocit, že i oni přispěli k tomu, že jsme se vymanili z těch bruselských osidel - a vydali se všanc těm ruským.

Nebezpečí referenda ale nespočívá pouze v jeho celkové nesmyslnosti, ale také v tom, jak by probíhaly týdny a měsíce před jeho uskutečněním. Pokud bychom se dostali do situace, kdy by se skutečně hlasovalo o našem potenciálním vystoupení ze západních mezinárodních organizací, skutečně si myslíme, že by to Rusko nechalo chladným? Že by nemobilizovalo všechny své zahraniční agenty, dezinformační weby a nezkusilo něco podobného jako třeba v Gruzii, Rumunsku nebo Moldavsku, kde došlo z ruské strany k masivnímu ovlivnění voleb? Tento typ volby, kde se hlasuje pouze mezi dvěma možnostmi a volba není roztříštěná mezi více politických subjektů jako u parlamentních voleb, je naprosto ideální pro případnou manipulaci. Společnost už sama o sobě bude touto volbou polarizovaná právě kvůli výběru mezi dvěma extrémy, což je ideální živná půda pro nejrůznější dezinformace.

A tady se znovu dostáváme k problému referenda - tedy tomu, že hlasovat mohou skutečně všichni. U parlamentních voleb se velká část těchto pochybných hlasů skryje mezi stranami, které se do Sněmovny ani nedostanou nebo mají zanedbatelný počet procent, a tím pádem napáchaná škoda není taková, jak ale ukázalo opakované vítězství Miloše Zemana v prezidentské volbě, pokud má plebs na výběr mezi dvěma možnostmi, často si vybere tu objektivně horší čistě na základě jakéhosi emocionálního aspektu. U tohoto typu voleb totiž zřídkakdy jde o reálné argumenty nebo o nějaká tvrdá data, u většiny lidí prim hrají pocity, emoce a určité symboly. Tito lidé u případného vystoupení z EU nebudou zvažovat ekonomické aspekty, omezení volného pohybu a další věci, ale budou brát v potaz čistě to, jak se ohledně EU cítí - a jelikož jejich oblíbení politici akcentují především negativní věci související s unijní administrativou, budou tyto pocity zcela iracionálně vychýleny tím špatným směrem.

Toto je totiž povětšinou rozdíl mezi vzdělanějšími lidmi a těmi, kterým vzdělání chybí. Ti první jsou schopni vidět věci v širším kontextu - uvědomují si, že vystoupením z EU by sice možná ubylo trochu byrokracie, také bychom ale přišli o mnoho ekonomických výhod, zónou volného obchodu počínaje a dotacemi konče. Dostali bychom se do částečné mezinárodní izolace a nejsme dostatečně velkou a významnou zemí na to, aby se s námi ostatní chtěli bavit, aniž bychom byli v tandemu s nějakou významnější zemí. A ne, prorusky naladění Slováci by nám opravdu nepomohli, spíše by nás se svou komickou vládou ještě více diskreditovali. A stejně je to i s případným vystoupením z NATO, které by výrazně zhoršilo naši bezpečnostní situaci a zcela nás paralyzovalo při jakémkoliv útoku nepřátelského státu, pravděpodobně Ruska. Bohužel ale lidé, kteří celý tento kontext vidí, disponují hlasem se stejnou váhou jako ti, kteří by hlasovali podle toho, jak se zrovna vyspali.

Závěrem lze poměrně jednoznačně napsat, že případné referendum o vystoupení z EU by na svém konci vypovídalo více o nás jako společnosti, než o EU a jejím přínosu. A bojím se, aby tato výpověď o naší společnosti nebyla tristní. Malému dítěti také nedám do ruky ostrý nůž, protože by se pravděpodobně pořezalo a stejně to je i s naší společností - její velká část je nevyspělá a neuvažuje v logických asociacích, tím pádem by bylo naprosto naivní svěřit do rukou lidu tak velkou rozhodovací moc. Protože by si pravděpodobně sám ublížil. Demokracie ostatně není definována možností referenda. Pokud by návrh na vystoupení skutečně prošel, byl by to smutný obrázek naší společnosti, která je v poslední době více a více slepá vůči faktům a naproti tomu stále častěji věří jednoduchým a líbivým nepravdám.

Jednou z těchto nepravd je například poměrně často opakovaný blábol o „potravinové soběstačnosti“, kterou se zaklíná vícero extrémistických subjektů a činí tak poměrně úspěšně. Problémem je, že něco takového je v zásadě nemožné a při úplné eliminaci importu bychom se dostali do dob tuhé normalizace, kdy některé základní zboží bylo nedostupné a buď se na něj stály fronty, nebo bylo k dostání pouze díky známosti podpultově. Stejně tak většina z těchto voličů absolutně nechápe, jak probíhá stanovování ceny elektřiny, na lipskou burzu si ale zanadávají velice rádi a myslí si, že odchod z EU by nám přinesl razantní snížení cen. Na těchto příkladech je vidět, jak nebezpečné referendum skutečně je, protože finální rozhodnutí nemusí vůbec reflektovat jakoukoliv realitu, často naproti tomu odkazuje pouze na jakousi fabulaci vykonstruovanou některými politiky a zájmovými skupinami.

Prošli bychom tímto testem inteligence? Upřímně nevím a nejsem ochoten na to sázet. Lepší tak bude, pokud do podobného nesmyslného rizika nebudeme muset vůbec chodit. Jelikož v poslední době začala myšlenku referenda aktivně prosazovat i Jana Maláčová a ta zpravidla nemívá zrovna dobré nápady, mohl by i toto být další signál k tomu, že tudy cesta skutečně nevede. Na prohlášeních dezinformační scény o tom, že vládní strany nechtějí dovolit referendum kvůli tomu, že se bojí, je tak možná něco pravdy. Já osobně se tedy rozhodně bojím. Bojím se toho, co by byl tento národ, kde kombinace preferencí ANO a SPD atakuje 50 %, schopen odhlasovat a bojím se také toho, jaký negativní efekt by to mělo na můj život. Referendum tedy, prosím, vážně ne. A už vůbec ne o čemkoliv důležitém.