Článek
Po třech týdnech vládnutí vytváří ,,obří sekeru“? To jako fakt? Nechceš vyčkat s hodnocením alespoň dva nebo tři roky, abys nebyl jen za strašidlo ve službách opozice? Zatím to totiž vypadá tak, že nová vláda docela zručně záplatuje díry, které do státních financí nadělal Fialův kabinet. Tvrzení, že (cituji) ,,vláda Andreje Babiše rezignovala na jakoukoli prioritu a rozhodla se pro strategii „kobercového náletu na peněženky“ je tak pravdě vzdálený a hloupý, že ač nejsem voličem žádné ze stran vládní koalice, mám za vhodné jeho autora pokárat za demagogii a doporučit mu, aby se nestaral o pitomosti a nehledal či nevymýšlel důvody ke kritice za každou cenu. Když uvážíme, že Fialova vláda pyšnící se poskočením HDP o 2%, aniž by se alespoň o ta 2% zlepšily životy většiny lidí, a že po ní zůstalo 43% obyvatel v pásmu chudoby, situace na trhu s byty se stala nejen katastrofální, ale už vysloveně tragickou, že prakticky zanikla tzv. střední třída, kdysi pilíř politické stability, ekonomiky a společnosti, že porodnost klesla na nejnižší úroveň od roku 1775 (následkem nedostupnosti bydlení pro mladé, existenční nejistoty a nedůvěry v budoucnost), značná část společnosti ztratila důvěru ve stát a jeho instituce, už si ani nemyslí, že demokracie je o tolik lepší než socialismus a že se republika po revoluci vyvíjí správným směrem, atd., pak jakákoli kritika Babišovy vlády z opozičních pozic je jen palbou slepými náboji proti nepříteli, který má ostrou munici, přesnou mušku a schopné kanonýry.
Za vším tím lamentováním opozice se skrývá něco docela jiného než obava, že Babišova koalice bude špatně vládnout – totiž hrůza z toho, že vládnout bude dobře a že se všechno to strašení Armageddonem, který Babiš na republiku údajně přivolává, se ukáže jako blekotání opozičníků vyděšených představou Babišova úspěchu. Právě dnes jsem se při poslechu ČRo Dvojka, pořadu ,,Jak to vidím“, z úst socioložky Taberyové, která s týmem prováděla mezi občany obsáhlý průzkum jejich hodnocení jednotlivých politiků, našich i zahraničních, dozvěděl, že premiér Babiš si vede velmi dobře, stejně tak Alena Schillerová, Adam Vojtěch, Karel Havlíček a další ministři, s nimiž je veřejnost výrazně spokojena, zatímco lídři opozice padají a padají a padají stále níže, pokud to ještě vůbec je možné, protože například Petr Fiala už v době, kdy vedl vládu, měl nejnižší preference a na spodní příčce žebříčku popularity a důvěryhodnosti se přetlačoval s mimořádně neoblíbenou Markétou Pekarovou.
Babišova vláda – jak tomu rozumím já – prachy nerozhazuje, ale investuje, a to v první řadě do lidí, ať už jsou podnikateli, zaměstnavateli, zaměstnanci nebo zákazníky, protože mají-li se kola ekonomiky roztočit do vyšších obrátek, nezbývá než jim zajistit výkonný pohon – to znamená solventní národ. Anebo jinak: vláda osévá, aby bylo co sklízet. Fialova vláda se pyšnila úsporami, které objektivně šetřením nebyly a jen paralyzovaly ekonomiku. Lidé důvěřují ministryni financí Schillerové mnohem více než kdy věřili Zbyňkovi Stanjurovi, a to nikoli proto, že by je ,,uplácela“ drobnými dárečky, ale protože – na rozdíl od autora – nevidí apriori v novém kabinetu nepřítele a chápou logiku jeho hospodářské a daňové politiky. Co dodat? Snad jen napomenutí, že:Každá nová vláda chtěj nechtěj může hospodařit jenom s tím, co jí zanechala předcházející vláda. Přinejmenším v prvním roce a při sestavování prvního rozpočtu. Tady neplatí opozicí neustále omílané alibistické tvrzení, že Schillerovou sestavený rozpočet je výhradně rozpočtem Babišova kabinetu, nikoli rozpočtem Zbyňka Stanjury a proto za něj dnešní opozice nemá nejmenší odpovědnost. To je však účelová lež, mající přenést odpovědnost za hrozivý deficit z Fialovy vlády na Babišovy rozpočtáře a tak se vyvinit z maléru, do něhož ,,vláda rozpočtové odpovědnosti“ republiku přivedla svou rozpočtou neodpovědností a ekonomickým amatérismem. Problém není ,,jen“ v tom, že státní kasu zanechala nové vládě ve stavu jako by by ji vydrancovali kasaři, ale také (a možná především) coby dědictví nesprávných čísel, matoucích dat a výpočtů s řešeními na úrovni školáků, kteří se teprve učí sčítat, odčítat, násobit a dělit, takže jim lze odpustit prvotní chyby, například výsledek 3 po součtu čísel 1 + 1. Co lze odpustit a pak opravit u dítek, nelze tolerovat u vlády. Takže za mne Fialův kabinet z ekonomiky 4-, jeho dnešní obhájci 5 a k tomu trojku z mravů, a novináři, kteří k tomu mlčí, například v rámci televizních diskuzí mezi vládními a opozičními poslanci, by zasluhovali poslat klečet do kouta a pak posadit do oslovské lavice.
Nalijme si čistého vína, resp. nalijme pohár žluči lídrům, voličům a sympatizantům opozičních partají: my přece víme, že opozice nemá obavy z toho, že by Babišova vláda republiku přivedla na buben, ale naopak děsí se toho, že bude úspěšná a že dokáže všechno, co Fialova vláda nezvládla. Čili jde o hrůzu z Babišova úspěchu, protože ten se stane přesvědčivým důkazem jak neschopnou byla Fialova koalice. Z pohledu běžných občanů se opozice začíná profilovat jako odpudivý, ba nesnesitelný spolek falešných moralistů a pokrytců, kteří už nesvedou nic jiného než lomit rukama, fňukat, strašit a podávat trestní oznámení. O skutečné politice coby službě národu a státu nemají ani ponětí, utápějí s v jalovém řečnění, které nemá nic společného s potřebou řešit problémy, předcházet jim, eliminovat hrozby, napravovat následky krizí, když už k nim dojde, apod. Opozice je úzce zaměřena na boj s Babišem a jeho vládou, o následky svého destruktivního počínání se nezajímá, evidentně praktikuje taktiku známou pod heslem ,,Čím hůře pro lidi a republiku, tím lépe pro nás“. Špetku objektivity, věcnosti, racionality a potřebného pragmatismu v jejich antibabišmu neobjevíme, protože jej pojímají ve stylu klepů pavlačových drben. Věcné argumenty nemají, proto je suplují pomluvami a ostrakizací těch, kterých se opozice obává více než pekla, protože tuší, že Babišova vláda bude úspěšnou, na rozdíl od Fialovy koalice, která za čtyři roky dokázala jediné – nesplnit všechny předvolební sliby a ani jeden z programových bodů.
Ale to není meritem mé námitky. Její podstatou je už dnes zřejmý trend vytlačování lidí v produktivním věku z trhu práce automatizací, robotizací a digitalizací produkce, ale především nejkontroverznějším fenoménem současnosti a budoucnosti – umělou superinteligencí. Není to Babišova vláda, kdo ohrožuje budoucnost dnešních třicátníků či jakékoli další generace, jak tvrdí autor, který patrně žije na jiné planetě, protože nevnímá realitu našeho světa. Je to fantastický vědecký pokrok, co jednak člověka připravuje o rozum (podle sofistikovaných měření průměrné IQ populace napříč Evropou pokleslo o 3 – 5 bodů v porovnání s průměrným IQ našich otců a dědů, což jde v ruku v ruce se stále horšími spermiogramy našich synů a se stále většími problémy s početím u dcer), ale také o šance uplatnění na trhu práce a o možnost seberealizace. Doposud umělá inteligence a její talentovaná dcera superinteligence úspěšně decimují řady ajťáků, administrativních pracovníků, literárních autorů, scénáristů, hudebních skladatelů, výtvarných umělců, jdou po krku právníkům, architektům a projektantům, manažerům a vedoucím pracovníkům na všech úrovních řízení, novinářům, učitelům cizích jazyků, ohroženi začínají být soudci (což naštěstí bude prvním krokem k návratu spravedlnosti do justice a možná i ke zmrtvýchvstání právního státu), atd. V průběhu nejbližších roků přijdou o zaměstnání a tím o příjmy miliony lidí – a trend vyhánění živé pracovní síly z trhu práce už akceleruje. Ing. Kateřina Legnerová z Katedry personalistiky Vysoké školy ekonomické aktuálně uvádí, že dnes práci obtížně hledají už i pětačtyřicátníci, jakkoli jsou kvalifikovaní, vitální a s chutí do práce. Proč? Mimo jiné jsou prý už staří a nahraditelní – ovšem nikoli mladšími lidmi, ale trvale svěžími technologiemi, které nevyžadují plat, ochranu zákoníkem práce, nestávkují, nemají zvláštní, resp. vůbec žádné nároky na dovolenou, nemocenskou, firmy nemusejí nic odvádět na důchodové připojištění. A to je nejen podle ing. Legnerové obecným trendem, jemuž nejsme schopni vzdorovat - tak jako Siouxové po Little Big Hornu už nedokázali vzdorovat strojním puškám, parním strojům a vědecky promyšlené genocidě prérijních kmenů.
Do roku 2030 má v Česku zaniknout až 330 tisíc pracovních míst. Na vině je hlavně umělá inteligence a její stále častější využívání v praxi. Podle analytika pracovního trhu Tomáše Ervína Dombrovského se do deseti let změní náplň práce a způsob života (přežívání?) až milionu Čechů. Stále častější využívání umělé inteligence doslova přeorá pracovní trh. Podle předběžných odhadů už v průběhu pěti let zanikne zhruba 330 tisíc pracovních míst. ,,Změna bude rychlá," upozornil analytik pracovního trhu Tomáš Ervín Dombrovský. Zásadní otázka, kterou si dnes kladou zaměstnanci, manažeři i politici, zní, zda nás umělá inteligence opravdu dokáže připravit o práci. Bude sedět za pokladnou v obchodě, namísto pokladní, robot? Půjdou se novináři, za které AI napíše během pár minut několikastránkovou esej, definitivně „klouzat“ stejně jako lékaři, za něž s prstem v nose odstraní pacientovi slepé střevo nebo implantuje nová prsa? Které profese jsou v současné době nejohroženější? Podle odborníků jsou to pozice spisovatelů a copywriterů, obchodních zástupců, zákaznické podpory a telefonních operátorů, programátorů, pokladních, úředníků, kteří se zabývají zpracování dat a logistice, informátorů, historiků (rešerše a syntéza informací), laborantů analyzujících vzorky a lékařů (diagnostika nemocí na základě velkého kvanta symptomů a vzorků), atd.
Takže ať by se Babišova vláda dopustila jakékoli, třeba i fatální chyby, což nepředpokládám, protože celkově je kompetentnější než Fialův kabinet, nenapáchala by takovou paseku v systému důchodového zabezpečení dnešních třicátníků (autor je třicátník?), jak to dokáže ve zlomku vteřiny umělá inteligence a její souputníci digitalizace, automatizace a robotizace. Když jsem byl nakupovat v Tescu, už jsem mezi regály nezahlédl známou ukrajinskou uklízečku s kbelíkem vody, hadrem a smetákem. Mezi regály tichounce a neúnavně šuměl robotický uklízeč (pohlaví jsem nerozpoznal), který se pozorně vyhýbal zákazníkům a odváděl skvělou práci. Opravdu pěkné – ale tisíce lidí, zejména žen, s nižším vzděláním, tak skončí na úřadech práce se sociální podporou, která je dobrá jen k tomu, aby nezaměstnaný na ulici nepadl hladem a nedělal tak ostudu naší šťastné demokratické současnosti. Nebojme se Babišovy vlády. Nebezpečí nepřichází ze Strakovy akademie, nýbrž z laboratoří Elona Muska a ostatních tvůrců AI. Co dodat? Snad jen to, že:
*
Vláda má před sebou ještě čtyři dlouhé roky,
přesto opozice už dnes bilancuje předčasně,
nechápe či chápat nechce promyšlené kroky,
aby vláda utrácela a vydělávala současně.
