Článek
I jako zapřisáhlý ateista musím zvolat: ,,Bože, proč už všem moralizujícím pokrytcům nezavřeš ústa, kdykoli se pokusí ostatním kázat, proč jim nezchromíš prsty, jakmile sáhnou na klávesnici počítače!“ Vždyť nejenže v jejich agitkách nelze objevit ani záblesk inteligentní myšlenky, ale musí tě přímo urážet tím, že svůj fanatismus a nekompetentnost halí do náboženské víry, jako kdyby doufali, že zakomponováním křesťanství do jinak triviálního blábolu zušlechtí a povznesou nicotu svých myšlenek.
Autorovy mystifikující teze:
1. Komunisté chtěli zakázat Vánoce!
2. Komunisté jsou zodpovědní za pronásledování kněží a věřících, za jejich mučení a zavírání do pracovních táborů! V Československu mají na svědomí umučení faráře Josefa Toufara, který byl nezákonně zatčen a vězněn, načež jej v roce 1950 zabili příslušníci Státní bezpečnosti.
3. Zarytí komunisté stále jakékoliv náboženství dle marxisticko-leninského učení odmítají.
Námitky:
1. Na světě jsem už dlouho, polovinu života jsem prožil v socialistickém Československu, ale nikdy jsem se nestal svědkem jakékoli snahy komunistů vzít dětem a jejich rodičům radost z Vánoc. A nazdobené vánoční stromky spolu s typickou sváteční atmosférou si lidé dopřávali nejen v soukromí svých rodin, ale klasické vánoční symboly bývaly běžně k vidění i na ulicích, v obchodech i ve školách – každá třída naší devítiletky mívala v rohu vedle tabule svůj stromeček, který si děti zdobily tím, co vlastnoručně zhotovily v hodinách výtvarné výchovy. Rozhlas a televize od svítání do noci zněly koledami, pohádky s vánoční tématikou nebraly konce,
vánoční koncerty Karla Gotta vysílané v přímých přenosech nesměly nikdy chybět, zkrátka lidé si užívali Vánoc ,,za bolševika“ stejně jako dnes a nikdo jim v tom nebránil.
2. Nerozporuji, že ,,komunisté“ pronásledovali NĚKTERÉ duchovní pastýře, ale zároveň věřícím nebránili v uspokojování jejich náboženských potřeb, nezavírali kostely, umožňovali vydávání náboženské literatury a tiskovin (existovalo dokonce nakladatelství specializované na vydávání duchovně zaměřené beletrie, odborných prací, novin, např. Katolických listů, i kalendářů, např. Cyrilometodějského kalendáře). Lidová strana, sdružující věřící, především římské katolíky, byla součástí Národní fronty a komunisté ze státního rozpočtu nejenže financovali „provoz“ svatostánků, platili duchovní, ale především vynakládali značné prostředky na teologické fakulty (Husitská teologická fakulta UK, Katolická teologická fakulta UK, Cyrilometodějská fakulta PU, Evangelická teologická fakulta; mimochodem, Husova československá bohoslovecká fakulta v Praze byla založena r. 1950, tedy v době politicky nejtemnější, kdy se u nás pořádaly (stejně jako např. v USA) zmanipulované politické procesy – a přesto Gottwaldova vláda podpořila vysokoškolské vzdělávání budoucích duchovních).
Pokud jde o faráře Toufara, který se stal hlavním, žel i tragickým hrdinou podivného, vlastně absurdního případu s čiperným křížkem na oltáři čihošťského kostela, jeho smrt je dodnes zahalena tajemstvím, byť měl být údajně mučen a na následky psychického a fyzického týrání zemřel. Aniž bych tragický osud oblíbeného kněze mínil bagatelizovat, mám za potřebné připomenout, že to byla především JEHO církev, kdo v průběhu staletí, kdy v Evropě a v českých zemích dominovala, často ve spojení s trůnem, vedle nesporně dobrých věcí (jezuité se například zasloužili o rozvoj vzdělávání pro lidové vrstvy) napáchala také tolik zla, způsobila tolik bezpráví, prolila tolik nevinné krve, zinscenovala tolik procesů s údajnými kacíři a heretiky, končících hrdelními tresty, vyvolala proti českému národu pět křížových výprav (tedy více než kolik jich Řím vyslal proti muslimům ve Svaté zemi, aby osvobodili hrob Ježíše Krista), v rámci pobělohorské rekatolizace českých zemí rozkradla ohromné majetky popravených českých pánů a exulantů, nadto se ,,zasloužila“ o tak brutální útlak a vykořisťování poddaných, že i cizinci přijíždějící do království (např. Angličan Joseph Marshall v polovině 18.století) byli šokováni bědnými poměry, ve kterých ujařmený venkovský lid byl nucen přežívat a pak předčasně umírat – a to až do r. 1848, kdy císař Ferdinand na návrh Říšského sněmu vydal patent rušící robotu a všechny ostatní poddanské povinnosti. Připomínám, že na římské katolíky nevražil již T.G.Masaryk, a ještě o dvě století dříve císař Josef II., který roku 1782 vydal sekularizační patent, jímž zrušil četné církevní řeholní řády a kláštery. To se týkalo všech, které neposkytovaly vzdělávání, zdravotnické služby nebo nevykazovaly vědeckou činnost. Tak bylo zrušeno 140 klášterů, tedy téměř polovina klášterů v monarchii. Dekret jako antiklerikální kladivo dopadl na jezuity, kapucíny, klarisky, cisterciáky, karmelitány, františkány, dominikány, premonstráty, kartuziány a ediktiny, postihl téměř dva tisíce mnichů a jeptišek. Takže monarcha vrcholného baroka by si v názoru na církve a náboženství docela rozuměl s komunistou Klementem Gottwaldem! Majetek rozpuštěných řádů byl převeden do náboženského fondu, zatímco komunisté po osmačtyřicátém z něj učinili součást národního majetku, z něhož pak financovali církevní provoz, opravy svatostánků, platy kněží, teologické fakulty, atd.
3. Zarytí komunisté stále jakékoliv náboženství dle marxisticko-leninského učení odmítají, jak tvrdí autor? No, k tomu, aby člověk odmítal náboženství, resp. náboženské představy o vzniku vesmíru a života, nemusí být komunistou, a už vůbec ne zarytým komunistou. K nesouhlasu s náboženskou věroukou docela postačí alespoň průměrná inteligence, logické myšlení, schopnost analýzy a syntézy, dobré vzdělání a zájem o přírodní vědy, zejména o paleontologii, antropologii, kosmologii a evoluční teorii – ale také o historii, protože dějiny lidstva jsou dějinami nevíry v jediného Boha a také důkazem, že Bůh není, protože pokud by existoval, jistě by nepřipustil, aby ho o jeho exkluzivní postavení všemocného Stvořitele připravila různá pohanská božstva a démoni, nezřídka spojená s mimořádně nelidským náboženskými praktikami, zejména lidskými oběťmi a kanibalismem, jak tomu bylo například u Aztéků, Mayů, Inků, Indiánů Severozápadního pobřeží, a u ostatních původních amerických kultur, u Kartaginců, Keltů, v Polynésii a Melanésii, mezi Maory, ale také ve světě islámu, atd. Víra či nevíra v nadpřirozené síly nezávisí na politické orientaci a kdo tvrdí, že marxisté popírají Boha z ideologických důvodů, neví o čem mluví a nemá ani tušení o tom, jak se náboženská víra promítá do lidské existence a do jaké míry je každý věřící svou vírou determinován. Nevíra v Boha nemůže být ,,zarputilá“, jak se domnívá zjevně dezorientovaný autor; zarputilou může být jen polemika nevěřících s věřícími. Víra buď je, nebo není, sama o sobě není podmíněna důkazy a neoperuje vědou ani logikou, zatímco západní ateismus spočívá na vědeckém poznání, důkazech a racionalitě. Jistě, ateisté náboženství odmítají (a to nejen marxisté!), přesto uznávají jeho zásadní historickou důležitost pro utváření evropské civilizace a respektují, ba rádi si dopřávají křesťanské tradice jako například Velikonoce, Vánoce, Dušičky; tyto tradice však nejsou podmíněny náboženskou vírou. Pokud Kateřina Konečná ctí vánoční či jakékoli jiné křesťanské svátky, pak nejspíše proto, že je českou Evropankou – tedy vyrůstala v kultuře, v níž jsou svátky původně křesťanské pevně zakódovány a také slaveny všemi bez ohledu na politickou orientaci, pokud sami mají zájem. Nechejme tedy Kateřinu Konečnou pokojně zdobit vánoční stromeček a třeba i zapálit svíčku na adventním věnci, případně o Dušičkách zajít na hroby svých blízkých, protože na to má stejné právo jako kdokoli z nás. Navíc je matkou a nedopřát dětem radost z nadílky by mohl snad jen Herodes. A nedávejme jí za dědičnou vinu smrt pátera Toufara, protože ona by mohla na oplátku uvést sáhodlouhý seznam obětí náboženství , na prvním místě například Mistra Jana Husa, nebo Giordana Bruna a tisíce dalších lidí umučených ve jménu svaté víry), ale také obětí feudalismu, kapitalismu, nacismu, fašismu, dokonce i demokracie.
4. Resumé: ,,Za bolševika“ mnozí z nás bývali podrobováni tzv. kádrování, tedy ověřování, zda jsme svým rodinným původem, politickou orientací, občanskou angažovaností, právní bezúhonností, vzděláním, věkem, charakterovými vlastnostmi atd. způsobilými pro uplatnění v oboru či funkci, o které jsme měli zájem. V podstatě šlo o personální reference, jaké jsou ovšem běžně vyžadovány i na Západě, například potencionálními zaměstnavateli od potencionálních zaměstnanců, a nezřídka i nad rámec důvěrné interakce mezi nimi od jiných zdrojů, například o bývalých zaměstnavatelů, od Alma mater, z armády, jestliže adept prodělal vojenskou službu, apod. Po Sametové revoluci bylo kádrování nahrazeno ještě něčím odpudivějším – a to moralizováním. A opět jsme podrobováni obdobné vivisekci, aby byly odhaleny útroby našeho soukromí a rozpitvány naše klinické i latentní aktivity, zejména politické povahy. Inteligentní, slušní a konsensuální lidé však nemoralizují, neboť moralizování na účet ostatních je podmíněno autostylizací do role morální autority, tedy svatouška. A svatoušky bývali prakticky všichni bývalí kádrováci, předskokani současných svatoušků. Já bych na autorově místě nemoralizoval a nevěřil bych, že lze jinak triviální agitku zušlechtit a povznést do vyšších mravních sfér žvásty o křesťanských hodnotách, o Bohu, o mučednictví pátera Toufara a o nestoudné komunistce, která se opovažuje slavit jeden z křesťanských svátků, svátek připomínající narození Ježíše, stejně jako miliony ostatních věřících i nevěřících po celé západní civilizaci, protože každé moralizování zavání pokrytectvím –Ježíš kdysi zchladil ,,spravedlivé rozhořčení“davu, chystajícího se ukamenovat nevěstku výzvou, aby první hodin kamenem ten, kdo je bez viny. A – jaké překvapení! – v davu se nenašel ani jediný člověk, který by nezhřešil, nikdo zcela spravedlivý. Ostatně i leckterý duchovní pastýř a filosof, dokonce i papež, vnímají Kristovu osobnost jako prvního komunistu – jeho učení má rozhodně blíže idejím komunardů a Karla Marxe než myšlenkám Adama Smithe v jeho díle ,,Bohatství národů“, Johna M. Keynese v Obecné teorii zaměstnanosti, úroku a peněz (The General Theory of Employment, Interest and Money ), či Fleminga Jenkina a Alfreda Marshalla, nebo – nedej Pánbůh! – pravicových libertariánů typu Miltona Friedmana, von Hayeka, G.Reismana či našeho hlavního resuscitátora kapitalismu bez přívlastků Václava Klause. Co dodat? Snad jen to, že:
*
Nepodléhejme nutkání příkře soudit jiné,
vždyť kdo kádruje demokratem jistě není,
a moralista morálku na hony vždy mine,
hříšník se kázáním ve světce sotva změní.
*
Konečná je komunistka – no a co má být?
Jsou snad katolíci a liberálové lepší lidé?
Tisíce let hřešili a své viny nemohou smýt,
nestačí z komoušů dělat, čím dřív byli Židé…
