Článek
Polistopadová politická garnitura si navzdory individuálním právům deklarovaným v Ústavě a navzdory proklamacím velebícím demokracii jako ten nejlepší systém, jakého se národu a jednotlivcům může dostat, bez morálních problémů přejala čínský model lidského mraveniště, tedy princip, že kolektiv je víc než jednotlivec a že ve jménu všeobecného blaha je povinností všech pilně pracovat tak dlouho, dokud je nohy unesou a kusadla udrží břemeno. Až padnou vyčerpáním či smrtí, na uvolněné místo nastoupí jiní mravenci, protože práce se nesmí zastavit, ekonomika musí šlapat jako perpetuum mobile a establishment musí být vydatně živen stejně jako obrovské a tučné mravenčí královny.
Vláda předsedy Petra Fialy prý snaží se vyhlížet do budoucna a reagovat na schodky státních rozpočtů. Sice se jí to mnohdy nedaří, ale snaha se cení, zní hlas jejích fanoušků. Kdepak, pouhá snaha je jen experimentem a nezasluhuje ocenění, pokud nevede k úspěchu. A to proto, že za každou neúspěšnou snahu politiků musejí zaplatit občané, a to nejen materiálně, ale také svými životy – promarněný čas nelze nahradit, zmařené šance obnovit, mrtvé vzkřísit. Ti z nás, kteří před pětatřiceti lety vkládali své osudy do rukou Havla, Klause, Zemana, Luxe, Pitharta a ostatních rekonstruktérů kapitalismu na troskách socialismu, mezitím zestárli, mnozí i zemřeli, aniž by se dočkali splnění nadějí (a slibů!). Každý člověk má jen jeden život, biologická podstata člověka reparát za nepovedený pokus nepřipouští, takže se nedivme netrpělivosti těch, jimž život protéká mezi prsty, aniž by se dočkali toho, v co doufali, když se zříkali jistot, které reálně měli, kvůli slibům jistot, které je jaksi míjejí, byť se už přes tři dekády zdají být na dosah.
Ach ano, stále nám ze všech stran rezonuje ono kouzelné slůvko, ona čarovná formule ,,reforma“! Všichni politici, ekonomové, politologové, bankéři a kapitáni průmyslu neustále promlouvají o nutnosti reformovat to či ono, ale co chtějí reformovat, jestliže dosud ani nevzniklo to, co by mohlo být reformováno? Jako kdyby žvanili o nápravě zlobivých dětí, které se ovšem dosud nenarodily! Autor, nájemný agitátor ve službách vládní koalice, velebí vládu za ,,odvahu prosadit nepopulární kroky.“ Jenže musíme rozlišovat mezi kroky nepopulárními a kroky hloupými. Fialova vláda nepochybně oplývá odhodláním prosazovat, co si zamane, protože v parlamentu se jí podařilo předvolební intrikou získat pohodlnou většinou, takže pokud jde o legislativu, opozice sice může držkovat, obstruovat, vykecávat se v diskusních pořadech, ba i podávat stížnosti k Ústavnímu soudu, ale reálně nezmůže nic. Já naopak vládu pochválit nemohu, protože rozlišuji mezi odvahou dělat nepopulární, ale nutná opatření, a hloupostí dělat hlouposti. Anonym straší mentálně slabší občany výkladem, že (cituji) ,,bez uvedených opatření by v polovině 21. století činil schodek tři procenta českého HDP…“, což by podle vládních počtářů zřejmě byla naprostá katastrofa, ačkoli většina západních a severských států již dnes, tedy o třicet let dříve, vynakládá na důchody 6 – 7 procent HDP, aniž by se z takových výdajů jejich ekonomiky hroutily.
Mimochodem, Fialova vláda sice nesvede předvídat ekonomický, politický a sociální vývoj v horizontu několika měsíců, ale kupodivu ví přesně, jaká budou hospodářská kondice státu, situace na trhu práce a demografické poměry národa v polovině století. Experti se sice stejně jako meteorologové a jasnovidci zdráhají cokoli predikovat na rok dopředu, ale ve Strakovce mají zřejmě přímý kontakt s Bohem (však 2/3 členů vlády včetně premiéra jsou zbožnými katolíky a evangelíky), kterého jmenovali za člena sboru poradců, takže dnes mají informace o budoucnosti světa z první ruky. A tak netušíce, co přinese zítřek, najisto vědí, co bude za třicet a více let! A protože všichni členové vlády jsou svým věkem, myšlením a životními zkušenostmi muži a ženami minulosti, nevedou už do svých úvah zakalkulovat hektickou proměnu světa explozí digitálních technologií, automatizace, robotizace a zejména jeho vládnutím umělou inteligencí. Fialův spíše archeologický než progresivní tým stále plánuje budoucnost podle sociologických a personalistických šablon odpovídajícím poměrům v polovině minulého století, kdy se většina národa živila manuálně a k většině prací bylo zapotřebí pilných rukou a lopat. A proto se děsí dramatického úbytku lidí v produktivním věku, kteří při tak nízkých počtech prý už nebudou schopni vydělat na důchody pro masy seniorů. Ani je nenapadne možnost, že s ohledem na tempo, jakým se společnosti zmocňují moderní technika a technologie, již dnes vytlačujíce z trhu práce miliony zaměstnanců, vědců, techniků, umělců, ba i právníků, kteří se ještě včera jevili být nepostradatelnými, můžeme se v polovině století dočkat opaku toho, co dnes předpovídají – totiž přebytku lidí schopných a ochotných pracovat! Troufám si predikovat, že za dvacet let, ale nejspíše ještě mnohem dříve, nastane situace, že trh práce bude přesycen živými lidmi, protože 70 – 80% všech myslitelných povolání budou vykonávat mimořádně výkonné, neunavitelné a odborově neorganizované inteligentní stroje bez politických názorů – a to bez nároku na plat, dovolenou, volné víkendy, studijní či rodičovské volno, byty, zdravotní a sociální pojištění a jejichž ,,vykořisťování“ nebude limitováno zákonem, zejména Zákoníkem práce. Na Jurečkově místě bych už dnes řešil spíše opačný problém – co si politici počnou s miliony nezaměstnatelných a tudíž nepracujících lidí? Ale až éra přebytku nepotřebných nad potřebnými nastane, Fiala, Jurečka a všichni ostatní ,,alarmisté“, volající po genocidě seniorů ve jménu šťastné budoucnosti juniorů, už nebudou rozhodovat ani o tom, kdy mají jít na záchod, aby si nenadělali do plenek… Co dodat? Snad jen to, že:
*
Bez ohledu na výsledek máme si cenit snahy?
Ale snahu má přece každý, kdo o něco se snaží,
ale pokud je výsledek více než investice drahý,
ať za takové snažení snaživec v pekle se smaží.
*
Nastává doba, kdy svět ovládnou humanoidi,
super roboti a umělý intelekt zmocní se vlády,
výroba a distribuce začnou fungovat bez lidí,
ekonomika bude prosperovat, lidé strádat hlady.
*
Dosud platila zásada ,,Kdo nepracuje, ať nejí!“
ale zakrátko světem znít budou zcela jiná hesla:
třeba ,,Chceme práci, ale všude se nám jen smějí!“
Epilog? Lidé zmizí, aby ekonomika zlatá vejce nesla.
