Článek
Čas na ideální důchodovou reformu minul již před více než 10 lety. Reformy po Nečasově vládě včetně druhého pilíře byly zrušeny a žádné nové nepřišly. Dnes už je jisté, že žádný druhý pilíř nevznikne a ani neproběhne žádná hluboká transformace pilíře prvního.
Ukázalo se, že Česko ještě není dost politicky zralé na to, aby dokázalo najít širší politickou shodu na klíčových dlouhodobých systémových změnách. Poslední pokus o konsenzuální důchodovou reformu zabila špatná akustika Hradu.
Znamená to, že komplexní důchodové reformy se nedočkáme nikdy a jsme odsouzeni k parametrickým úpravám prvního pilíře tak, aby státní rozpočet úplně nepoložil. S dosavadními parametry systém udržitelný nebyl a čím později by jeho úpravy přicházely, tím bolestivější by musely být.
Není žádná šance obelstít demografii. I kdybychom rázně zvýšili porodnost, je jednak pozdě a jednak je příliš málo potenciálních rodiček, aby to pro důchodový systém mělo relevantní efekt. Moje generace se musí smířit s tím, že z prvního pilíře budeme dostávat menší hodnotu než generace předchozí.
Na druhou stranu to však neznamená, že naše životní úroveň v důchodu bude nižší. Máme totiž k dispozici svobodnější třetí pilíř, jehož moderní verzi datujeme k roku 2013, prakticky na počátek naší pracovní kariéry.
Zatímco první pilíř bude neustále čelit tlaku na redukci parametrů a bude se přibližovat rovnému důchodu, životní úroveň mé generace a generací následujících se bude mnohem více odvíjet od třetího pilíře i soukromých aktiv mimo státní důchodový systém.
Klíčové změny třetího pilíře je zejména navýšení minimálního příspěvku účastníka na 500 Kč, sjednocení státního příspěvku na 20% účastnického vkladu až do výše 1700 Kč měsíčně a nárůst minimálního počtu let spoření na deset.
Právě dlouhodobost spoření umožní vytvořit dodatečné zdroje pro zajištění ve stáří. Zhodnocení, chcete-li výnosy z výnosů, tvoří při desítkách let spoření dominantní část vašich úspor. Stát správně motivuje ke spoření od kolébky, kdy je možné část prostředků v 18 letech věku vybrat k zajištění studijních potřeb.
Nikoliv nepodstatnou změnou je zavedení DIP, který podstatně rozšiřuje okruh daňově odčitatelných investic mimo penzijní společnosti. Dnes tak máme mnohem svobodnější volbu, jak investovat a zhodnocovat své prostředky.
Moje generace naštěstí nebyla zasažena prvopočátky fondového spoření v Čechách, kdy povinnost fondů k nezápornému výnosu umožňovala výlučně konzervativní strategii s mizivým zhodnocením. Tato zkušenost má bohužel za následek velmi skeptický postoj generací 40+ k fondovému spoření a debatu o důchodech činí velmi obtížnou.
Naopak toho rádi zneužívají populisté, kteří slibují královské státní důchody za peníze druhých. Jenže problém s penězi druhých spočívá v tom, že zpravidla rychle dojdou. Kapitálový třetí pilíř je dnes velmi efektivním nástrojem k zajištění solidní životní úrovně v důchodu pro každého, jehož investiční horizont stále překračuje 15 let.
Nové důchody budou muset být nižší a valorizace důchodů pomalejší, před tím není úniku. Pokud chce opozice stávající rozumné a pořád relativně bezbolestné úpravy rušit, měla by říci, kde na pokračování systému ve stávajících parametrech vezme dodatečné zdroje (hlídejme si kapsy) či předložit vlastní verzi úprav.
Zatím jsme neviděli ani jedno a neviděli jsme to ani za 8 let, co byla stávající hlavní opoziční strana ve vládě. Úpravy prvního pilíře musí být vždy kompromisem mezi prodlužováním věku odchodu do důchodu, snižováním výše nároku a vyšším příjmem systému z daní. Kdekoliv slevíme, musíme jinde přidat. A protože bez protinávrhu není debaty, nezbyde než doufat, že pokud se dnešní opozice dostane k moci, nezruší všechny úpravy, které se dnešní vládě podařily.
Nebo můžeme znovu volit odpovědnou vládu a debatovat seriózní řešení o předčasných důchodech, které bude zahrnovat ekonomicky podmíněnou flexibilitu namísto ožehavého řešení tzv. náročných profesí. Vzhledem k tomu, že naše dožití ve zdraví bude mít čím dál větší rozptyl a nebude mít zdaleka vazbu na profesi, je to poslední velká nedořešená otázka.
I přes tuto nedořešenou záležitost se podařila vládě důchodová reforma, která je rozumná a představuje první posun po desetiletí stagnace. I pokud by přežily pouze úpravy ve třetím pilíři, je to velký úspěch.
--------------------
Zdroje:
