Článek
Já naopak prognózuji, že Babišova vláda v této sestavě a s takovým programem nejenže v pohodě, bez kolizí dovládne, ale také bude plnou parou pokračovat po příštích volbách. Nemusíme se pouštět do spekulativních analýz jak to učinil autor, zjevně volič Fialovy koalice, docela postačí pohled z lidské stránky: po celé roky permanentně ostrakizovaní až démonizovaní Babiš s Okamurou, podezíraní a obviňovaní ze všeho možného, zejména špatného, mají přirozenou potřebu (která je najisto neopustí) dokázat, že jejich kritici se mýlili a že všechno osočování stálo na vodě. S převahou vyhráli volby a to nikoli se štěstím, resp. s dopomocí Ústavního soudu, ale proto, že Babiš a Okamura po celé roky vládli všem žebříčkům popularity. Mají na své straně podstatnou část občanů, o něž jistě tak jako současná vládní koalice nepřijdou, protože Babiš a spol. budou předvádět excelentní výkony; oba poznali opoziční vyhnanství, prožili si stavy absolutní bezmoci při konfrontaci s přesilou vládní poslanců a docela jistě udělají všechno proto, aby si takové martyrium nezopakovali. Jistě, jako v každé rodině, v každém týmu se ani oni nevyhnou třenicím, ale právě až sebezáchovná potřeba dokázat že jsou lepší než se o nich říká, lepší než končící koalice, bude tmelem pevnějším armovaný beton. Pokud analyzujeme výchozí situaci účelově smontované koalice Petra Fialy, zjistíme, že na tom byla mnohem hůře, protože kromě programu ,,Antibabiš“ ODS, Lidovce a TOP 09 nespojovalo, a stejně na tom byli Starostové a Piráti – co tyhle dva spolky měli společného je záhadou, pokud pomineme patologickou zášť vůči Babišovi. Ostatně netrvalo dlouho a oba koaliční partneři spolu začali nejprve soupeřit, aby posléze mezi nimi propuklo nepřátelství. Po rozpadu koalice Spolu pozvolna zaniknout TOP 09 a Lidovci, kteří beztak už dlouho přežívají jen díky velkorysosti ODS. Lidovci budou možná ještě nějakou dobu předvádět folklórní tanečky na jihu Moravy, ale i tam mají mnohem populárnější cimbálovky než Jurečkův soubor písní a tanců. TOP 09 nezachrání už ani Praha, protože Schwarzenbergův odér definitivně z pražských kaváren vyvanul a Kalousek nemůže víc než jen mlátit pantem, což mu jde sice stejně skvěle jako Vladimíru Menšíkovi vyprávění zábavných historek ze života jeho rodiny, ale coby přiboudlý veterán zákulisních intrik má už beznadějně po sezóně. Bude nás bavit svými peprnými komentáři, ale na anekdotách politický program nezaloží, a pak za každým rohem čekají na svou šanci ambiciózní třicátníci a čtyřicátníci, pro něž je věkovitý Míra stejně archaickým zjevem jako jeskynní medvěd nebo neandertálec. Chápu, že autor po volebním fiasku svých favoritů cítí potřebu pofoukat si raněné ego útěšnou pohádkou o ničemném a neschopném Babišovi, kterému se vláda brzy rozsype pod rukama a neúspěšná Fialova koalice dostane šanci na předčasný volební reparát, já to však vidím jinak: pevnější vládu než jaká se právě rodí Česko dosud nemělo, protože je poskládána ze tří podceňovaných a všemi dehonestovaných otloukánků, což je nejpevnější základ pro každé spojenectví, protože v následujících letech budou muset společnými silami čelit nejen podrazům opozice, ale také mimořádné nepřízni médií, schválnostem Hradu, sabotážím ze strany vysokých soudů, zejména soudu ústavního, a vlídnosti se nedočkají ani v Bruselu. Naštěstí dochází k resuscitaci Visehradské čtyřky, v níž bude mít spolehlivé spojenci a oporou Babišově koalici budou také čeští voliči, kteří už dnes oceňují, že na rozdíl od končícího, veskrze devótního kabinetu nemá vůči Bruselu vazalský vztah. Nelze opominout ani tak významný faktor, kterým je Babišův věk: v poslední třetině života se v mnoha seniorech probouzí touha zanechat po sobě trvalejší a všeobecně uznávaný odkaz. Proto nezřídka trajektorii své dosavadní existence přešaltují – tak jako Babiš – z kariéry superúspěšného podnikatele, který dokázal vybudovat holdingové impérium, čítající 250 firem, na kariéru zcela jiného druhu, v tomto případě politickou, a tak se zapsat do historie. Babišovi je přes sedmdesát a zřejmě usoudil, že v byznysu už dokázal maximum možného, proto přešel do jiného oboru podnikání – do politiky, v níž rovněž dokázal téměř nemožné: vybudovat nejsilnější politický subjekt, dvakrát vyhrát parlamentní volby a navzdory hanobení, jehož se mu od samého počátku dostává jak od politických konkurentů, tak od mimořádně arogantních a nezodpovědných novinářů, ale i od minoritní, o to agresivnější části veřejnosti, tzv. občanských aktivistů (typicky od fanatiků z Milionu chvilek) stal se natrvalo nejpopulárnějším politikem v zemi. Jinými slovy, myslím, ba jsem si tím jist, že Babiš neudělá nic, čím by si závěr excelentní politické kariéry pokazil a Okamura s Macinkem a ostatními mu v tom budou nápomocni, byť ne vždy a ve všem se shodnou. Ale oba lídři menších partnerů si uvědomují komu vděčí za to, že vystoupali až na vrchol a mohou se podílet na sestavování vlády. Co dodat? Snad jen to, že:
*
Ještě se dočkáme mnoha slepých jasnovidců,
Fialova věštírna má jich na skladě bezpočet,
ale Babiš ať nebojí se věštění špatných konců,
vždyť směje se nejlépe kdo směje se naposled!
