Článek
Měla tvar pětiúhelníku a protože zrovna začalo pršet, zaplatili jsme si i vstup do muzea. Kromě informací o pevnosti samotné mě tam zaujala i expozice o železné oponě, která byla až u pevnosti. Sice jsme se tam zdrželi déle, ale díky tomu jsme nejen nezmokli, ale také nám více chutnal levný oběd.
Pevnost Dömitz
Odpoledne jsme stylově jeli mezi ploty, vyfotili jsme si podivnou sochu, asi to byla smrtka, a vylezli jsme si na rozhlednu udělanou z hlídkové věže, odkud jsme mohli ještě lépe vidět to, na co koukáme už několikátý den.
Po opravdu chladné noci na ucházející matraci chvíli trvalo, než jsme byli schopni další jízdy. Dopoledne jsme měli pocit, že jsme už u nás na Moravě, přesněji v okolí Kroměříže. První cíl byl Istanbul (bistro). Následovala prohlídka města Havelberg u řeky Havel.
Havelberg
Odpoledne jsme opět využili přívoz a přejeli Labe. Cesta vedla malebnými vesničkami. Kemp jsme našli v Tangermünde, kde jsme si večer zašli na velké kafe s mlékem. Bohužel kvůli jazykové bariéře to nakonec bylo dvojité kafe s malou smetanou, tak snad nám oči nevylezou z důlků.
Navštívili jsme Grétu Minde. A zbytek energie jsme vypotřebovali jízdou na bronzovém oslíkovi. I když podle předpovědi mělo být v noci ještě větší chladno, dnes nám zima nebyla, jen ta matrace stále uchází. Jednoduchý jachtařský kemp byl navíc nejlevnější ubytování vůbec, takže jsem spal jako mimino.
Gréta Minde z Tangermünde
Ráno jsme vyrazili po levém břehu Labe, plném uklidňujících výhledů. Skromný oběd se podařilo pořídit v jediné restauraci, kterou jsme v daný čas měli na trase, a nebyl ani moc drahý. Chorvatský číšník se s námi navíc rozloučil v češtině.
Na chvilku jsme přeplavali na druhý břeh, kde nás nejvíc zaujalo mimoúrovňové křížení dvou vodních toků. Po návratu na levý břeh jsme si prohlédli Magdeburg, a potom jsme dlouho hledali další jachtařský kemp. Za odměnu bydlíme ještě levněji než včera a jsme v kempu zatím jediní obyvatelé. Navíc tu mají vychlazené pivo jen za 1 euro.
Dole teče Labe, nahoře je kanál Labe-Havel
Večer jsem se dokopal k údržbě kola. Namazal jsem zadní řetěz a předělal úchyt na brašny, který už nebude řetěz přeřezávat, takže se opět naše hlučnost snížila na přijatelnou úroveň.
Další den pokračujeme po trase Elberadweg, kterou zde asi plánoval nějaký chorý mozek, protože nás tahal z cyklostezky na nezpevněné nebo kostkové uličky, abychom se obloukem vrátili na původní cyklostezku. Naštěstí jsme si mohli rozčilení kompenzovat zajímavými objekty podél té bezpečné cyklotrasy.
Salzblume (česky solný květ) v Schönebecku
Některé uličky vypadaly velmi zajímavě, skoro jako na lázeňské kolonádě. No a výhledy na Labe už mají připravené i rámečky, stačí vyfotit… Část Elberadweg dnes vedla jen po pravém břehu Labe, takže jsme museli použít přívoz pro cestu tam a zpět.
V Dessau jsou objekty zapsané v seznamu UNESCO, které jsme odpoledne navštívili. Po takovém množství duchovních podnětů jsme museli tělu dopřát i trochu sladkostí. Jak nám to na severu chybělo…
Meisterhäuser (Mistrovské domy) v Dessau jsou zapsány v seznamu UNESCO
Následující den jsme projížděli dvěma historickými městy: Wörlitz a Wittenberg, kde jsme také dobře poobědvali v čínské restauraci. Celé dopoledne se v lesích objevovaly památky podobného rázu jako v Lednicko-Valtickém areálu.
Kvůli historickému rázu oblasti byl dnes výrazný podíl kostkových a dlážděných cest, a to kupodivu nejen v centrech měst a vesnic, ale také v lesích a podél hrází kolem Labe. Měli jsme celý den obavu, co nám upadne z kola či z našich zubních plomb, a pohled máme ještě stále rozmazaný i přes poměrně kvalitní odpružení tandemu.
Labský Bubus
Odpoledne jsme u větrného mlýna potkali labského Bubuse. Přejíždění z jednoho břehu na druhý se už stává rutinní záležitostí, včetně toho, že všude nám bez problémů účtují za tandem cenu jako za jedno běžné kolo.
Následující ráno jsme vyrazili trochu později, zejména kvůli přerušovanému spánku průběžným dofukováním matrace. Hlavním bodem zájmu bylo městečko Torgau. Zde jsme měli trochu problém s průjezdem, protože se tam konala nějaká akce a část města byla neprodyšně uzavřená.
Potkali jsme další lehokolový tandem
Kromě velkého nedělního oběda jsme zde potkali lehokolový tandem Pino. Je to takový hybrid mezi lehokolem a běžným kolem, ale asi je to jediný stroj, který se aspoň trochu blíží tomu, na čem jezdíme my. Majitelé byli nadšeni, když zjistili, co se postavilo naproti jejich stroji, bohužel ale jedou Elberadweg v opačném směru, takže jsme nemohli udělat konvoj tandemů.
Dnešní přejezd Labe se nám málem zkomplikoval, protože při návratu na stranu, kde byl kemp, jsme se nevešli na přívoz. Nakonec se podařilo zavřít vstupní vrátka přívozu, ale tandem byl napříč tak nešťastně, že výjezdová vrátka byla v opačném rohu. Večer jsme po postavení stanu v dalším jachtařském klubu zašli na zmrzlinový pohár, když je ta neděle a bydlíme zase jen za pár korun.
Bastei – skalní město nedaleko pevnosti Königstein
Pomalu se mění okolí Labe, už to není daleká rovina, kde Labe ani nevidíte. Dnes už jsme jeli opravdu podél toku řeky a občas to vypadalo, že nás okolní kopce úplně vytlačí do vody. Sice bylo cestou pár zajímavých objektů, ale vrchol byl samozřejmě v centru Drážďan. Kolo jsme zanechali u řeky a trochu jsme si to tam okoukli, no a samozřejmě i ochutnali…
Dnes bydlíme v nám známé oblasti, takže tudy jen projedeme, ale určitě doporučuji návštěvu pevnosti Königstein. Navíc přímo pod pevností si můžete místo stavení stanu pronajmout prostornou chatičku.
Odkazy:
