Článek
Prakticky celý den jsme jeli po pastvinách a tím pádem nás pravidelně zastavovaly brány u ohrad. Ze začátku to bylo zábavné, ale když Lenka otevírala asi stou bránu, už to taková legrace nebyla. Zajímavé je, že některé ovce nás úplně ignorovaly a jiné náš tandem vyplašil.
Celý den jedeme po pastvinách
Další nepříjemnost byla už několikátý den trvající protivítr, takže na relativně krátkou cestu jsme si nevystačili jen s jednou baterií. Bez motorku by to dnes bylo utrpení.
Protože v době oběda nebylo cestou žádné stravovací zařízení, museli jsme si vystačit jen se salámem na suchém chlebu, což za foto ani nestálo. Dnešní první kemp v Německu je s plavacím jezírkem. A večer si ještě uvolníme svaly v sauně.
Bazén a sauna byly to, co jsme potřebovali
I druhý den v Německu jsme potkávali ovce, ale už to bylo v akceptovatelném množství. Vylezli jsme si na jednu rozhlednu a po obědě jsme se prošli po zpoplatněném mostě na nádhernou písečnou pláž přímořských sirných lázní v Sankt Peter-Ording.
Cestou do kempu jsme také narazili na cyklistické schody, raději jsme kolo tlačili, ale dokážu si představit, že se po nich dá vyjet nahoru. Bylo to u vysoké přímořské hráze, která byla zpevněná asi asfaltem. Stále zde sálalo horko, i když už slunce moc nesvítilo.
Cyklo-schody
Jsme teprve druhý den v Německu, ale už jsme několikrát zaznamenali výrazně nižší ohleduplnost k cyklistům, a to jsme v Dánsku nejčastěji potkávali stejná německá auta, jako jsou zde. Jak je možné, že přejetím státní hranice se z tolerantních řidičů stanou bezohlední piráti silnic?
I když to večer vypadalo na déšť, ne-li bouřku, nekápla ani kapka a domluvený přístřešek na kolo jsem nemusel použít. Dopoledne dalšího dne jsme dorazili k Labi, které nás dovede až do Čech. Schválně jsme si trochu zajeli, abychom se dostali na nejvzdálenější dostupný pravý břeh.
Na druhý břeh dnes nedoplaveme
Zvažovali jsme přejet i na levý břeh, kde teče Labe až do Cuxhavenu, ale trajekt tam už od loňska nejezdí, takže bychom museli jet proti proudu a potom se po druhém břehu vracet, navíc bychom následně z Cuxhavenu jeli stejnou cyklostezkou zpět. Místo toho jsme se svezli jiným přívozem přes jeden z přítoků.
I kolem Labe se pasou stovky ovcí. Naštěstí je zde zatím méně bran, které musí cyklisté otevírat. Stále jsou zde domy podobné těm dánským, ale postupně převládají domy s klasickými střechami. Na oběd už jsme cíleně jeli do čínského bistra. Dali jsme si smaženou kachnu a nealko pivo.
Kličkovat mezi ovčími výkaly se moc nedalo
Bydlíme v kempu hned u břehu Labe. Večer jsem se konečně dokopal k výměně předního pláště. Nový jsem koupil už ve Švédsku, ale byl tak drahý, že jsem si ho ještě chvíli šetřil. No a první, do čeho jsme s novým pláštěm ráno vjeli, byla úplně pos*aná cesta od oveček.
Cestou jsme přejížděli dva přítoky Labe, po kterých mě navigace nechtěla routovat a navrhovala mi 10 km dlouhou objížďku. Zpočátku byla trasa na pohodu, ale věděli jsme, že to nepotrvá dlouho. Jednak se nám do trasy zase připletla nějaká akce, protože jsme měli silnici často zablokovanou hasičskými vozy, sanitkami, policejními hlídkami a jedním vrtulníkem. Všechno jsme překonali a za odměnu jsme si dali typické německé jídlo.
Hamburk
Potom přišel průjezd druhým největším německým městem. Nejhorší byl dlouhý úsek, kde oficiální labská cyklotrasa vede po úzké pěší zóně se zákazem jízdy na kolech. Ocitli jsme se v pasti s pomalu jdoucími turisty, které nešlo obejít a z trasy nevedla žádná úniková cesta.
Následný průjezd nádherným přístavem nebyl v nedělním odpoledni o moc jednodušší, takže jsem se velmi brzo začal těšit, až zase město skončí. Kousek před kempem jsme už měli jen jeden přívoz a jinak to zase byla jen klidná cesta přírodou.
Pohled přes někdejší železnou oponu na Lauenburg
Ráno bylo všechno nějak jinak. Už jen to, že jsme měli hráz z jiné strany, než tomu bylo dosud. Také větrné mlýny byly jiné. Ovečky jsme potkávali už jen za plotem a jednou s nimi byl navíc ostrý pastevecký pes.
Kvůli absenci levné obědové restaurace jsme museli přejet na hezčí pravý břeh Labe. Oběd byl sice levnější, ale také trochu skromnější. První rozhledna byla ještě v pořádku, ale u té druhé v nás zatrnulo… Už jsme na území bývalého NDR! Rychle na přívoz, ať se dostaneme na tu pravou (levou) stranu Labe.
Pozůstatky železné opony
Oba následující přívozy byly mimo provoz. Že by náhoda? K emigraci do SRN nám pomohl převaděč s malou lodičkou. Zde už bylo vše v pořádku. Na uklidnění jsme si v první kavárně dali spoustu dobrot.
Nakonec jsme úplně náhodou objevili útulný bio kemp, kde sice nejsou místa pro stany, ale můžete si zaplatit malou, menší nebo úplně nejmenší chatičku. Vše tu je na solární panely, mají i nabíječku na elektrokola, erární šampon krásně voní, prostě jak už jsem psal v úvodu: všechno je dnes nějak jinak.
Odkazy:
