Svět z podhledu: S rozbitým kolem až do Olomouce

Cestou po Německu jsme si ještě odskočili seřídit čas podle spousty slunečních hodin. Přestože jich bylo víc než pět, ani jedny dnes nefungovaly. V Děčíně jsme si dali český oběd.

A potom se to pokazilo. Před Ústím nad Labem jsem při letmé kontrole pláště zjistil, že nějak drhne pomocná ráfková brzda na zadním kole. Příčinou byly dvě prasklé špice (dráty). Jedna šla vyměnit, ale druhou opravit nepůjde, protože je prasklý střed kola. Jedeme tedy bez jedné špice, což na tandemu a na těžko dlouho nevydrží.

Navíc zase prší, takže už dvě hodiny sedíme na zastávce v Ústí a čekáme, až přestane pršet. Je tedy možné, že se do Olomouce nedostaneme po vlastní ose. Držte palce, snad to ještě chvíli vydrží.

Večer a noc jsme strávili u kamarádů, kam jsme se sami pozvali. Naštěstí to nesli statečně. Domácí atmosféra, jídlo a měkká postel mi pomohla odvést pozornost od problému se zadním kolem.

Ráno jsme stejně vstávali dřív a první kilometry jsme ještě proráželi mlhu. Dopoledne jsme si prohlédli Terezín. Oběd vyšel na Roudnici, kde jsme si opět pochutnali na české kuchyni. Původně jsme plánovali nocovat v Mělníku, ale protože zítra bude asi pršet, ne-li bouřit, rozhodli jsme se pokračovat, ať máme zítra kratší trasu.

Tandem se zatím drží, takže pořád doufáme, že dojedeme až do Olomouce. Včerejší nápad s delší trasou se vyplatil. V Mělníku od rána pršelo a my jsme z Brandýsa odjeli včas a déšť jsme úplně vynechali…

U Hradištka jsme potkali jednoho místního cyklistu, který nás vzal na nedaleký hřbitov. Zde jsme zavzpomínali na Bohumila Hrabala a pokračovali jsme do Poděbrad na oběd. Během oběda se trochu vypršelo, takže další už krátká trasa na ubytování byla opět za sucha. Při večerním grilování sice zase pršelo, ale to už nám bylo jedno…

Ráno jsme začali zastávkou na Slavníkovském hradišti. Poklábosili jsme s koňmi v Kladrubech. V poledne jsme si pochutnali na gulášové polévce a smaženém květáku.

U Kunětické hory jsme odbočili vpravo a po necelé hodince jsme byli v dnešním cílovém místě, kde budeme zítra odpočívat, v rodišti Emila Holuba. Celý den stejně poprchávalo, takže i když nás to trochu táhlo na kolo, stejně bychom toho moc nenajeli.

Předposlední den ráno jsme vyrazili už kolem deváté, protože trasa byla výrazně kopcovitá a předpověď slibovala podobně deštivé počasí jako včera. Kopce byly horší, než jsme doufali, takže až oběd nás zachránil před trudomyslností.

Potom už byla trasa výrazně pohodovější, ale také deštivější. Před dvěma silnějšími přeháňkami jsme sice stihli nalézt úkryt, ale na zrušené železniční trati bohužel nebylo kromě staré parní lokomotivy nic, co by nás schovalo.

Během minutky jsme byli skrz naskrz promoklí, takže jsme se na jinak krásné cyklostezce museli komplet převléct do suchého a na našem posledním ubytování opět sušíme.

Najeto 6 730 km (podle našeho cyklocomputeru). Vyráželi jsme autobusem 16. června 2022 do Tallinu a domů jsme se vrátili 12. září. Zážitků máme nepočítaně, takže bude co povídat ještě několik let. Jsme rádi, že jsme tuto výpravu podstoupili. Kdybychom věděli, jaké to bude, asi bychom ji tolik let neodkládali a vyrazili už mnohem dřív.

Odkazy na všechny blogy z této výpravy:

Bylo velmi těžké plánovat další dovolené, protože jsme si touto cestou dali laťku fakt hodně vysoko. V následujících třech letech jsme podnikli trochu kratší výpravy:

Letos si ovšem chceme zkusit něco většího.