Článek
Plánování další cesty mi působilo takové starosti, že na dlouhou dobu poslední spánek v postelích neprobíhal úplně klidně. Navíc jsem byl trochu nervózní z mého ilegálního parkování tandemu zamčeného k radiátorům v přízemí hotelu.
Jedna trasa se nakonec našla, ale během dne jsme vždy odkázáni sami na sebe. Lidé tu sice bydlí, ale něco jako obchod nebo restaurace nikde nenajdete. Nejčastější společnost nám dělal dobytek nebo otravné velké mouchy, které nás dokonce pronásledovaly i při jízdě po místní horské dráze.
Odpočinek po studeném obědě v horkém dni
V cíli cesty je potom jako božské zjevení benzínka s bufetem, kde si dáte podle obrázku vlastně cokoli, protože náhražka dnešního oběda jen těžko uspokojí unaveného cyklistu. Skoro prázdný kemp v obci Parkano je velká změna v porovnání s hordou dnem i nocí slavících Finů o jejich prodlouženém Midsummer víkendu.
Čekají nás ještě dvě podobně náročné a dlouhé etapy, ale naštěstí na zítra slibují oblačnost a možná i přeháňky. Kdo by čekal, že se budeme těšit na špatné počasí. Téměř horká voda v jezeře nás dnes skoro naštvala, protože jsme se chtěli zchladit po téměř devadesáti kilometrech jízdy na přímém slunci.
Je lepší úmorné vedro, nebo bouřka?
I přes ranní útok komárů jsem si musel dát studenou sprchu, abych smyl pot z balení stanu. Stejně to nepomohlo, a i když dopolední část cesty nebyla tak kopcovitá, jak jsme očekávali, propotili jsme se znovu během chvíle. Zejména kvůli štěrkové cestě, a to nejen zvýšeným úsilím, ale i strachem, že se nám náš přetížený tandem někde smekne.
Celé dopoledne jsme projížděli územím nikoho, navigace se podobala spíš slepé mapě a cestou jsme potkávali jen v lese odpočívající bagry — a že jich tam bylo. Navazující lepší cesta byla totální zklamání, protože měla jen vyšší vrstvu štěrku, a když nás předjížděl autobus, doufali jsme, že následující odbočka bude zpět na tu původní „horší“ cestu.
Restaurace s vlastní pláží
Jediná hospoda cestou byla na mapě tak osamocená, že jsme do poslední chvíle nevěřili, že tam budeme moct poobědvat. Naštěstí tam opravdu vařili a měli i soukromou pláž, takže jsme se tam poflakovali, dokud se nenabila baterie totálně vybitá dopolední terénní etapou.
Následující delší polovina dnešní trasy se už naštěstí motala kolem nějaké rychlostní silnice. Všude se objevovaly motivy větrných mlýnů a jiných podivností. Před kempem jsme měli možnost dozásobit se na večer a potom konečně přišla ta slibovaná oblačnost, takže posledních 25 km jsme pro změnu ujížděli před deštěm s bouřkou.
Jediný kemp na trase byl lepší, než jsme doufali, takže máme chatku za cenu stanu na minulém kempu. Pršet naštěstí začalo, až jsme se v kempu posilovali pivem, které jsme si dnes opravdu zasloužili.
Odkazy:
