Svět z podhledu: Helsinky - Turku - Tampere

A proč to tu vlastně máme tak rádi? Je to celkem malé město, kde všude dojdete pěšky. Z velké části ho obklopuje moře s písčitými plážemi a sluncem, které v létě prostě nechce zapadnout. Kamkoli se vydáte, narazíte na park nebo aspoň parčík obklopující zajímavou sochu či monument, a rozmanité historické památky jsou skutečně na každém kroku.

Nejdříve trochu bloudění, ale za chvíli jsme navigaci vyladili a zároveň jsme zjistili, jak je trasa značená, takže jsme si začali užívat střídavě výhledy na moře a spoustu přírody. Když jsme náhodně našli bufet za 11 EUR, kde můžete sníst, co se do vás vejde, vypadalo všechno totálně nádherně, takže jsme si neváhali připlatit i za zákusek.

Trochu nervozity se objevilo až ve chvíli, kdy nám došlo, že se celou dobu vlastně motáme v předměstí Helsinek a že jsme tedy ještě nikam nedojeli. Následně se druhá větší polovina cesty již tak super nezdála, výměna vybité baterie potvrdila, že ta cesta bude náročnější, a když po cca 92 kilometrech bylo jediné ubytování široko daleko za 100 EUR, rezignovaně jsme to zaplatili a šli omdlít na dost hrozný pokoj rozpadajícího se motelu bez wifi.

Dnešní trasu lemovaly lesy a čas od času někde vykouknul dřevěný domek, jako v nějakém skanzenu. Je pravda, že občas někde byl nápis připomínající slovo muzeum, ale nejčastěji to nejspíš byla stále používaná obydlí. Po více než 40 km jsme si nechali doporučit restauraci s bufetovým obědem za 15 EUR (na osobu). Měli obě má oblíbená zvířátka, takže jsem si nakonec nabral jak lososa, tak i pašíka.

Nějak mi neseděla aktuální spotřeba baterie, protože zbývala už jen 1/4 kapacity. Když jsem si nechal spočítat nastoupanou nadmořskou výšku přes 600 metrů a na zbytek dnešní trasy vycházelo ještě víc, došlo mi, že i když se pohybujeme stále jen pár metrů nad mořem, je místní cesta spíš podobná horské dráze. Využili jsme tedy oběd k dobití baterie a s novou energií (i v nohách) jsme pokračovali až do téměř opuštěného kempu, kde jsme si mohli vyzkoušet ubytování v podobném dřevěném domku, jaké jsme celý den obdivovali. Sice jsme zde opět bez wifi, ale je to první den, kdy se naše veškeré výdaje vešly do plánovaného rozpočtu 100 EUR na den.

Po dvou dnech intenzivního šlapání podél EuroVelo 10 nás čekal třetí, ještě náročnější úsek, a tak jsme se rozhodli, že tentokrát si zvolíme kratší trasu a také již bez terénních úseků. Díky tomu jsme už po čtvrté odpolední dorazili do Turku. Pokud bych měl jedním slovem vyjádřit, jak na mě město působí, bylo by to slovo: les. Sice tady mezi stromy nejsou již jen dřevěné domky, ale množství stromů jak ve městě, tak i v jeho okolí je opravdu překvapivé, a tak docela závidím místním jejich životní prostředí.

Ráno vyrážíme na trasu dlouhou necelých 65 km prakticky po rovince, navíc cestou si užíváme koupání v rašelinovém jezeře s téměř červenou vodou a počasí je celou dobu jak z reklamy na letní dovolenou, včetně posezení u piva. Večer poprvé stavíme stan, protože Finové zrovna slaví Midsummer a všude jsou přirážky na ubytování i jídlo.

Byl to dobrý nápad rozdělit cestu do Tampere na tři kratší úseky (každý cca 65 km), protože tu máme docela teplo a obloha je bez mráčku. Cestu takto prokládáme koupáním v jezerech nebo i řece a nikam se neženeme. Nevím, jak to Lenka dělá, ale dopředu ví, kde budeme obědvat a taky co a za kolik tam mají, takže hlady netrpíme.

Příroda tu vyhrává nad civilizací, pokud tu tedy takový zápas vůbec provozují, nicméně kromě dřevěných domků uprostřed lesa se čas od času objeví i nějaký větrný mlýn, kostel či jiná nezvyklá stavba. Opět spíme ve stanu, ale tentokrát už víme, že když je vedro i kolem půlnoci, může ve tři ráno z ničeho nic přijít zima a je dobré mít po ruce teplé oblečení.

Jak se zvyšuje teplota, tak se nám i krátí časy na cestě na úkor koupání v ledové vodě všudypřítomných jezer. Někde sdílíme pláž s nějakými ptáčaty, jinde i se spoustou Finů. S přibývajícím časem se ledová voda mění z nevýhody na výhodu a čím je ledovější, tím více lidí se tam koupe. Jediný problém může být vyslyšená chuť na pivo, která dost sníží motorické schopnosti i výkon, takže byť dnes byla cesta kratší než v minulých dvou dnech, museli jsme výjimečně použít i druhou baterii. Na naší obhajobu je potřeba vysvětlit, že dnes se opět cesta změnila v horskou dráhu a navíc jsem cestou ztratil kapesník, takže jsme se pro něj vraceli.

Po dvou nocích ve stanu se zase vyspíme v postelích bezobslužného hotelu. A aby se nám dobře spalo, prošmejdili jsme večer celý střed Tampere. Až do pozdních hodin nám k tomu svítilo slunce, protože noci tu nejsou takové, jaké by středoevropan očekával.

Odkazy:

Svět z podhledu: Vyrážíme na cestu