Článek
Spánek v posteli si unavený člověk ani neužije. Prostě po tom, co si lehnu, spím jak zabitý až do rána. Dnes jsme si udělali teplou snídani: míchaná vajíčka na másle s cibulkou. To pro nás bylo už úplně demotivující a přinutit se vše sbalit a vyrazit chtělo hodně vnitřní síly.
Cestou jsme na doporučení nejdříve navštívili jeden významný kostel v Gammelstadu se spoustou malinkých historických domečků okolo. Lidé putovali do kostela z velké dálky a ty malé domečky si zde budovali jen na přespání.
Malé domečky, kde přespávali věřící na cestě do kostela
Posílení zmrzlinou jsme fičeli do dnešního kempu, odkud zítra vyrazíme na tu slibovanou atrakci. I když byla cesta kopcovitá, nic jsme si z toho nedělali, máme přece druhou baterii. Posledních 20 km jsme se ale museli obejít bez přípomoci, protože se nám ztratil klíček od baterie.
Byla to fuška a ty nervy s prohledáváním všech zavazadel v kempu, že nám ani nedošlo, že jsme celý den nejedli. Vynechám detaily, ale klíček se po několika hodinách našel v místě, kde měl být. Prostě propadl vnitřní kapsou ledvinky a nebylo ani možné jej nahmatat. Zasloužená večeře byla potom super zakončením dne.
Druhý den jsme navštívili Storforsen, sice to bylo úplně mimo naši plánovanou trasu, ale stálo to za to. Na místo samotné jsme se po zralé úvaze vydali autobusem, bude to přece jen pěší túra, tak ať si tandem taky někdy odpočine.
Hlavní atrakce je 600 metrů dlouhý vodopád, kde se voda řítí takovou silou, že se podvědomě bojíte pustit zábradlí. Natočil jsem několik videí, ale tu obrovskou energii podobnou protržené hrázi to nedokáže zaznamenat.
Paralelně bublá spousta vedlejších potůčků a říček s vlastními vodopády, které samy o sobě také představují nádhernou přírodní atrakci a zároveň zezadu slyšíte nepřetržitý hukot živlu. Kousek proti toku je navíc muzeum v přírodě, kde nás nejvíc zaujal historický dům bohatší rodiny.
Dům bohatší rodiny s větším oknem a zejména přístřeškem nad vchodem
Osobně jsme otestovali i plně funkční dvojitou kadibudku. Jen si nejsem jistý, jestli je úplně autentická, když měla záchod přizpůsobený vozíčkářům. Zajímavá byla i pojízdná chata, ale nejlepší bude si sem raději zajet a prohlédnout si to osobně.
Závěrečný odpolední whirlpool v jednom z bočních ramen řeky nám příjemně zkrátil čekání na autobus.
Předpověď počasí na následující den se stále měnila, jedno tam bylo pořád: déšť. Čas a množství sice bylo nejisté, že zmokneme, byla jistota. Ráno jsme si tedy raději přivstali, abychom aspoň za sucha balili. Potom jsem se tradičně zakecal, tentokrát s jedněmi Nory, kteří do Švédska přijeli za teplem. Je vidět, že vnímání tepla je velice relativní.
Když jsme konečně vyjeli, bylo jasné, že nepojedeme dlouho. Nakonec drobné mrholení vydrželo 20 km, potom se nám zjevila první autobusová zastávka, kde jsme byvakovali hodinu a půl.
Autobusová zastávka nás ochránila před deštěm
Po dešti jsme stihli plánovaný oběd, kde jsme měli šanci okusit tradiční švédské knedlíky. Kvůli palačinkám se šlehačkou na ně nakonec nezbylo místo.
I když dnes byl dlouhý přejezd zpět k moři, cesta byla asfaltová celou dobu, takže jsme valili jako o závod, protože mraky moc optimismu nepřinášely. Okolní lesy časem přestanou být tolik zajímavé, takže už si tak nějak hledíte svého a nic neočekáváte. Potom přijde práce na silnici s objížďkou a ejhle, pěkný kostel… A nedaleko zase ulička malých dřevěných domečků. No a nakonec další sob, tentokrát s výstavním parožím, ale ten se fotit nechtěl.
Posledních 20 km zase pršelo, chvíli i dost hustě, ale jeden přístřešek jsme minuli ve chvíli, kdy jen mrholilo, a druhý se objevil, až když pršet přestalo. Naštěstí nepromokavé oblečení funguje, takže jsme relativně dost suší a další noc ve stanu není tedy žádný problém.
Odkazy:
