Článek
První naše cesta vedla na oběd. Zde jsem mimo jiné zjistil, že ta hnusná hnědá voda, co pořád piju, se jmenuje kotikalja a je to něco jako domácí pivo s nízkým množstvím alkoholu. Hned po vydatném obědě následoval přechod hranice, který jsme si fotili z mnoha úhlů i směrů. Mimochodem, první co uvidíte při pohledu z Finska do Švédska, je IKEA…
Protože se počasí ještě víc vylepšilo, podařilo se nám za odpoledne dorazit do původně plánovaného kempu ve Švédsku, i když jednu hodinu k dobru nám poskytlo nečekaně jiné časové pásmo.
Samoty jsou ve Švédsku dost podobné těm finským
Během prvního dne jsme nepozorovali žádné změny, cesta vedla opět samotami bez obydlí, i místy, kde se mezi stromy ukrývaly nám již známé dřevěné domky. Část trasy byla opět po štěrkových cestách, které mají podobnou kvalitu, jsou tedy bez problémů sjízdné a kromě občasného prachu, nebo dnes spíš bláta, není důvod ke stížnostem.
Večer už se sice mraky protrhaly, ale předpověď na další den nebyla úplně jednoznačná. V obvyklém denním rádiusu se již bohužel nevyskytoval žádný kemp. Abychom jeli jen 32 km, to ani nemělo cenu vyjíždět, a hodně přes 100 km zase nemuselo dopadnout dobře, zejména pokud by opět pršelo. Našli jsme si tedy ubytování v patřičné vzdálenosti se střechou a postelí.
Trasa vedla částečně opět pustými lesními cestami se štěrkem, ale už jsme občas projížděli i vesnicemi, které jako vesnice i vypadaly. Měly třeba hřiště na fotbal, něco jako náves a dokonce jsme potkali i vesnickou prodejnu. Lenka navíc mezi stromy zahlédla balvan, který tam podle pověsti hodil rozzuřený Tor.
Po některých silnicích ve Švédsku raději na kole nejezděte
Měli jsme několikrát příležitost ověřit si doporučení mnoha zkušenějších cestovatelů, abychom se místo klikatých, zvlněných a zbytečně dlouhých cyklostezek nevydávali po přímé silnici podél pobřeží. Takže holt jezdíme dvakrát tolik kilometrů, než je reálná vzdálenost jednotlivých míst, ale zase jsme neměli problém s předjíždějícím kamionem, který nemá kam uhnout…
A abych nezapomněl, druhý den ve Švédsku nebyl problém sehnat výhodné obědové menu, na jaké jsme byli zvyklí ve Finsku, bohužel časem jsme zjistili, že to další dny už tak jednoduché nebude.
I zde jsme mohli bydlet
Spíme v nádherném dřevěném domě. Měli jsme výběr ze dvou domů, kromě většího, kde bydlí i majitelka, byla možnost si vybrat i menší domeček. Ten větší měl trochu modernější výbavu, takže volba byla jasná. Převážně původní zařízení obou domů jsme si se zájmem prohlédli a nafotili, jako v nějakém muzeu. Po necelém měsíci jsme dnes konečně vyprali prakticky všechno oblečení, takže už zase budeme jako ze žurnálu.
Večer se nás majitelka zeptala, jestli máme čas, že nás vezme na výlet. Jeli jsme na pobřeží s jedním osmdesátiletým farmářem, kde jsme si nejdřív prohlédli jeho památkově chráněný domeček, opět včetně původního vybavení. Potom jsme lodí zajeli na jeho vlastní ostrov. Je to takový ráj na zemi.
Návrat ze soukromého ostrova
A jako perlička na konec, tento osmdesátiletý farmář a majitel ostrova sice jezdí starým odrbaným teréňákem, ale doma mu stojí reprezentativní historický Rolls-Royce a moderní karavan na cestování. Vše si vybudoval vlastníma rukama a i přes věk, kdy by si mohl už jen užívat, stále dře na své farmě a po večerech ještě ukazuje zadarmo turistům nejen z Česka svůj soukromý ráj.
