Článek
Počasí se dnes pomalu vylepšovalo, až do nádherného slunečného a teplého odpoledne (21 °C).
Vypadalo to podle mapy, že dnes teplý oběd nebude. Když se u cesty zjevila pizzerie, rychle jsme zapomněli, že je nemáme rádi a dali jsme si netradičně vypadající pizzu Vulcano.
Panoramata přestáváme fotit, už nám přestala připadat neobvyklá
Cestou jsme si málem dali kafe, protože už dlouho dopředu byla na mapě jeho ikonka, ale tak nějak to nebyla kavárna, spíš tam probíhalo nějaké sousedské posezení a prodej a za kafe se platilo hotově, ale my jsme se zatím bez švédských peněz obešli…
Taky jsme zde asi pochopili, co to je Loppis, což vídáme často podél cesty napsané. Zde to bylo něco mezi prodejem historických či rukodělných předmětů a výstavou umění.
Vesnická slavnost
Probudili jsme se do krásného dne, navíc vyspinkaní do růžova, protože jsme si zaplatili levnou a přitom nadstandardně vybavenou chatičku. Kvalita i ceny kempů se velmi liší a zatím nejlepší zkušenost máme s karavanovými kluby.
Dnešní cesta byla docela dlouhá, ale hlavně kopcovitá, takže absence restaurace na trase měla kromě skromného oběda i problém s výdrží baterií. Nakonec druhá baterie vydržela až ke kempu, ale museli jsme přípomocí docela šetřit. Jinak nákup salámu a sýru k obědu proběhl tradičně v supermarketu u čerpací stanice.
Vesnická čerpací stanice
Cestou jsme kromě lesů a jezer potkali také nějaká muzea, ale bohužel jsme se museli spokojit jen s prohlídkou exteriérů, protože veškeré informace byly jen švédsky.
Nicméně od prvního dne jsme si všimli, že Švédové si oblíbili stará velká auta, zejména z Ameriky, takže pro většinu chlapů je jízda po místních silnicích jedna velká muzejní expozice.
Po příjezdu do Falunu si nelze nevšimnout skokanských můstků
Mělo nám pršet už od půlnoci, takže když jsme se další ráno probudili a stan byl suchý, neváhali jsme a rychle vše sbalili. Při snídani jsme oprášili polštinu s našimi kempovými sousedy a potom už rychle na prohlídku města a muzea těžby mědi. Muzeum bylo zajímavé a docela rozsáhlé, se spoustou strojů, zde například třídili rudu od hlušiny už osmileté děti.
Lenka podle mapy našla obědovou restauraci, spíše tedy jídelnu, kde neměli mít ani pizzu, ani kebab, takže jsme měli radost, když jsme zjistili, že tam skutečně vaří a navíc docela levně.
Zde se těžila měď
Následoval zrychlený odpolední přesun do hostelu, kde si dnes vypereme a navíc přečkáme v suchu noční deště, kterým jsme dnes jako zázrakem ujeli. Okolní krajina se docela proměnila, lesy už nejsou všude, ale kromě luk se stády krav či koní se čím dál častěji objevují pole s obilím.
Odpoledne jsme pěšky zašli nakoupit a dopřát si trochu sladkostí. Sice jsme cestou zpět už malinko zmokli, ale stálo to za to, navíc večer si uděláme vajíčka se slaninou, takže dnes jsou gastronomické zážitky velmi intenzivní.
Vše vypráno a vysušeno, můžeme vyrazit
V noci se vypršelo, takže jsme se probudili do slunečného rána. Sbalili jsme vyprané oblečení a hurá za dalšími zážitky. Před námi stále pršelo, takže jsme jeli po čím dál mokřejších silnicích i štěrkových cestách. Místo aby nás honil déšť, honili jsme tentokrát my jej a vyhráli jsme… Naštěstí to byla jen krátká přeháňka, takže stačila nepromokavá bunda a kraťasy na slunci brzo uschnuly.
Cestou se začaly rojit další historická auta. Takže to nejspíš nebyla jen náhoda, ale nějaký závod spolehlivosti.
Staré nádraží
Protože dnes byl průjezd větším městem už v 10 hodin, vypadalo to na studený oběd, ale časem jsme si spočítali, že pokud dnešních cca 70 km ujedeme bez odpočinku, stihneme oběd v cílovém městě Sala.
Únava se podepsala i na psychice, protože když jsem zastavil u první reklamní cedule na obědové menu, začala Lenka skoro křičet, že je to zase pizza a že raději pojedeme do centra, kde má v mapě dvě restaurace a aspoň jedna určitě pizza nebude.
Měla pravdu, pizza byla jen jedna z nich, ale bůh ví proč, nechtěla se přesto dnes u jídla fotit…
Maketa dolu na stříbro
Po ubytování v kempu (=stavění stanu) jsme vyrazili na prohlídku místní atrakce — dolů na stříbro. Měděný důl včera byl sice větší, ale i tak to stálo za to. Navíc i zde jsme potkali pár veteránů. Ten druhý byl dokonce v pohybu.
Jo a zjistil jsem, že z těch dešťů se mi do rámu kola někudy dostal asi litr vody. Občas to někde ukáplo a po podrobnějším prozkoumání jsem zjistil, že to i šplouchá. Po dlouhém přemýšlení jsem přišel na to, jak vodu vylít a skutečně jí bylo hodně a celou dobu ji vláčíme s sebou…
Odkazy:
