Článek
Občas jsme sice viděli nějaký zajímavý objekt, jako třeba kostel nebo další historické domečky (zde se ale asi stále bydlí), ale mnohem častěji jsme hledali nějaký přístřešek, klidně i na zápraží náhodného domu u cesty.
Využíváme všechny možnosti, jak se schovat před deštěm
Nebýt vydatného oběda v čínské restauraci (co jiného by nám taky místní doporučili), tak by nás musela přepadnout trudnomyslnost. Večer jsem musel zajet na benzínku umýt kolo, protože jsme tam měli tunu písku navíc. Proti trudnomyslnosti jsme si dnes pro jistotu ještě zaplatili extra drahou chatičku i se sprchou a kuchyňkou, protože zítra má být počasí ještě horší.
Ráno nás vzbudil podivný rachot. Jak se ukázalo, byl to jen silný déšť. Celé dopoledne se snižovala a zase zvyšovala intenzita, ale pršelo stále. Čerstvě umytému tandemu se nechtělo vylézt zpod stříšky, ani nepromokavá zavazadla se neměla k žádné akci. Tak jsme holt museli počkat, až přestane pršet.
Ranní plánovaný průjezd kolem jediného místa s jídlem se změnil na zastávku s pozdním obědem. Ano, zase bylo typické švédské jídlo: kebab. Po obědě se znovu rozpršelo, takže se na nás už začali divně dívat, když jsme kafe srkali další hodinu.
Zvonice
Po dešti bylo třeba dohnat čas, a tak se jelo bez přestávky až do večera. Cestou jsme fotili jen za jízdy (zvonice, polom s kameny, cedule připomínající bitvu, kde byla dnes jediná čůrací pauza).
Dnes byste nás našli zase ve stanu, blízko jediného záchodu, hned za popelnicemi. Ano, hádáte správně, jsme ubytovaní ve velkém drahém kempu.
Kolo se krčí pod stříškou u záchodu
Další dopoledne mrholilo, naštěstí jen lehce, ale zima byla stále. Už jsem začal uvažovat o rukavicích, které vezu jen pro případ krize (sníh, led a podobně).
Vyjeli jsme až v 11 hodin, když bylo jasné, že se to nezlepší. Sightseeing Umeå jsme začali u opery, ale tam jsou múzy asi jen uvnitř, takže jsme ji ani nefotili. Kostel už byl zajímavější, ale kvůli lešení bylo nutno fotit jej zezadu. Ještě jsme si vyfotili radnici (snad to byla radnice) a hurá na rychlý švédský oběd: pizzu.
Radnice v obci Umeå
Cestou přímořskými městy a vesnicemi nás zaujala socha místního rodáka Gunnara Nordahla, či Bendra. Konečně jsem také vyfotil jeden z tisíce posedů, které lemují všechny cesty, zejména ty lesní. Zajímalo by mě, co mohou lovit na silnici…
Bender
Sluníčko, hurá! Sice je stále chladno, ale dnes ráno byla konečně čistá obloha a svítilo sluníčko, takže jsme se balili v mnohem veselejší náladě. Italský cyklista, kterého jsme v kempu potkali, plánoval dnes dojet do stejného cíle, ale zvolil si jinou trasu víc podél pobřeží, tak snad se potkáme a uvidíme, jestli jsme měli šťastnou ruku při volbě cesty přes vnitrozemí.
Subjektivně jsme nadmíru spokojeni. Sice to byl samý kopec a cesta byla dopoledne většinou štěrková, ale ty panoramata… Hned na začátku terénní části byl i přístřešek, který by se byl hodil v případě deště, ale tentokrát jsme chytli jen přeháňku až těsně před cílem.
Panoramata, kam se člověk podívá
Také jsme míjeli kamennou stavbu, u které jsme si nebyli jistí účelem, a další panoramata podobající se našim horským oblastem, i když je pravda, že vyjet do těch 200 metrů nad mořem dalo fakt zabrat.
Oběd byl na lavičce před vesnickou samoobsluhou, včetně přilehlé čerpací stanice. Je to trochu jiné a přitom vlastně tak podobné jako benzínky se supermarketem ve Finsku.
Odpoledne už to bylo po asfaltových cestách, ale i tak zde byly zajímavé výhledy. A také spousta kostelů a podobných staveb.
Jezero vedle kempu
I když to dnes nebyla kilometrově dlouhá cesta, docela jsme si mákli, například naše lepší baterie nevydržela ani 50 km, takže odpoledne si zasloužíme odpočinek u jezera, kde je náš dnešní kemp.
Odkazy:
