Článek
Včera večer jeden německý cykloturista dojel do stejného kempu a po výměně zkušeností jsme zjistili, že jede téměř stejnou trasu, jen v opačném směru než my. Neměl žádný elektromotor, navíc táhl s sebou i výbavu na vaření a stejně jezdil větší denní vzdálenosti.
Následující den jsme potkali kolem oběda bosého člověka na kole s přívěsem, který byť neuměl anglicky, nás nasměroval na fastfood, kam později taky přijel, a večer dojel i do stejného kempu. No a do třetice tam večer přijel další německý důchodce na leho-tříkolce s přívěsem, který jede přesně opačnou trasou, kterou plánujeme příští týden.
Nádherné jezírko na území nikoho
Kromě setkání s mnoha cestovateli jsme samozřejmě také jeli. Polovina dnešní trasy byla převážně po štěrkových cestách, kde jsme měli pocit, že když se něco stane, tak nás najdou až příští rok. Když jsme náhodou přece jen potkali živáčka, neuměl ani slovo anglicky, takže jsme se domlouvali pomocí posunků, ale moc si nejsem jistý, jestli chtěl říct, že si tam máme jít zaplavat, nebo že se tam plavat nesmí, ale jistě to bylo něco o plavání…
Po krátké prohlídce dnešního cílového místa jsem se ještě zastavil v nemocnici (první po dlouhé době), kde mi na bolavé ucho doporučili ibalgin (už si ho pár dní beru) a abych přišel zítra, že tam bude víc doktorů a méně pacientů.
Další kouzelné místo na procházky v moři
Ráno jsem nemohl dospat, protože mě začalo bolet i druhé ucho. V nemocnici už jsem věděl, co a jak ze včerejška, takže jsem se potutelně usmíval na bloudící a celkově ztracené finské pacienty. Sestřička u příjmu i pan doktor mluvili srozumitelnou angličtinou, všechno mi důkladně vysvětlili a po kontrole obou uší jsem se dozvěděl, že to je zánět a že příště si mám do jezera vzít špunty do uší. Po výplachu obou ušních dírek jsem dostal recept na antibiotika a přípis na kontrolu za tři dny v Rovaniemi.
Po ošetření jsme zvolili kratší verzi dnešní trasy a po 32 km jsme v dobrém čase výborně a celkem i levně poobědvali na jediném vhodném místě široko daleko. Určitě tušíte, že to bylo v sousedství čerpací stanice. Po obědě, v očekávání víceméně nudného přesunu, jsme odbočili ze silnice na paralelně jdoucí štěrkovou cestu, která sice nebyla v mapě, ale podobala se ostatním cyklostezkám podél rušné silnice (i dnes jsme už stejnou jeli).
Po pár kilometrech se ale cesta nečekaně vzdálila od silnice, od které nás odděloval plot, takže nebyla šance to nějak přejít a museli jsme pokračovat. Každou odbočku jsme volili podle její průjezdnosti, protože na mapě nebyla ani čárka. Prostě jsem měl puntík uprostřed úplně prázdné bílé plochy. Po čase jsme zjistili, že pod občas se vyskytující modrou a žlutou značkou je i symbol horského kola, takže jsme se této značky začali cíleně držet.
Ani jedna z cest není na mapě, tak aspoň sledujeme šipky podél cesty
Po chvíli nás dojel člověk na super vybaveném horském kole a koukal na nás jako na zjevení, jak jsme se tam proboha dostali a že jsme se určitě museli ztratit. Podle všeho to byl nějaký tréninkový okruh pro horská kola, který jsme s naším tandemem úplně v „pohodě“ dali. Chudák cyklista sem už jezdit nebude, když to zvládne i přetížený tandem…
Následná trasa už byla mnohem jednodušší, jen sightseeing v Oulu po všech památkách a ostrovech byl ještě větší nervák než ten okruh pro horská kola.
Vodotrysky v Oulu
V kempu jsme potkali opět našeho bosého cyklistu, co neumí anglicky, a také první Čechy.
Odkazy:
