Článek
Přesněji řečeno pokračovala na jinou stranu, než kam jsme směřovali. Jediný použitelný způsob, jak se vyhnout velké objížďce, bylo pokračovat přímo po silnici. Není tam moc velký provoz, ale krajnice je úzká a občas tam jezdí i náklaďáky. Jen jsme na cestu najeli, zpomalilo kolem jedoucí bílé auto a něco se nám řidič snažil říct. Po vyjasnění komunikačního jazyka nám naznačil, ať zastavíme a on nám řekne, co má na srdci.
Nebyl to nikdo ze silniční policie, ani uvědomělý občan, který nás chtěl varovat před jízdou po této silnici. Byl to novinář, který nás krátce vyzpovídal a udělal si pár fotek, včetně několika z dronu. Nečekáme, že se z nás stanou mediální hvězdy, ale je možné, že se v místních novinách objeví zmínka o Češích na podivném kole.
Záběr z dronu
Další milník byla malá plážička údajně i s piknikovým stolem. Mapa zřejmě nebyla moc aktuální, protože pozůstatek ohniště nebylo to, co jsme chtěli použít na přípravu chleba se šunkou a lososem. Ani to plavání moc nedopadlo, zabořil jsem se po kolena do bahna a podřel si lýtko. Po obědě na dece u této pláže se ozval divný zvuk a z trávy vedle nás se vynořil vlk. Naštěstí vedl na vodítku paničku, takže jsme až na velký šok přežili.
Cestou jsme se zajeli podívat na jeden malý skanzen, který už zavírali, takže jsme si udělali rychlou prohlídku exteriérů budov a nic jsme ani nemuseli platit. Hlavní cíl byla ale jedna z mnoha místních rozhleden s výhledem na kráter po pádu meteoritu.
Rozhledna
Konečně Vaasa
Ve Vaase jsme před bouřkou ukryli tandem do průchodu, kde stejně zmoknul, a my si dali zapečeného lososa a sledovali ze sucha průtrž mračen. Noc jsme opět preventivně trávili v chatce, co kdyby se bouřka vrátila… (hlavně se nám nechce stavět stan, navíc v mokré trávě).
Teprve ráno jsme udělali sightseeing po městečku Vaasa a hurá na další skoro stokilometrový úsek. Ještě dopoledne jsme stihli jedno koupání, pak nanuka a v čase oběda jsme dokonce našli restauraci, jen z toho vedra jsme ještě neměli hlad na regulérní jídlo, tak jsme se odbyli jablkem a banánem.
Vaasa
Následně jsme využili EuroVelo 10 a projeli se po krajině obklopené ze všech stran vodou. Během pauzy jsme měli první úraz z únavy — zlomenina nožičky. I když to byla jen nožička stojanu, dost mě to bolelo a zbytek dne jsme měli problém s parkováním kola. Zítra se pokusím něco vymyslet, ale asi to bude chtít výměnu.
V pozdním odpoledni jsme dostali druhou (dnes už poslední) šanci na teplé jídlo a vůbec nás netrápí, že to bylo zase na čerpací stanici. Čas od času se křížíme s naší oblíbenou EuroVelo 10, ale v tom vedru nás její jistě zajímavá zákoutí už nezlákala, snad zítra.
Odkazy:
