Článek
Únava a postel s peřinou přebily dokonce i bolest ucha, která mě už několikátý den zlobí. Do reality jsem se rychle vrátil vlastním přičiněním. Nezvládl jsem dnešní první rozjezd a naše kolo poprvé na dovolené položil na bok, což se naštěstí obešlo bez dalších úrazů či škod, jen ten včera zlomený stojan se mi zatím nepodařilo nijak opravit. Zamířili jsme do nedalekého cykloservisu, kde mě už po vstupu obsluha udivila výbornou angličtinou, a když mi ze skladu přinesli nový stojan, bylo mi jasné, že jsem na správném místě. Operace se podařila a náš tandem už zase stojí na nohou.
Opět na vlastních nohou
Díky ušetřenému času jsme udělali pár elegantních obloučků po EV 10, abychom nebyli příliš brzo na plánovaném obědě. Řízek s opékanými bramborami a tunou zeleniny byl tak výborný, že jsme ho nestihli vyfotit a obrázek prázdného talíře sice vypadal vtipně, ale v cestovatelském deníku je celkem málo vypovídající.
Napadlo mě, že když je ten servisní den, překontroluji dočasný přední plášť, který mi před cestou bylo líto vyhodit, protože ta díra na boku ještě nebyla skrz… Tak dnes už skrz byla a nebyla jen jedna. Čas na výměnu pláště přišel ve vhodný den s krátkou trasou, protože se mi moc nedařilo. Původní duše sice byla samá záplata a trochu se přilepila k plášti, ale přece ji hned nevyměním. Výměnu jsem si tedy dal dvakrát. Obědová pauza se tím protáhla na dvě a půl hodiny a byl jsem zpocený od hlavy až k patě. Chtěl jsem se ochladit koupelí, ale byla to spíš dlouhá procházka v mělké vodě jezera nebo už moře (kdo to má poznat).
Zbytek dnešní trasy si už lehce odvodíte podle věcí, které jsme cestou koupili: točená zmrzlina, sladké pití, půl litru mléka do kafe na snídani, nějaká buchta, šunka k večeři, sýr k večeři (byla to ale kysaná smetana), nová duše pro jistotu a univerzální olej na kolo.
Dnes spíme ve stanu vedle rockového festivalu, naštěstí s krásným uklidňujícím okolím.
Park v městě Kokkola
Začínám si zvykat na stan, ani noční řádění účastníků nedalekého koncertu mě nevzbudilo, jen Lenka nemohla kvůli hluku chvíli usnout. Ráno už byl všude klid a mohli jsme vyrazit na sever. Cesta byla tentokrát ještě víc územím nikoho. Občasné domky zde tvoří hloučky v podobě vesnic, ale nikde nevidíme žádné obchody ani restaurace.
Cestou jsme minuli dalšího cyklistu, který nás vyfotil a jel za námi, aniž by nás dokázal dojet. Nebýt toho, že jsme si po čase udělali pauzu, tak nemáme pár našich fotek za jízdy ani se nedozvíme, že je z Rakouska.
I když se to nezdá, není snadné nás dojet
Supermarkety a restaurace, či častěji fastfoody, se koncentrují kolem čerpacích stanic, kde jsme také dnes celkem levně pojedli formou bufetu výbornou hustou masovou polévku a spoustu salátů. Dezert s kávou zajistil pestrost stravy.
Těsně před tímto obědem jsme překonali prvních 1000 km. Ale dál už nic překvapivého, tedy až na cíl naší dnešní etapy, kde bylo tolik lidí, že jsme měli problém najít volný plácek pro stan. Prý je tu pro změnu nějaký sraz, ale na to už jsme si zvykli.
Procházka po hladině moře, kupodivu nebylo slané.
Kemp v obci Hiekkasärkät sousedí s krásnou písčitou pláží a procházka po hladině vypadá mysticky, jen to moře tu není vůbec slané.
Odkazy:
