Článek
Ráno při balení jsem ještě nabíjel na sluníčku powerbanku, ale když jsme vyjeli, postupně se zatáhlo a přišla ta vytoužená změna počasí. Bohužel předpověď počasí sice rámcově seděla, ale časování bylo úplně jinak.
Několik rad pro jízdu v dešti:
1. U nepromokavé bundy je nutno v případě deště uzavřít větrací otvory a kapsy, jinak není nepromokavá.
2. Pokud se nelze před deštěm na chvíli schovat, jsou nepromokavé kalhoty na dně brašny nedosažitelné.
3. Oblečení pod nepromokavou bundou je mokré i vlivem pocení a nemusí ani pršet.
4. Čekat, až přejde déšť, má smysl teprve ve chvíli, kdy už pršet začalo.
5. Jízda po nezpevněném povrchu v dešti způsobuje zašpinění kola i příslušenství.
Začátek silnice se dvěma oddělenými pruhy
6. Nejezděte po cyklostezkách (ani EuroVelo 10), které vedou po silnici s oddělovacím středovým pásem. Kamiony se nemají jak vyhnout a krajnice nikdy nebude dost široká. Volte raději nezpevněné cesty i s tím rizikem z předchozího bodu.
Asi už jsme v Laponsku
Polární oblast se blíží, takže ráno jsem si pro jistotu nechal oblečené jedno termo triko, ale asi bych to zvládl i bez něj, protože dnes bylo to úplně nejvíc nejlepší počasí na cyklistiku.
Vjíždíme do Laponska
Prvních 25 km to ještě byla klasika s více či méně domky mezi stromy. První větší pauza na mostě přes řeku Louhelankari přinesla dilema, jestli se rozjímat nad panoramaty vlevo, nebo raději vpravo.
Potom už se silnice změnila na štěrkovou, což by tak nevadilo, kdyby jednou za čas nejel kolem nějaký závodník v osobním autě nebo přímo v kamionu. Jednou jsme naštěstí zrovna obědvali (chleba se sýrem a šunkou), takže jsme se stihli schovat, ale většinou jsme dostali přímý zásah odletujícím štěrkem a 10 minut jsme dýchali hustý prach.
Dnešní večer opět spíme ve stanu. Jsme moc rádi, že kemp zde skutečně je, protože cestou nebyla ani žádná čerpací stanice, obchod či hospoda, a tak je to tu jediná záchrana městského člověka před už trochu nadměrnou divočinou. Zítra už snad dorazíme na nejsevernější bod naší cesty a zároveň budeme mít po čase teplé jídlo a postel, takže už se nemůžeme dočkat.
Po chladné noci ve stanu jsme zabalili jen nejnutnější věci na dvoudenní etapu s nejsevernějším místem naší cesty. Stan, spacáky, karimatky a další zbytečnosti na nás počkají v základním táboře (kempu).
První sob
Cesta byla náročnější, než jsme čekali, takže jsme byli rádi, že jsme nakonec druhou baterii vzali s sebou, i když to vypadalo jako zbytečná zátěž. Konečně jsme cestou potkali soba, ale selhala technika a máme jen foto jeho mizejícího pozadí…
Dosud jsme jeli převážně na sever a nyní už pojedeme hlavně na jih. Dosažení polárního kruhu bylo tedy předčasné vyvrcholení naší tříměsíční výpravy, přesto jsme se tady nejvíc těšili na bufet s teplým jídlem, kterého se nám včera nedostalo.
Cestou zpět do Rovaniemi už začalo poprchávat, ale bouřka přišla až poté, co jsme dorazili na ubytování a uvázali kolo k zábradlí (lano nám půjčili).
Improvizované parkování kola
Následovala prohlídka hlavního města Laponska, bez ohledu na zimu a mrholení. Kromě pěkného moderního kostela (z roku 1950) jsme v centru našli už jen restaurace či kavárny. Po dlouhé době jsme se vyspali v teple a hlavně v posteli, ale tak rychle jsem usnul, že si z toho nic moc nepamatuji.
Ráno jsme navštívili Laponskou centrální nemocnici, aby mi překontrolovali stav mého zaníceného ucha. Protože to proběhlo rychleji, než jsme plánovali, dojeli jsme na oběd už v 11:00. Bylo to dnes poslední místo, kde se dalo sníst něco teplého. Docela nás překvapilo, že v tuto hodinu tam bylo narváno, a protože jsme měli hodně času a čekali jsme, až se dobije baterie, stihl jsem si sepsat pár postřehů z toho, jak se ve Finsku stravujeme.
Návrat do včerejšího kempu již proběhl bez dalšího setkání se sobem, což hlavně Lenku mrzelo, protože ten včerejší s námi moc dlouho nepobyl. Volný čas jsem využil k údržbě kola, při které jsem zjistil, že zadní plášť je v pořádku jen na první pohled, ale když kolo otočím, vykoukne už modrá výztuha pláště. Díky velké pumpě, kterou mají v kempu, proběhla výměna rychleji než minule. Trochu mi vadí, že už s sebou nepovezeme žádný náhradní plášť, což ve mně vzbuzuje pocit nejistoty.
Již tradičně byla chladná noc (ve 2:00 bylo 8 °C) a během pár hodin je zase horko (v 6:00 bylo opět 18 °C). Místní správce kempu nás popohání k odjezdu, že počasí dlouho nevydrží a my zmokneme. Měl pravdu, naštěstí necelý 1 km od kempu se jako zázrakem objevil přístřešek.
Nestihli jsme tedy zmoknout a jak se první přeháňka vypršela, vyrazili jsme v nepromokavém oblečení dál. Když to vypadalo na další přeháňku a navíc se ozvala rána, jako by se blížila bouřka, zastavili jsme na volném prostranství, protože jsme konečně uviděli soby.
Konečně další sob
Kousek od tohoto místa jsme opět našli přístřešek, takže i druhou přeháňku s bouřkou jsme přečkali v suchu. Díky tomu všemu jsme původně plánovaný předčasný oběd měli „až“ ve 12:00.
Následovala již klidná cesta do příhraničního finského města Tornio, odkud zítra překročíme hranice do Švédska.
Odkazy:
