Článek
Přijato většinou populace, avšak zamítnuto většinou kantonů: výsledek hlasování švýcarů dne v referendu 29. 11. 2020 za „odpovědné podnikání“ vede k debatám o politickém systému ve Švýcarsku. Existuje napětí mezi federalismem a demokracií?
Švýcarské firmy se těsně vyhnuly větší odpovědnosti za porušování lidských práv a životního prostředí při svých obchodních aktivitách v zahraničí. Ačkoli rozporuplné referendum podpořila těsná většina 50,7 % občanů, i přesto byla tato iniciativa zamítnuta, protože většina z 26 švýcarských kantonů byla proti.
Co to znamená pro švýcarský systém přímé demokracie, který volá své občany k volebním urnám častěji, než kterákoli jiná země na světě? Je tu něco špatně?
Takové debaty se vynořily hned po referendu. Ale pohled na frekvenci takových rozporných výsledků naznačuje, že je zde příliš povyku pro nic. Od zavedení lidové iniciativy (referenda za změnu ústavy) v roce 1891 bylo hlasováno celkem 481×. Pouze dvě iniciativy však byly zamítnuty kvůli nutnosti kantonální většiny. První případ nastal až po 64 letech v roce 1955.
Požadavek dvojí většiny pro ústavní změny říká hodně o historii a fungování švýcarského politického systému.
1. Větší vliv malých kantonů
Dvojí většina je mechanismus, kterým zakladatelé švýcarské federální ústavy chtěli chránit malé kantony, aby nezůstaly pod diktátem větších kantonů – s větší politickou a ekonomickou působností.
Zde je důležitý historický kontext: Švýcarsko se ve své moderní podobě zrodilo z občanské války, v níž byla katolicko-konzervativní menšina (svazek kantonů nazývaný Sonderbund – Lucerne, Fribourg, Valais, Uri, Schwyz, Unterwalden a Zug ) poražena mocnější liberální a radikální většinou. Konec Sonderbundu vedl ke sjednocení a ke vzniku nového (federativního) uspořádání země v roce 1848.
Přirozeně katolické kantony, menšina v tomto novém federálním uspořádání, nebyly vůbec nadšené z představy, že se budou muset vždy podřizovat rozhodnutím radikální většiny – díky tomu vzniknul princip nutnosti kantonální většiny při hlasování.
2. Federální kompromis
Princip dvojí většiny dává malým kantonům větší váhu při rozhodování. V referendu musí schválit rozhodnutí jak většina občanů, tak většina kantonů. Hlas většiny občanů v kantonu se počítá jako hlas celého kantonu. V senátu je pak většina kantonů zastoupena dvěma senátory. Pouze šest nejmenších kantonů má nárok jen na jednoho senátora. I to je však výrazná „páka“.
Dnes má například hlas občana z malého kantonu Appenzell-Innerrhoden 40× větší váhu než hlas občana z nejlidnatějšího kantonu Curych.
Ale právě přehnaná váha hlasu malých kantonů vytváří mechanismus kompromisu, který pomáhá spojovat různé švýcarské kultury, jazyky, náboženství a zeměpisné oblasti.
3. Vyhlídky na rozvolnění tohoto principu
Na rozdíl od jiných národů nemá Švýcarsko ústavní soud. Jak tedy zmírnit riziko extrémních nebo nerealistických iniciativ? Dvojitá většina zde opět funguje jako brzda: kdokoli, kdo zahájí iniciativu, musí mít na paměti, že může uspět, pouze pokud je „na palubě“ většina kantonů.
Systém dvojí většiny je jedním z nejdůležitějších nástrojů stability v zemi, která je právě tímto proslulá – politickou a společenskou stabilitou.
Švýcarsko však není ojedinělý případ
V případě amerických prezidentských voleb může být hlas většiny voličů převrácen většinou hlasů tzv. volitelů. Jasným příkladem byla porážka Hillary Clintonové ve prospěch Donalda Trumpa v roce 2016; celkem se toto stalo v USA pětkrát.
V Německu stejně jako ve Švýcarsku zajišťuje federální rovnováhu oproti Poslanecké sněmovně Senát (zástupce jednotlivých států federace), který Poslanecká sněmovna nemůže přehlasovat (na rozdíl od naší země).
Austrálie stejně jako Švýcarsko vyžaduje dvojí většinu, pokud jde o ústavní změny. Tady díky systému pouhých dvou politických stran (de facto), vznikl mechanismus, který vede k zamítnutí přibližně jednoho z deseti návrhů změn ústavy.
Na Filipínách se jako systém proti „tyranii většiny“ používá jiná pojistka. Při sběru podpisů na iniciativu ke změně ústavy, musí tuto iniciativu podepsat nejen 12 % všech oprávněných občanů, ale minimálně také 3 % voličů v každém z 243 krajů Filipín.
Pro a proti
Systém dvojí většiny má své podporovatele. V reakci na nedělní výsledek referenda pěla ministryně spravedlnosti Karin Keller-Sutter chválu na tento systém, zejména pro jeho ochranu zájmů malých kantonů. Samotní kantonální politici (zejména ti z malých kantonů), parlament a prakticky všechny politické strany sdílejí její názor.
Nespokojené hlasy přirozeně pocházejí od podporovatelů iniciativy za „odpovědné podnikání“. Z jejich pohledu byla veškerá tvrdá práce posledních měsíců a let ztracena vinou politických „manýrů“ z minulého století. Některé postavy z politické levice, veřejnosti nebo z okruhu politologů také kritizují dvojí většinu – podle nich brání politickému pokroku.
Reforma staré myšlenky?
Mohli by mít pravdu: Švýcarsko v roce 2020 má málo společného se Švýcarskem v roce 1848. Po 170 letech je jistě legitimní pochybovat o tom, zda a jak by mohl být „politický model“ přizpůsoben 21. století. Konec konců, demokracie znamená debatu. Nápady, jak reformovat systém, jsou na stole už léta. Ty zahrnují:
– Zvýšení požadované kantonální většiny z poloviny na dvě třetiny.
– Zneplatnění požadavku kantonální většiny, když více než 55 % populace hlasuje pro iniciativu.
– Zavedení nového systému váhy hlasů kantonů: například dát velkým kantonům tři hlasy, středním dva hlasy a malým kantonům jeden hlas.
– Úplné zbavení se požadavku dvojí většiny.
Zní debata, která se tento týden rozhořela, jako umíráček pro tuto zvláštnost švýcarské demokracie? Ani v nejmenším: systém dvojí většiny je nakonec chráněn pevným obranným mechanismem – nutností většiny hlasů samotných kantonů. Reforma by znamenala ústavní změnu – něco, co by většina kantonů nikdy nepřijala, pokud by to znamenalo oslabení jejich postavení.
Zdroje: swissinfo.ch 1. 12. 2020 a Ing.Tomáš Raždík
