Článek
Dvacet miliard v plusu není plná truhla
Důchodový systém by letos mohl skončit v přebytku kolem 20 miliard korun. Uvedla to Česká televize s odkazem na odhady ministerstva práce. Schválený rozpočet přitom počítal s přebytkem 15,6 miliardy. Po letech červených čísel je to zpráva, která se hezky poslouchá. Člověk by si skoro řekl: konečně.
Jenže opatrně. Důchodový účet není kasička na kredenci, kam se nasypou peníze a zamkne se klíčkem. Je to účetní pohled na to, kolik stát vybere na důchodovém pojištění a kolik vyplatí na důchodech. Když je tam plus, neznamená to, že máme vystaráno na příštích dvacet let. Znamená to jen, že v daném roce příjmy převyšují výdaje.
A to je rozdíl, který by se měl vytesat na dveře každé politické kanceláře. Protože jakmile se objeví přebytek, hned se kolem něj začnou rojit nápady. Přidat tady, vrátit tam, upravit valorizace, potěšit jednu skupinu, pak druhou. Já nejsem proti přidávání důchodcům. Sama dobře vím, co udělá lékárna s peněženkou. Ale z přebytku jednoho roku se nemá dělat trvalý závazek, jako kdyby nám penzijní stroj začal zázračně tisknout peníze.
Nedávno jsme byli hluboko v minusu
Paměť máme krátkou, hlavně když se rozdávají miliardy. Podle Ministerstva financí skončilo hospodaření systému důchodového pojištění v roce 2022 schodkem přes 21 miliard korun. V roce 2023 už byl propad výrazně hlubší, protože výdaje na penze po inflačních valorizacích vyskočily velmi prudce. To nebyla drobná vada v tabulce. To byla pořádná rána do rozpočtu.
Abychom si rozuměli: valorizace tehdy nebyla žádná rozmařilost. Ceny šly nahoru tak, že se starším lidem protáčely oči u každého nákupu. Důchody se zvedat musely. Jenže právě tahle zkušenost ukazuje, jak rychle se čísla umějí otočit. Jeden rok plus, druhý rok díra. Důchody nejsou počasí, ale někdy se tak chovají, když do nich foukne inflace a politika zároveň.
Ministr práce Aleš Juchelka chce podle České televize první úpravy penzí projednat ve vládě do konce května. Opozice varuje, že změny mohou systém vrátit do hlubokých ztrát. To je přesně ten spor, který běžného důchodce unavuje. Jedni říkají, že konečně vracejí seniorům, co jim patří. Druzí straší budoucími deficity. A člověk doma u stolu se ptá: bude na můj důchod i za pět let, nebo se jen zase hraje před kamerami?
Rezerva by byla nudná. A právě proto potřebná
Politicky je rezerva strašně nevděčná věc. Nedá se s ní vyfotit u mikrofonu. Nedá se poslat dopisem důchodcům. Nedá se napsat na billboard tak, aby to znělo jako objetí. Jenže pro stát je někdy nejrozumnější právě to, co nevypadá slavnostně.
Kdyby se část dobrých čísel použila ke snížení celkového deficitu nebo jako opatrná pojistka proti horším rokům, nebylo by to efektní. Ale bylo by to dospělé. Jenže dospělost se v politice prodává hůř než slib o přidání. To víme všichni, kdo jsme už pár voleb přežili a pár slibů zaplatili.
Dlouhodobý problém nezmizel. Český statistický úřad uvádí, že lidé ve věku 65 a více let tvořili na konci roku 2025 už jednu pětinu obyvatel a na 100 dětí připadalo 138 seniorů. V roce 2040 má tento poměr přesáhnout hodnotu 200. To není ideologie. To je prostá demografie. Bude víc lidí, kteří penzi berou, a menší tlaková skupina těch, kteří ji ze svých odvodů platí.
Národní rozpočtová rada ve zprávě o dlouhodobé udržitelnosti píše, že důchodová reforma zlepšila očekávané saldo penzijního systému v nejhorších letech zhruba o dva procentní body HDP. Zároveň varuje, že rušení stabilizačních opatření by budoucí bilanci zhoršilo. Přeloženo z úředničtiny: chvíli může být líp, ale když se teď všechno projí, účet přijde později.
Senior potřebuje jistotu, ne každoroční přetahovanou
Důchodci samozřejmě nechtějí slyšet jen o grafech roku 2050. Chtějí zaplatit nájem letos, léky tento měsíc a elektřinu po dalším vyúčtování. To je fér. Jenže právě proto by penzijní systém neměl být každé čtyři roky přepisovaný podle toho, kdo zrovna sedí na ministerstvu.
Když je přebytek, má stát mluvit klidně a poctivě. Říct, proč vznikl, jestli je dočasný, co udělaly mzdy, co udělaly předchozí úpravy a kolik peněz by se ztratilo, kdyby se pravidla zase otočila. Ne udělat z jednoho dobrého čísla švédský stůl pro politické sliby.
My starší nepotřebujeme, aby nám někdo vykládal pohádky o bohatém důchodovém účtu. Potřebujeme vědět, že penze přijde, že pravidla nebudou každý rok jiná a že se s naším stářím nebude zacházet jako s volebním letákem.
Přebytek je dobrá zpráva. Opravdu je. Ale dobrá zpráva se dá pokazit rychle, když se z ní udělá záminka k rozdávání bez počítání. A u důchodů platí dvojnásob: peníze, které dnes vypadají jako rezerva, mohou být zítra poslední polštář pod hlavou.
